
Jméno Neila Gaimana je spojeno s komiksovou sérií Sandman, v níž autor představil svou vizi světa utvářeného a ovlivňovaného rodem Věčných, mezi nimi např. Snem, Touhou, Zoufalstvím nebo Smrtí. S poslední jmenovanou se čtenáři poprvé seznámili roku 1989 v jednom z příběhů o jejím bratříčku Snovi a už tehdy si získala značnou oblibu. Není tedy divu, že se k této postavě Gaiman vrátil a věnoval jí samostatný komiks, který u nás pod názvem Smrt: Vysoká cena za život vydalo nakladatelství Crew.
Bylo nebylo… Jednou za století si na sebe Smrt vezme tělesnou podobu, aby lépe pochopila, jak chutnají životy, které bere, a aby okusila hořkou pachuť smrtelnosti. Tentokrát se reinkarnuje coby mladá holka Didi, která na skládce náhodou potkává kluka jménem Sexton, jenž chce spáchat sebevraždu. Na příchod Smrti ale čekají i další postavy známé z předchozích sandmanovských příběhů, mezi nimi Šílená Hettie, toužící po znovunalezení svého srdce, nebo slepý emerita, snažící se získat vědění veškerého univerza a zmocnit se věčného života.
Základní dějová linka je vcelku jednoduchá, je však mnohdy narušována nekontrolovatelným chováním hlavní postavy, která se chová jako potrhlá teenagerka. Občas se jí zachce ochutnat párek v rohlíku, skočit si na bujarý večírek nebo si prostě jinak užívat normálního života. Bezprostřední jednání hlavní postavy se dostává do potyčky s logickou výstavbou příběhu, což mu však není nijak na škodu; naopak je zdrojem jemného humoru, o který se mj. zasluhují i vtipné hlášky. V komiksu totiž není nouze o paradoxy plynoucí z humorných situací a slovních přestřelek pracujících na bázi kolize mezi vžitými představami o smrti jako takové a obrazem předestíraným Gaimanem.
Postava Smrti musela v době vzniku komiksu vyvolat značné kontroverze. Většina lidí ji totiž dodnes vnímá jako příliš tabuizované téma, než aby se stala leitmotivem média, jako je komiks, navíc leitmotivem podaným s notnou nadsázkou. Smrt je totiž zobrazena nikoliv jako stará babice s kosou, ale jako potrhlá holka, která chodí v černém rockerském oblečení a která na krku nosí výrazný kříž, tedy vlastně ankh, což je prastarý symbol života a duše. Zevnějšek Smrti tak připomíná nemálo slavnou postavu Vrány (více zde), popř. vyznavače emo stylu. V rozporu se všeobecně ustáleným obrazem smrti je i její chování – skoro pořád se tváří vražedně spokojeně, je vtipná a soucítí s druhými. Gaimanova Smrt má tedy vlastnosti, které bychom u ní rozhodně nečekali. I díky tomu je komiks neotřelý, byť oproti sandmanovské sérii tolik neoplývá filozofickými hloubkami a mystičností.
Jde tak do jisté míry o mainstreamovou záležitost, nikoliv o klasickou ukázku Gaimanova vypravěčského mistrovství. Tomu odpovídá i vizuální stránka, která nijak nevybočuje ze standardu amerického komiksu. Oproti kresbě Chrise Bachala a Marka Buckinghama naopak vynikají obálkové koláže Davea McKeana, které působí nevšedně a moderně. Týž se podepsal i pod speciálem připojeným v závěru knihy, v němž Smrt přednáší mladistvým čtenářům o nechráněném sexu, AIDS a užívání kondomů. I když jsou některá místa v této obrazové přednášce vtipná (např. názorná ukázka, jak používat prezervativy), působila na mě spíše rušivě; zatímco v době vzniku byly v ní předkládané informace patrně aktuální, dnes jde o všeobecně známé věci, s nimiž se seznamují už malé děti na hodinách sexuální výchovy na základních školách.
Komiks Smrt: Vysoká cena za život by si neměl nechat ujít žádný fanoušek sandmanovské série. Doporučit jej mohu i ostatním čtenářům, kteří by se chtěli při četbě na chvíli odreagovat od všedních starostí a získat trošku nadhled nad mnohdy zapovězeným tématem.