Recenze: Hana Hindráková – Nezlomný

• 

Vytvořeno 26. 1. 2019 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Známá česká spisovatelka Hana Hindráková upozorňuje svými prozaickými díly na problémy afrického kontinentu (např. obchod s falešnými léky – Smrtící byznys). V nové knize Nezlomný, jejíž děj se odehrává v Keni,nám odhaluje krutost života dětí, které se ne vlastní vinou ocitly na ulici. Četba je o to silnější, že příběh hlavního hrdiny Josepha Njoroge je plně inspirovaný skutečností.

 

Joseph, kterému později nikdo neřekl jinak než Njoro, se narodil jako jeden ze čtyř sourozenců matce, závislé na alkoholu. Odmalička musel snášet fyzické ubližování a být svědkem jejích každodenních stavů opilosti a promiskuitního života. Proto se ze zoufalství rozhodl se dvěma sourozenci Melody a Ryanem raději utéct z domova. Nejmenší Mike zůstal s matkou. Útěk však znamenal zůstat odkázaný sám na sebe, živit se zbytky jídla z odpadkových košů nebo žebrat či krást. Cesty jeho a sourozenců se brzy rozdělily a Joseph se přidal k pouličnímu gangu drsných hochů s podobným osudem, aby přežil. Přestože zažíval neskutečné ponížení a bolest, vnímal takový způsob života jako lepší než zůstat s matkou.

 

Hana Hindráková zná dokonale prostředí i problematiku, neboť Keňu navštěvuje často a se samotným Josephem vedla četné rozhovory. Její popisy jsou tedy velmi autentické. Nepochybně v každém čtenáři vyvolá soucit, když s vyhladovělým Njorem hledá zbytky jídla odhozeného v odpadkovém koši, brodí se páchnoucí skládkou či snáší kruté bití bachařů ve vězení za to, že ho hlad donutil krást. Nejsmutnější na této problematice je, že se děti ulice v bezútěšné situaci stávají závislými na čichání lepidla, které jim otupí mysl a způsobí halucinace, jež na chvíli dají zapomenout na hrozný pocit hladu. Málokdo z nich se z této závislosti dostane.

 

Styl, kterým je kniha psána, je sdělný, obohacený o krátké úvahy nebo zamyšlení a místy nese rysy reportážního románu. Některé pasáže, přestože nejsou popisovány dopodrobna, vyvolávají velmi nepříjemné pocity. My, kteří máme střechu nad hlavou, chráníme své děti a doma máme plnou ledničku, si často neuvědomujeme hloubku toho, o čem autorka píše. Opravdovost příběhu podtrhuje přímá řeč postav.Hana Hindráková sama přiznává, že nechce fabulovat strhující zápletky právě proto, aby v nich nezanikl samotný problém, na nějž chce upozornit. Beletristická forma, která podává obraz skutečného lidského osudu, je velmi působivá, nikoli však podbízivá.

 

„Máš hlad, vole?“ zeptal se Shaddy Njora, když se toulali centrem města.

„Nejedl jsem tak dlouho, že ani nevím,“ odpověděl po pravdě.

„Vím o jednom podniku, kde vyhazujou spoustu zbytků. Většina z toho se dá žrát,“ pokračoval Shaddy a dovedl Njora k obrovské popelnici. „Jen si dávej bacha, aby tě někdo nenačapal. To je pak zlý.“ (Str. 115).

 

Osud Josepha je velmi pozoruhodný. Jako literární postava i jako člověk ztělesňuje sílu a touhu přežít, která jej žene přes veškeré trápení. Navzdory všem útrapám nezanevřel na život a snažil se pochopit, proč právě on musel snášet všechny hrůzy.

 

Téma bídy a hladu na jedné straně a života v bohatství a luxusu na straně druhé není nic nového, ale je nutné neustále na ně upozorňovat a hledat cestu k jeho zmírnění. Knihu Nezlomný doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy podle skutečných událostí a nejsou lhostejní k lidskému utrpení. Ačkoliv je kniha plná bolesti, pojednává především o naději.

 

Jsem nadšen tím, jak autorka této knihy detailně vystihuje Njorův příběh. Ukazuje tak, že naděje vždycky existuje. (…) Každá strana této knihy je dobře napsaná a boří stereotypy o dětech ulice, zejména o neefektivnosti jejich záchrany. (Z doslovu doktora Charlese Mulliho, str. 181).