Recenze: Martin Reiner – Krvavý Bronx

Vytvořeno 30. 4. 2020 1:00

Autor: Jiří Lojín

Že Bronx není jen čtvrť v New Yorku s nevalnou pověstí, ví už hodně lidí. Zejména těch, kteří zaregistrovali velmi zajímavou knihu Kateřiny Šedé z roku 2018. Ta se sice jmenovala Brnox, ale podtitul hovořil jasněji – Průvodce brněnským Bronxem. Kateřina Šedá byla za toto nevšední dílo oceněna cenou Magnesia Litera a nakladatel Martin Reiner spolu s historikem Michalem Konečným na tento název nepřímo navázal. Vznikla tak kniha Krvavý Bronx.

Zasvěcenější čtenáři si z indicií, které obsahují osobu Martina Reinera a nakladatelství Druhé město a Host, a knihy Kateřiny Šedé rychle vydedukují, že půjde o Brno, zejména o místo okolo Cejlu, nikoliv o Bronx americký. V úvodu popisuje Martin Reiner, jak vznikl tento projekt a jakým způsobem v něm figuruje právě Michal Konečný. Projekt se nakonec zformoval do jednoduchého schématu. Čeští autoři obdrželi výstřižky z novin, ze starých soudniček, které použili jako inspiraci k napsání krátké povídky.

Martin Reiner se v tomto případě zhostil role editora i autora jedné z povídek. Jeho povídka Král Cejlu je výborná, dosvědčuje jeho znalost prostředí i silný místní patriotismus (v tom nejlepším slova smyslu). Ale jako editor odvedl ještě lepší práci. Dal dohromady autory, kteří v současné době patří ke špičce. Nevybíral ale pouze ty, kteří jsou hodně prodávaní. Pokud mohu soudit, prioritní byla jejich kvalita. I když v některých případech se tato dvě kritéria kryla.

Každé povídce předchází text novinového výstřižku, jímž se povídkáři inspirovali. Čtenář má tak možnost sledovat jakýmsi drobnohledem autorovu práci a posoudit, jak moc se držel předlohy a kam ho až tvorba dovedla. V některých případech pomůže i k lepšímu porozumění povídce, pokud spisovatel preferoval formu před obsahem.

Ve sbírce nalezneme šestnáct povídek od šestnácti autorů. Každý z nich přistupoval k úkolu jiným způsobem. Irena Dousková zvolila hospodské vyprávění, v němž figurují dva případy. Naproti tomu Kateřina Tučková použila starý případ k povídce, která kritickým způsobem přibližuje nuzný život dělníků v brněnských textilních továrnách, vedoucí až k tragédiím.

Téměř komický přehmat brněnského četnictva transformuje Ludvík Němec do povídky, v níž komika situace ustupuje do pozadí a dominuje jakási záhadná nevyjasněnost případu. A zase v kontrastu s tím Alena Mornštajnová tragický příběh pointuje tak, že se přes veškeré neštěstí situace čtenář musí nad vynalézavostí autorky pousmát.

Povídka Bianky Bellové je laděna podobně jako ta Kateřiny Tučkové. Osud mladé chudé dívky spěje ke špatnému konci, jemuž se nelze vyhnout. O textu Martina Reinera jsem se zmínil v úvodu a se stejnou znalostí prostředí k tvorbě přistupoval i Michal Konečný ve své vtipně laděné a trochu rozsáhlejší povídce, jejíž zápletka spočívá v nepříjemné záměně.

Štěpán Kučera se nepřenesl do minulosti se vším všudy jako jeho předchozí kolegové, ale podíval se tam jeho hrdina z doby současné prostřednictvím starcova vyprávění. Stejný postup zvolila i Dora Kaprálová.

Při čtení povídky Michala Sýkory se sice zasmějeme, je velmi vtipná, ale zároveň v člověku zůstane nepříjemný pocit nespravedlnosti a bezmoci. Případ se sice stal za Rakouska-Uherska, ale marný boj s „autoritami“ se táhne minulostí i přítomností. Petra Dvořáková sice psala pouze o krádeži kostelních oděvů, dokázala však z tohoto nevýrazného námětu vykřesat svižný a vtipný text s pěknou pointou.

Povídka Jana Němce má trochu čapkovský námět, podobně jako v Povětroni může autor spekulovat o člověku s neznámým osudem. Bujnou fantazii tak jako vždy předvedl Petr Stančík, avšak devět otrávených vězňů domácí bábovkou dochucenou otrušíkem je historickým faktem. U povídek Petra Stančíka se čtenář vždy pobaví a ani ta v Krvavém Bronxu není výjimkou.

Stejný spád a humor má i následující text Ondřeje Hübla, který si rozhodně nebere servítky. Václav Kahuda „vyfasoval“ výstřižek z protektorátu, čímž se trochu ostatním povídkám vymyká. I jeho zpracování je poněkud odlišné, děj je rozmazaný, snový a nedrží se konkrétní reality. Soubor uzavírá Petra Soukupová. Děj umístila do současnosti a držela se tématu, které je v její tvorbě nejčastější a cítí se v něm nejjistěji – vztahů v rodině.

Sbírka povídek Krvavý Bronx je zajímavým počinem, který určitě obohatí naši literární scénu. Martin Reiner se opět osvědčil jako znamenitý organizátor dokazující, že jeho nakladatelství může stejně dobře a hlavně kvalitně fungovat i bez autorů, kteří se považují za hvězdy. Druhé město, stejně jako Host vždy vydávalo a stále vydává výborné české knihy a čtenáři to oceňují.

Název: Krvavý Bronx
Editor: Martin Reiner
Nakladatelství: Host, Druhé město
Rok vydání: 2020   
Vydání: 1.
Stran 280
ISBN: 978-80-7227-436-9