Recenze: Miroslav Žamboch – Bakly – V objetí smrti

• 

Vytvořeno 3. 3. 2019 1:00

Autor: Radovan Kolbaba

Před několika měsíci vydalo nakladatelství Triton knihu Miroslava Žambocha Bakly: Hledání smrti (recenze zde). Jednalo se o první díl a na rozuzlení příběhu z pera mistra české akční fantastiky fanoušci čekali dosud, kdy vyšel druhý díl Bakly: V objetí smrti.

  

V Hledání smrti postarší Bakly, nadlidsky svalnatý bojovník nadaný magickou mocí, přišel do přístavního města Grafzatzy, kde se snažil vydráždit a rozkrýt místní podsvětí, aby splnil žádost vévody Daska. Příběh se nezaměřoval pouze na něj, čtenář sledoval počínání celé řady dalších hrdinů i antihrdinů. V podobném trendu pokračuje i následující díl, byť je v něm několik zásadních rozdílů.

 

Všechny postavy z předchozí knihy dostanou svůj prostor, i když některé jeviště brzy vyklidí a pustí do popředí ty, na které předtím reflektory svítily méně. Ani Bakly sám nedostává více prostoru, ačkoliv jeho pasáže jsou pro příběh nejpodstatnější a často i nejzábavnější. Vyprávění se zaměřuje spíše na Baklyho adoptivní dceru Zuzanu a kapitána stráží Valera, nindžu Grumana a inteligentní, slizu podobnou entitu obývající stoky pod městem.

 

Děj V objetí smrti působí ucelenějším dojmem a takřka všechny linie dotáhne Miroslav Žamboch do uspokojivého konce.  Přesto si nechává otevřená dvířka k dalším příběhům a u jedné či dvou postav neobjasňuje, proč byly pro vyprávění podstatné, jako by nás čekala další setkání s nimi.

 

Předchozí díl obsahoval velké množství intrikování a méně akce, na kterou jsou čtenáři v Baklyho příbězích zvyklí. V tomto ohledu se váhy vychýlily na opačnou stranu a kniha obsahuje hned několik velmi dobrých akčních scén. Bohužel se to nedá říci o té finální, ke které dojde náhle a bez uspokojivé katarze. Zároveň je zdlouhavá, chvílemi až úmorná, a ani autor excelující v akčních scénách, jakým Miroslav Žamboch je, nedokáže udržet na takřka šedesáti stranách potřebný spád a napětí.

 

Posledních několik desítek stran zabírají epilogy, zakončující příběhy jednotlivých postav. Nepůsobí ani násilně, ani zbytečně, jsou tím závěrem, který čtenář potřeboval pro uspokojení z četby.

 

Bakly: V objetí smrti je čtivější než jeho předchůdce. Pletichaření přenechává výsadní postavení boji, byť by tempu knihy pomohlo spíše více kratších akčních scén, které jsou vynikající, na úkor některých až příliš dlouhých. Pokud jste přečetli Hledání smrti a chcete se do Baklyho světa vrátit, druhý díl se vám nejspíš bude líbit ještě víc. Na druhou stranu, pokud jste nečetli ani jednu z obou knih, zvažte, jestli je toto dobrodružství pro vás. Další perlu s Baklym, jako jsou Bez slitování a Čas žít, čas zabíjet tentokrát nedostanete.