Recenze: Martin Selner – Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr

• 

Vytvořeno 29. 11. 2019 1:00

Autor: Jitka Culková

Martin Selner už několik let pracuje v denním stacionáři pro lidi s poruchou autistického spektra. Jako terapii k psychicky vyčerpávající práci si naordinoval tvorbu blogu. Pozitivní přístup k postižení, velká dávka smyslu pro suchý humor a sebeironii udělala z jeho blogu senzaci. Selner svými postřehy prodchnutými lidskostí přispívá i do tištěných médií. A v roce 2017 mu vyšla první kniha Autismus &Chardonnay, ve které se kromě textů z blogu a novin objevují i texty nové. Kniha měla velký úspěch, a tak přišel čas na Autismus &Chardonnay 2: Pozdní sběr. Název odkazuje na obsah knihy – historky o autistech a osvědčeném léku na přeplněnou mysl, kterým je víno.

Martin Selner o sobě pochybuje a z těchto pochyb vznikají jeho texty. Bilancování, co je a co není pomoc, kolik soucitu je ta správná míra a kolik vína s jesenkou je ještě normální, probíhá na stránkách jeho knih i blogu neustále. A stále to není ohraná písnička, spíše naopak. Asistovat lidem s postižením, respektive s poruchou autistického spektra, vyžaduje velkou dávku trpělivosti a pokory.

„Proč se nepřevlíkáš? Za chvíli nás v šatně střídají další děti. Děje se něco?“
„Sedím na střídačce.“
Občas se tak cítíme všichni – že sedíme na střídačce. Někdy prostě nejsme dost dobří, nemáme formu. A někdy je to asi i jedno. Hlavní je, že patříme do týmu.
(SELNER, Martin, 2019. Autismus &Chardonnay 2. Praha: Paseka, s. 79. ISBN 978-80-7432-975-3.)

Selner popisuje práci se „svými dětmi“ tak, že najednou autisty vidíte jeho očima. A Selnerovy oči nevidí postižení, divné zvyky a zvuky, ale lidi, kteří jen potřebují víc pozornosti nebo naopak méně. Při čtení vás často napadne, že způsob, jakým autor přistupuje k obyvatelům stacionáře, je vlastně moc fajn přístup pro všechny. Protože všichni máme občas špatný den, kdy jsme bezdůvodně protivní na lidi, kteří si to nezaslouží a které máme třeba i rádi. A kdyby si ti lidé, na které jsme nepříjemní, prostě jen pomysleli, že bude lepší, když nám dají prostor a klid a naši špatnou náladu nám prostě bez zbytečných řečí odpustili, bylo by to skvělé. A tak se chová Martin Selner k autistům.

Psaní o podobném typu práce svádí ke glorifikaci zaměstnanců, ale i postižených. Selner se tomuto přístupu celkem úspěšně brání. Jako zbraň proti patetické oslavě jinakosti používá humor. Humor velmi taktní, suchý a přiměřený. Vybalancovat míru vtipu v textech o postižení je náročné. Nesklouznout k lacinému výsměchu, a přesto trousit sarkastické poznámky je hlavní deviza Selnerových textů.

Kniha Autismus &Chardonnay 2 se skládá ze dvou druhů textů. Prvním z nich jsou krátké úvahy o mezilidských vztazích a přístupu k životu. Selner vždy uvede na scénu jedno ze svých dětí a představí nám jeho problém s fungováním v neautistickém světě. Na tomto základě rozvine úvahu o toleranci, snášenlivosti a soucitu. Texty jsou krátké a vypointované. A melancholicky vtipné. Druhým typem textů jsou krátké dialogy mezi ním a dětmi. A opět jsou plné (nechtěného) humoru. Doslovnost, s jakou autisté přistupují ke konverzaci, je sice vtipná, ale Selner ji nezneužívá k výsměchu. Spíše se v těchto krátkých dialozích objevuje sebeironie.

Selnerův pohled na autisty a schopnost učit se z jejich reakcí a problémů působí i na čtenáře. Svět při čtení jeho knihyse najednou nedělí na hendikepované a zdravé, ale na vnímavé a zahořklé. Kniha často vyvolá úsměv na tváři a stejně často z pointy zamrazí. Útlá knížka s lehkým vtipem ale rozhodně nepatří do oddychové četby. Přesto, nebo právě proto by si ji mělo přečíst co nejvíc lidí.

Byl jsem s dětmi v bazénu.
Já: „Vyždímej si plavky.“
Dítě: „Moc mi to nejde.“
Já: „Tak je přestaň ždímat pod tekoucí sprchou.“
(Tamtéž, s. 76.)

Dost často ve svých úvahách o psychicky náročné práci narazí na problém vyhoření. Kdy začíná být problém nošení si práce domů – byť jen v myšlenkách? A je opravdu dobře, kdyby se ho problémy dětí nedotýkaly tak osobně? Většina otázek zůstane bez odpovědí, ale samotné jejich hledání je podnětné a vtipné. Ač se to nezdá, smutek se v Selnerových textech snoubí s humorem, melancholie s pochopením a jinakost s každodenností.