Recenze: Helen Russellová – Atlas štěstí

• 

Vytvořeno 13. 7. 2019 0:00

Autor: Jolana Hlušičková

Jak byste odpověděli na otázku, co je štěstí? Mě okamžitě napadne odpověď: Muška jenom zlatá! A to díky nesmrtelnému filmu Škola základ života, kde žák Pešek dohání svou bezemoční recitací učitele Marvana k naprostému zoufalství. Zatímco cizinec by nad mou odpovědí kroutil hlavou, Čech by s největší pravděpodobností okamžitě porozuměl. A na tomto principu je postavena kniha Helen Russellové Atlas štěstí aneb 33 mezinárodních návodů, jak dosáhnout štěstí, která podrobně mapuje, jak odlišné mohou být pohledy na štěstí.

Atlas štěstí přivádí čtenáře do mnoha zemí, od Austrálie přes Bhútán, Irsko, Finsko, Turecko, Sýrii až po Japonsko. Najdeme zde 33 nápadů, které můžeme vyzkoušet, zda opravdu přinášejí štěstí. Některé nám budou bližší, ostatní méně, každý jsme prostě jiný a máme o štěstí odlišné představy.

Některé cesty, jak dosáhnout štěstí, na něž jsem během svého výzkumu natrefila, jsou univerzální, například trávit čas s rodinou a přáteli, snížit pracovní stres nebo pobývat častěji v přírodě. Jiné, jako třeba finský pantsdrunk (popíjet alkohol sám doma a ve spodním prádle) nebo japonský kult opotřebovanosti, jsou podivuhodně ojedinělé. Jedna věc je však jistá: každý z nás může být šťastnější, a způsobům, jakými toho dosáhnout, se meze nekladou. (Str. 3).

Nejvíce mne svým pojetím štěstí zaujaly severské země, přece jenom jejich štěstí přinášející zvyky byly proti našim zvyklostem poměrně zvláštní. Například finský „Kalsarikannit (pantsdrunk)“ znamená domácí popíjení ve spodním prádle bez úmyslu jít ven. Zapůsobilo na mě také to, že ve Finsku mají dokonce pro tuto činnost vlastní emotikon navržený finským ministerstvem zahraničí. A okamžitě mě napadlo, jaký by byl asi emotikon označující činnost Čechů vedoucí ke štěstí? S půllitrem v ruce a fandící šálou? A jaký by byl náš tip na to, jak být šťastný? V restauraci s přáteli společně fandící vyhrávajícímu českému sportovci (sportovcům)? Každopádně český „šťastný“ zvyk jsem v knize neobjevila…

Ale vraťme se zpátky na sever – norský „Friluftsliv“ je zajímavý tím, že doporučuje život na volném vzduchu. To by asi nebylo nic převratného, ale Norové jej dokázali dotáhnout k dokonalosti, takže už není potřeba ani chodit ven. Přátelé se sejdou u televize a dlouhé hodiny se dívají například na záznam hor a fjordů zachycený z okna projíždějícího vlaku. Asi byste nevěřili (stejně jako já), že konkrétně na tento program se v Norsku dívalo 1,2 milionu diváků.

Atlas štěstí na mě celkově zapůsobil velmi dobrým dojmem, text je psaný s mírnou nadsázkou a pochopením pro různé národní „libůstky“, neuráží ani nekritizuje a je vhodně doplněn nápaditými a milými ilustracemi. Jednotlivé kapitoly jsou na závěr shrnuty s autorčiným doporučením, jak můžeme konkrétní způsob zapracovat do běžného života. Pozitivně hodnotím také to, že autorka neopakuje notoricky známé informace, je znát, že si se svým „projektem“ dala skutečně práci, a přibližuje nám ostatní národy z jiného úhlu pohledu, než jsme zvyklí.

Nepříliš šťastně se mi ale jeví výběr bílého písma na tmavém podkladu, které je použito pro rady uzavírající každou část. Text se špatně čte a rozhodně tedy nepřispívá k pocitu štěstí, mnohem praktičtější a příjemnější by bylo, pokud by texty shrnující a uzavírající jednotlivé kapitoly byly vytištěné tmavým písmem tak, aby je čtenář nemusel luštit jako hádanku.

Atlas štěstí mohu doporučit jako lehké, oddechové čtení třeba na dovolenou, kde případně i nějaký ten tip z knihy můžete rovnou vyzkoušet. Například italské „Dolce far niente“ (sladké nicnedělání) nebo řecké „Meraki“ (spojení péče a lásky). Knížka je také velmi vhodná jako dárek, zvlášť v situaci, kdy neznáte konkrétní čtenářské preference obdarovaného.