Recenze: Hanne Egghardtová – Muži Marie Terezie

• 

Vytvořeno 31. 3. 2017 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Snad každý zná Marii Terezii jako jedinou vládnoucí ženu na českém trůně, schopnou panovnici a matku šestnácti dětí. Všichni si její jméno spojí s povinnou školní docházkou, prvním sčítáním lidu, číslováním domů a soupisem půdy. Tyto reformy jsou ve všeobecném povědomí připisovány vládě Marie Terezie. Kniha Muži Marie Terezie. Její milovaní, její rádci a opory trůnu autorky Hanne Egghardtové seznamuje čtenáře s muži, kteří sehráli důležitou roli v jejím soukromém životě a ovlivnili politickou kariéru.

 

Bohatě ilustrovaná publikace nabízí devět medailonů významných mužů. Zavzpomínáme-li na hodiny dějepisu, vylovíme z hloubi paměti s jistotou jméno manžela Františka Štěpána Lotrinského, syna Josefa II., popřípadě generála Ernsta Gideona z Laudonu. Kromě těchto tří mužů se zde dále objevuje soukromý tajemník Emanuel Silva-Tarouca, nejdůležitější rádce Josef ze Sonnenfelsu, osobní lékař Gerard van Swieten, rádce a intrikán Václav Antonín z Kounice a Rietbergu, kancléř a úředník Friedrich Wilhelm z Haugwitze a polní maršál a zakladatel vojenské akademie Leopold hrabě Daun.

Každá kapitola se věnuje jednomu z těchto mužů, kteří čtenáře zavedou do zákulisí císařského domu pokaždé jinými dveřmi a rozkrývají jedinečný a velmi zajímavý pohled na úsek světových nebo českých dějin. Nepřímo se touto cestou dozvídáme také perličky ze života Marie Terezie, kterou známe z portrétu jako silnější, přísně vyhlížející dámu. Málokdo ale tuší, že před smrtí svého otce Karla VI., tedy než se sama ujala vlády, plula životem jako nespoutaný vítr a nezpomalilo ji ani téměř neustálé těhotenství. Kniha mimo jiné prozradí, který z mužů jí byl nejvíce nápomocen právě v době, kdy se musela nezasvěcena do povinností vladaře ujmout vlády, a zůstal jí oddán hlubokým přátelstvím až do smrti, dokonce obě děti pojmenoval po císařském páru – Marie Terezie a František Štěpán. Dozvíme se, kam až sahaly povinnosti osobního lékaře arcivévodkyně a jejích dětí. V této funkci nestačilo pouze ordinovat zábaly a klystýry, ale také například naučit jedno z dětí jíst rybí maso. Pochopíme, kdo opravdu stojí za všemi důležitými reformami a přes jaké překážky se ubíraly cesty k vojenské slávě dvou známých generálů.

Autorka poutavě přibližuje život rakouské arcivévodkyně, české a uherské královny a manželky císaře Svaté říše římské prostřednictvím osudů mužů, jež vstoupili do jejího života – někteří řízením osudu, druzí politickými tahy a další cílenou volbou. Prostý popisný postup, jímž jsou podávány životopisné údaje, se střídá s dynamickým, strhujícím vtažením do krizových momentů života Marie Terezie. Autentičnost jednotlivých kapitol je podtržena četnými citacemi z korespondence, historických publikací a pramenů. Kniha bude dobrou společnicí všem, kdo se zajímají o život osobností světové i české historie,a chtějí si doplnit mozaiku svých znalostí o informace, které se neuvádějí v učebnicích dějepisu.

Ukázka z knihy

Marie Terezie si uvědomovala význam mužského následníka trůnu, důležitost pokračování dynastie. Jak taky dokázala u svých politováníhodných dcer, které provdala z čistě dynastických úvah, měly tyto otázky pro ni absolutní přednost. Osobní pocity nesměly hrát žádnou roli. To platilo i pro Josefa. Jakkoliv se tomu vzpíral, Marie Terezie opět vzala otěže do svých rukou a začala se už brzy po Isabelině smrti rozhlížet po nové kandidátce na svatbu. Josef by dal přednost Isabelině mladší sestře, té bylo ale teprve 14 let, byla velmi živá, a navíc už zaslíbená princi z Asturie. Nabídka katolických princezen přicházejících v úvahu ale byla v té době v Evropě velmi malá. Takže se Marie Terezie rozhodla pro Marii Josefu Bavorskou. (Str. 38)