Recenze: Suzy K. Quinn – Deník uštvané matky

• 

Vytvořeno 17. 8. 2018 0:00

Autor: Tereza Zítková

S příběhy o matkách na mateřské dovolené se v současné době roztrhl pytel. Autorky se většinou mateřskou dovolenou snaží odlehčit a problémy pološílených matek nebrat na lehkou váhu. Občas vznikají díla vtipná, nad kterými bezdětní kroutí hlavou a matky, co něco podobného zažily, přikyvují a občas se hystericky uchechtnou. Deník uštvané matky autorky Suzy K. Quinn patří dle mého názoru mezi ty méně povedené.

 

 

Hlavní hrdinkou je matka na mateřské dovolené Juliette. Ta si mateřství malovala jako krásnou procházku růžovou zahradou, kde se bude projíždět s kočárkem se vždy upraveným a usměvavým dítětem. Daisy ale nechce spát a vůbec se nechová podle příruček, které Juliette pečlivě studovala. Všechny ty triky zasloužilých matek na její dcerku neplatí a Juliette začíná propadat zoufalství. Navíc její přítel – Daisyin otec Nick – není vzorem všech ctností. Je to herec věčně hledající práci, který se cítí dotčeně, když mu Juliette nenabídne chápavé rameno. A i když se Juliette neustále snaží omlouvat jeho chyby, je to pitomec. O svou dceru se nestará, práci nemá, společně jako rodina žijí v bytě jeho matky, která je neustále bez ohlášení navštěvuje, a navíc Juliette podvádí. Tento poslední fakt se ale milá hrdinka dozvídá bohužel v tu nejhorší možnou chvíli, a to zrovna, když se chystá říct ano tomuto bídákovi. Zdrcená Juliette se i s Daisy stěhuje ke svým rodičům, kde se snaží svůj život dát zase dohromady. Co všechno bude muset obětovat, aby Daisy dala pocit celistvého domova a rodiny, se dozvíte, když si přečtete knihu Deník uštvané matky.

 

Sama jsem matka na mateřské dovolené a chápu strasti, které prožívá hlavní hrdinka. Prvních pár desítek stránek jsem se i bavila a občas zasmála. Držela jsem jí poctivě palce, aby přišla na to, jak s Daisy zacházet. Pak mě ale kniha začala nudit. Vše se točilo stále dokola – Daisy nespí/Daisy už spí lépe, Nick je hulvát/Nick je otcem mého dítěte a měla bych mu odpustit, jsem tlustá/je mi jedno, jak vypadám, když vlastně nemám pro koho vypadat dobře atd…Již dopředu bylo jasné, jak příběh dopadne. Ve vyprávění nebyl žádný zvrat, který by ho okořenil. Vše mi přišlo předvídatelné a tedy nudné. Hlavní hrdinka mi přišla zoufalejší a zoufalejší a nakonec jsem se přistihla i přitom, že jí vlastně trochu té strasti přeji. 

 

Pokud knihu porovnám například s řadou Deníček moderního fotra českého autora Dominika Landsmana, byl Deník uštvané matky jejím slabým odvarem. Dominik, ač zažíval problémy se svým synátorem také, dokázal vše popsat s nadsázkou a humorem. 

 

Knihu tedy přelouskáte rychle, ale nevím, zda se u ní pobavíte. I když všechno je možné. Každá kniha má svého čtenáře, a tak si třeba i tato najde toho svého. Já mezi ně bohužel nepatřím a to se může zdát, že jsem ta pravá cílová skupina.