Medailonky: Zdeněk Hanka

Vytvořeno 22. 3. 2017 1:00

Autor: Radka Jakubíčková

Ten, kdo spatří jeho jméno v knihkupectví na obálce knihy, zřejmě netuší, o koho jde. Kdo četl některé jeho dílo, pozná dalšího z mnoha českých autorů. A ať už na něj kniha zapůsobí jakkoliv, pravděpodobně si vyhledá informace. Kdo zažil setkání s ním například ve formě literární besedy, odchází s úsměvem na tváři a vyhledává cíleně nejen další životopisné informace, ale také jeho knihy. Velice si vážím toho, že patřím do třetí skupiny a mohu Vám Zdeňka Hanku a jeho tvorbu představit.

Vzdělání v oboru medicíny, povolání lékaře a několikaletá praxe v oboru paramedik v extrémních podmínkách kanadského severu, historický a společenský přehled, charisma, láska k výtvarnému umění a hudbě, optimismus a pozitivní přístup k životu – to vše se ukrývá za jménem Zdeněk Hanka.

Příjmení Hanka může ve čtenáři evokovat nechvalný úsek procesu národního obrození. V tomto případě však jde o dobrovolně zvolený literární pseudonym, nikoliv o příjmení. Zdeněk Hanka, vlastním jménem Zdeněk Šťastný, se narodil 20. 1. 1956 v Uherském Hradišti, kde také prožíval své dětství, navštěvoval základní školu a mimo jiné se učil hrát na cimbál. Poté se jeho rodina odstěhovala do Prahy. Po absolvování gymnázia vystudoval medicínu na Karlově Univerzitě v Praze, začal pracovat v nemocnici v Kadani a měl nakročeno ke slibné kariéře. Získal dvě atestace, v Praze Podolí působil jako novorozenecký lékař. Aktivně se účastnil demokratických proměn a na jaře v roce 1989 podepsal petici Několik vět. V devadesátých letech absolvoval odborné stáže v Římě a na Floridě, vyučoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy a působil také jako poradce Ministerstva zdravotnictví.

Svou první knihu vydal v roce 1989, byl to soubor čtyř povídek z lékařského prostředí Lék pod kůží. V tomto momentě se české literatuře zrodil autor Zdeněk Hanka, poněvadž pod jménem Zdeněk Šťastný již publikoval jiný člověk. V roce 1994 Hanka vydal další sbírku,tři povídky pod názvem Vila v Rokli, jež zobrazují různé lidské charaktery. Bohužel v této době také zažíval stupňující se nátlak v souvislosti s privatizací organizace, jejíž byl ředitelem. Tyto okolnosti jej v roce 1999 přiměly k rozhodnutí emigrovat do Kanady. Zde si musel vše vydobýt znovu a složit opět všechny zkoušky v anglickém jazyce. Mezitím vystřídal velké množství povolání s cílem shromáždit finanční prostředky, aby mohl zkoušky absolvovat a jít za svým cílem. Své původní lékařské profesi se aktivně věnoval jako záchranář v nekompromisních podmínkách kanadského severu. Tyto zkušenosti zachytil na pozadí příběhu knihy Severně od šedesáté páté (2015).

Na klikaté cestě křižovatkami života září jako hvězdy Zdeňku Hankovi jeho knížky, které vydává v České republice a které jsou pro něj něčím, co mu pomáhá udržovat kontakt s lidmi na druhém břehu Atlantiku. Přestože žije v Kanadě už osmnáct let a v současné době vyučuje budoucí záchranáře a používá tedy především anglický jazyk, jeho čeština je stále brilantně vytříbená, plná neotřelých slovních obratů a metaforických vyjádření.

Autorem scénáře nebyl onen zimní večer. Nebyla jím zmrzlá krajina nad šedesátou pátou rovnoběžkou severní šířky. Dokonce jím nebyl ani ten vytržený kousek kelímku s magickou částkou osm set tisíc dolarů. Ten byl pouze třpytivou návnadou navlečenou na háček. Autorem scénáře byli dva muži, kteří nepostřehli, že háček se houpá na vlasci vedoucím někam, odkud není návratu.
(Severně od Šedesáté páté. Praha: Triton. 2015. s. 129)

Zdeněk Hanka vytvořil řadu literárních postav, do jejichž osudů částečně zakomponoval své profesní i životní zkušenosti, radosti i bolesti, ale také svůj pohled na svět a životní hodnoty. Nejsilněji je tato stopa otisknuta v knize Partitura pro srdce (2010), která je zčásti inspirovaná autorovým životem. S hlavním hrdinou Davidem Říhou (alter ego autora) čtenář prožívá život plný úkladů. Avšak Říhova vůle a optimismus povzbudí každého čtenáře v tom, že také dokáže překonat překážky, které mu život nastražil.

Více než samotným postavám se však Hanka ve svém díle věnuje společenským problémům. V Hedvábném řetězu (2010) zpracovává téma šikany v dětském kolektivu a cíleného pronásledování člověka. Toto dílo je oblíbené nejen mezi dospělými, ale také u dospívající mládeže. Hlavní hrdinka, adoptovaná černošská dívenka Naema, dokázala, jak svědčí například reakce čtenářů na autorových webových stránkách, pohnout nejedním srdcem.

Z mnoha dalších titulů jmenujme alespoň ty, které vyšly knižně. Kavárna (2009) zachycuje rozpor mezi skutečným charakterem a posuzováním podle vnějších projevů, Platina (2009) vede k zamyšlení o tom, jak jediný okamžik může změnit osudy lidí. Nejnovější Dopis do ticha (2016) podává psychologickou kresbu ženatého muže, lékaře, který ve své zaslepenosti nedokáže zabránit dramatickým následkům nevěry.

Kromě tvorby pro dospělé se Hanka věnuje také básnické tvorbě pro děti. Knihu Hry a hrátky se zvířátky (2013), která vznikla jako pomoc Fondu ohrožených dětí, dokonce ilustrovaly děti z Klokánku.

Zebra
Vyšlápla si zebra k vodě
v proužkovaném úboru.
Proužek že je letos v módě,
hlavu nosí nahoru.

Prochází se pyšným krokem,
jenže chudák neví to,
že na zebrách příštím rokem
bude v módě pepito.
(Hry a hrátky se zvířátky. Praha: Albatros. 2013. s. 36)

Jelikož Zdeněk Hanka žije v Kanadě, ale své knihy vydává v České republice, stojí nenápadně ve stínu současné české literatury. Náměty jeho knih se vymykají frekventovaným žánrům thriller, detektivka, sci-fi či milostný román. Hanka se nebojí apelovat formou příběhů na nemocná místa společnosti nebo jedince. Jeho literární jazyk je srovnatelný s velikány naší literatury. Doporučuji jeho knihy všem čtenářům, kteří se nespokojí s prvoplánovým příběhem, ale mají rádi příběhy, jež rozkrývají další a další otázky, a kteří nad knihou přemýšlejí i ve chvíli, kdy ji zavřou a uloží zpět do knihovny.