Albert Camus

Albert Camus se narodil 7. listopadu roku 1913 jako druhorozený syn v alžírské rodině bývalých francouzských kolonistů. Jeho otec Lucien Auguste Camus odchází roku 1914 do války a už se nikdy nevrátí. Malý Albert otce zná jen z fotografií. Po smrti svého manžela se Albertova matka Hélène odstěhuje ke své rodině, kde dominuje a vládne přísnou rukou její matka. Malý Albert prožije dětství v chudých podmínkách.

Už jako malý se Albert Camus zamiluje do fotbalu a vyznamená se hlavně jako brankář. Bohužel je u něj objevena tuberkulóza, a proto musí opustit fotbal na vrcholové úrovni, přesto zůstane jeho věrným obdivovatelem a fanouškem. Sportovní duch, myšlenky fair play a bratrství můžeme vidět v celém jeho literárním díle. Na střední škole si všimnou jeho schopností a inteligence a i přes neustálé finanční problémy Albert Camus vystuduje filosofii na Vysoké škole v Alžiru.

Jeho osobní život je zejména poznamenán dvěma manželstvími. Jako mladý se ožení se Simone Hié roku 1934. Manželství však vydrží pouhé dva roky jak z důvodu neustálých mimomanželských vztahů z obou stran, tak kvůli Simonině drogové závislosti. Podruhé se Camus ožení roku 1940 s francouzskou pianistkou Francine Faure, s kterou se jim narodí krásná dvojčata Catherine a Jean.

V roce 1935 zakládá Albert Camus v Alžíru Divadlo práce (Théâtre du Travail), které později přejmenuje na Týmové divadlo (Théâtre de l’Équipe). Divadlo zažije nemalý úspěch po celé čtyři roky, potom však Camus odchází i se svou ženou Francine do Francie a začne pracovat jako novinář. I když je Camus přesvědčením pacifista, během druhé světové války spolupracuje s hnutím Odporu proti Nacistům.

Významné jsou také jeho styky a spolupráce s komunisty. Albert Camus se zařadil do řad komunistické strany již roku 1935, protože se domníval, že toto hnutí může pomoci k dosažení rovnoprávnosti mezi Alžířany a Evropany. Dva roky nato však byl označen za trockistu a ze strany vyloučen. Přesto měl mezi komunisty stále hodně známých a přátel, mimo jiné také Jeana-Paula Sartra. Svými neustálými kritickými postoji a stanovisky proti této filosofii postupně všechny své kamarády ztratil, a to včetně Jeana- Paula Sartra.

Albert Camus se kvůli svému pacifistickému přesvědčení nedokázal více angažovat v Alžírské válce, což mu bylo později také často vyčítáno ze strany alžírských obyvatel. Celý tento konflikt byl pro něj hlavně osobní otázkou týkající se jeho rodné země a na druhou stranu byl přece jenom Francouz. Nikdy ale nepřestal doufat, že by Arabové a Francouzi nemohli žít společně.

Albert Camus začne publikovat během druhé světové války. Mezi prvními a nejdůležitějšími díly bychom měli uvést zejména Cizince (1942) a Mýtus o Sisyfovi (1942). Dále bychom mohli zmínit ještě mnohé další, jako třeba divadelní hru Caligula (1938), romány Mor (1947) a nebo Pád (1957), za který obdržel Nobelovu cenu za literaturu v roce 1957.

I když bývá označován za představitele francouzského existencionalismu, sám sebe spíše charakterizoval jako autora absurdní literatury. A proč zrovna absurdní? Podle Alberta Camuho se pocit absurdna v člověku rodí z bezsmysluplné lidské situace dané naší smrtí. A jak z absurdní situace vyváznout?  Absurdní člověk nemůže dát smysl svému život tím, že bude plánovat a stavět před sebe cíle, aby uvěřil, že se život dá řídit, protože nepředvídatelnost smrti všechno vrací zase zpátky na začátek. Absurdní člověk tak vlastně nemá budoucnost, ale pouze přítomný okamžik.

Je možné se z takové bezsmyslné situace vysvobodit sebevraždou, tedy určit si vlastní smrt? Albert sebevraždu popírá, protože by se tak přidal na stranu nihilistů a nic by nemělo žádnou cenu. I když jsme uzavřeni ve světě, který naším životům žádný smysl nepřidělil, protože smrt může přijít kdykoli, máme ještě možnost dodat našemu životu smysl tím, že budeme jednat. Hlavním bodem Camuho filosofie je tedy lidský skutek a revolta.

Život Alberta Camuho skončil tragicky 4. ledna 1960 při autonehodě, způsobené podle všeho prasklou pneumatikou a vysokou rychlostí.


Čtěte také:

Albert Camus a jeho Mor