Romain Rolland – Colas Breugnon (Dobrý člověk ještě žije)

Jsou knihy, od kterých nevíte, co čekat, a velmi mile vás překvapí. A také jsou knihy, od kterých víte naprosto přesně, co čekat; myslíte si, že vás překvapit nemohou, a přesto se jim to podaří. Tušil jsem, co od knihy čekat, tedy jenom z učebnice literatury. Kniha Dobrý člověk ještě žije od Romaina Rollanda v regálu vypadala naprosto obyčejně, ale její obsah je zcela určitě neobyčejný.

Jedná se o kratší historický román, který se odehrává za vlády Ludvíka XIII. v Burgundsku, autorově rodném kraji. Jeho hlavním hrdinou je prostý člověk, stárnoucí truhlář a řezbář – Colas Breugnon.  Ten nade vše miluje svou práci, dobré jídlo, pití a bohémský způsob života se vším, co obnáší, ale zároveň se dokáže vzepřít nepřízni osudu a snaží se bránit život a svobodu proti jejich nepřátelům.

Z předchozího odstavce by se to nemuselo úplně zdát, ale Colas Breugnon v průběhu knihy prožije pravděpodobně vůbec nejhorší rok svého života; zemře mu žena, vyhoří mu dům i s dílnou, a tak přijde o většinu svých uměleckých prací, nakazí se morem a nakonec si zlomí nohu. Přesto stále miluje život a také jej učí milovat ostatní. Svou snahou být prospěšný svému okolí dokládá, že skutečně „dobrý člověk ještě žije“. Colas je také ukázkou lidského důvtipu, lidové chytrosti, který svým počínáním zesměšňuje jak vrchnost, tak i válečné běsnění.

V knize se objevuje značné množství protiválečných motivů, což je ústředním motivem většiny Rollandových prací. Colas, který nás zároveň knihou provází, má dar barvité fantazie, bohatých slovních obratů a květnatých vět, které se čtou jedna radost. Dokonce jsem si při čtení dokázal tu krásnou krajinu a barvami překypující okolí představit. Vůbec nevadí, že popis jednoho stromu zabere celou jednu stránku, díky Rollandově vytříbené schopnosti vypravěčství se kniha skvěle čte a nenudí. K tomu je třeba připočítat detailní popis francouzského folklóru a kraje, ve kterém se spisovatel narodil,
Veledůležitý motiv celé knihy je bezpochyby životní optimismus autora, který se výrazně odrazil i na hlavním hrdinovi knihy. Víra v dobro, v ušlechtilost člověka a ve spravedlnost sice mohou místy působit trochu naivně, ale jde o naprosto skvělé povzbuzení pro kohokoliv, kdo by snad někdy klesal na duchu, či zapochyboval o smyslu lidského bytí a nebytí.

Jako naprosto jedinečné mi přišlo, že po přečtení knihy, ve které jsou po celou dobu líčeny v podstatě pouze negativní události, se mi v hlavě odehrávaly jenom veselé výjevy. Měl jsem nutkání se neustále usmívat a odnesl jsem si jakousi “nezkazitelnou” dobrou náladu. Pokud je zrovna dlouhý sychravý zimní večer, asi bych nenašel lepší kombinaci, nežli velký ucháč čaje, teplou postel a tuto knihu.


Ukázka z knihy:

„Jsem já šelma! Neboť čím méně mám, tím více mám. A vím to velice dobře. Našel jsem, jak lze být bohat bez ničeho, bohat tím, co mají druzí. Mám moc a nemám starosti. Co se to vypravuje o těch stařičkých otcích, kteří když se ze všeho vyspali, když dali svým nevděčným dětem všechno, poslední košili a kabát, jsou potom opuštěni, v bídě zanecháni, a vidí, jak je každý pohled jejich dětí vhání už do hrobů? Zatrolení nešikové! Já jsem, na mou věru, nikdy nebyl tak milován a hýčkán jako ve své chudobě. Nejsem totiž tak hloupý, abych se obral o všecko a nic si nenechal. Copak dáváme jenom peníze? Já, když jsem již všecko rozdal, to nejlepší si nechávám; svou veselost si nechávám, všecko to, co jsem nastřádal za padesát let svého putování křížem krážem životem, všechny ty bujnosti a čtveračivosti, bláznivé rozumy i rozumná bláznovství.”

Ukázka pochází z knihy: Romain, R. Dobrý člověk ještě žije. Praha: Levné knihy, 2000, s. 251.