Teorie literatury
Pozitivismus
- Teorie literatury
- Vytvořeno 23. 8. 2009 2:00
- Autor: Alena Štouračová
Počátek pozitivistického myšlení spadající do 1. poloviny 19. století je spojen s francouzským myslitelem Augustem Comtem (1798–1857), jenž je nazýván nejen otcem pozitivní filozofie, ale také otcem moderní sociologie. Comte v zásadě odmítal nadřazovat rozum nad zkušenost. Zdůrazňoval, že vědění má být pozitivní, tzn. věcné, určité, přehledné, prokazatelné, objektivní.
Pozitivismus vyžadoval práci s historickým a filologickým materiálem. Snažil se být exaktní (tzn. přesný), pečlivý, důkladný, dbal na úplnost ve shromažďování údajů a kladl důraz na empirii a fakta. Odmítal hypotézy a experimenty. Základem pozitivistického zkoumání bylo v prvé řadě pozorování, shromažďování, popis smyslově ověřitelných faktů a jejich klasifikace. Pozitivismus chtěl být filozofií a metodologií vědy – právě s metodologií je spjata popisnost, faktografie a objektivismus, tedy charakteristiky, jež jsou tolik příznačné i pro pozitivistické myšlení.
Pozitivistickým myšlením byl ovlivněn také francouzský filozof, historik, literární a umělecký teoretik a kritik Hippolyte Taine (1828–1893). V jeho studiích Dějiny anglické literatury (1863) a Filozofie umění (1865) se promítl literární pozitivismus. Taine při psaní těchto studií pracoval deduktivní metodou. Nejprve tedy určil hlavní myšlenku (tezi) a pak na materiálu ověřoval její pravdivost.
V Dějinách anglické literatury Taine definoval teorii tří obecných příčin, tzn. prvotních sil, které determinují lidské jednání a ovlivňují i konkrétní podobu literárního díla. Mezi tyto tři obecné příčiny řadil la race (rasu, původ), le milieu (přírodní a společenské prostředí) a le moment (dějinnou chvíli, dobu). Podle Taina je tak konkrétní literární dílo důsledkem konkrétního stavu, který je způsoben podmínkami rasy, dějinné chvíle a prostředí. Například srovnáme-li literární díla starověké Číny (2. tisíciletí př. Kr.) a literární díla doby českého národního obrození (1. pol. 19. století n. l.), dojdeme ke zjištění, že se jedná o literární díla naprosto odlišných obsahů i hodnot. Vyjdeme-li z Tainova učení, pak jsou tyto odlišnosti určeny odlišným původem, odlišným přírodním a společenským prostředím a odlišnou dějinnou chvílí.
Tainova studie Filozofie umění zastává názor, že umělecké (literární) dílo je tím lepší, čím je svou povahou stálejší a nadčasové. Důraz by se měl dle Taina klást rovněž na morální hodnotu díla. Dílo má totiž vzdělávat a sloužit individuálnímu a společenskému pokroku. Studie dále říká, že dílo má mít dokonalou kompozici; obsah a forma díla mají být v harmonii.
K pozitivistickému myšlení se v Českých zemích hlásili Jaroslav Vlček (1860–1930) a Jan Jakubec (1862–1936), kteří v pozitivistickém duchu vytvořili například slovníky českých dějin literatury. Vlčkův slovník se nazývá Dějiny české literatury (1892-1921), Jakubcův slovník má takřka shodný název, a to Dějiny literatury české (1911).