Magický svět jednorožců opět ožívá

Román  Poslední jednorožec zřejmě znají všichni milovníci fantasy literatury. Jedná se totiž o jedinečné dílo, které sice při prvním vydání roku 1968 sklidilo i negativní kritiku, avšak později se dočkalo řady reedic, překladů do mnoha cizích jazyků i filmového zpracování. A nyní jsme se u nás opět dočkali dalšího vydání této významné knihy, která se stala klasikou žánru fantasy.

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je jednorožka, která se rozhodne zachránit ostatní svého druhu, jež uvěznil král Moran za pomoci hrozivého Rudého býka. Společně s nešikovným mágem Šmendrikem a zbojnickou ženou Drškovou Bětou se vydává jednorožka na temný hrad, kde musí bojovat nejen s nedůvěřivostí krále Morana a s rozzuřeným býkem, ale i sama se sebou a se svými city. A nemyslete si, že již víte, jak příběh skončí... nic totiž není takové, jak by se mohlo zdát.

Kniha mě zaujala již na první pohled. Přestože si často říkám, že samotný obal knihy může snadno čtenáře oklamat, tentokrát plně vystihl kouzelnou atmosféru celého příběhu. Ilustrace Douga Beekmana totiž zobrazuje bílého jednorožce se zlatavou hřívou, která jako by prozařovala celé okolí tvořené stromy, záplavou květin, vodní hladinou a samozřejmě motýly. Po vzoru impresionistů je zde klade důraz na světelnou zářivost přírody, která jako by se stále chvěla, tudíž nemůže být nikdy zcela uchopena. Jen těžko byste zde hledali ostré kontury, které by přesně vymezovaly hranice jednotlivých věcí. A podobně jako na této ilustraci je tomu i v samotném příběhu, který lze číst stero způsoby...

Někteří prohlašují, že jde o román pro děti, neboť má řadu rysů shodných s pohádkou. A jiní se budou s těmito přít, že je dílo pro děti až příliš složité a že pouze dospělý čtenář ho může plně ocenit. Ať se přikloníte ke kterékoliv straně, dáte mi zřejmě za pravdu, že ve většině z vás zanechala četba této knihy pocit něčeho krásného, jedinečného, neodolatelného... a zároveň neuchopitelného. Už samotný protiklad šeříkového lesa a ponurého hradu krále Morana ve vás vyvolá řadu pocitů – od okouzlení, touhy či melancholie až po strach, úzkost a uvědomění si vlastní nicotnosti. A právě v tomto spočívá síla celého příběhu – schopnost ve čtenáři vzbudit emoce, schopnost přimět je snít a představovat si jiný svět. Svět fantazie, bez něhož by v tom našem obyčejném životě plném starostí a hořkosti bylo až příliš smutno. Třeba se i vám podaří zažít díky tomuto románu to, co mně – vrátit se do šťastného období dětství, kdy jsem věřila na kouzla, jednorožce a sílu dobra, které musí zákonitě vítězit nad zlem.

Asi si nyní myslíte, že je tato kniha tím nejlepším dílem z fantasy literatury. Skutečně ji pokládám za kvalitní ukázku tohoto v poslední době stále oblíbenějšího žánru, avšak někteří z vás mohou být zklamáni. Příběh je vyprávěn přímočaře, vedlejší dějové linky byste zde stěží hledali a nečekejte ani překvapivé zvraty. Navíc může některým čtenářům znepříjemnit zážitek z četby jazyk, v němž je kniha napsána.

Jazyk je totiž netradiční, tím pádem i složitý, což ocení především ti, kteří mají v oblibě poezii. Hrátky s víceznačnými slovy, netradiční verše, poetismy... to vše činí z Posledního jednorožce originální příběh, v němž můžete neustále nalézat nové roviny, což vede samozřejmě k nepřebernému množství interpretací. Díky proto patří překladateli Michalu Broncovi, který se ujal tohoto nelehkého úkolu. On sám totiž v poděkování, které naleznete na konci knihy, přiznává, že musel několikrát požádat autora o radu, když byl bezradný a nevěděl, jak pohnout s překladem. (Vzpomeňte si třeba na nesmyslné průpovídky motýla Rampelníka, pokud jste knihu již četli, a představte si, že byste měli jím pronesené věty překládat z angličtiny.)

Speciální vydání kromě prózy Poslední jednorožec obsahuje také volně navazující novelu Dvě srdce, která se dočkala i několika prestižních ocenění. Navíc si v něm můžete přečíst úvodní slovo autora, v němž se například dozvíte o tom, proč knihu zpočátku nenáviděl a z jakého důvodu své stanovisko k ní změnil. A neschází ani autorův životopis napsaný Martinem Šustem a rozhovor s autorem, kterého se ujal jeho agent Connor Cochran.


Ukázka z knihy:
„Jednorožci jsou nesmrtelní. Mají v povaze žít osaměle na jednom místě, většinou v lese, kde je sdostatek čirá tůň, aby se v ní mohli zhlížet. Jsou maličko marniví, neboť vědí, že jsou nejkrásnějšími tvory na celém světě; a krom toho kouzelní. Páří se velmi zřídka a není magičtějšího místa, než kde se narodí jednorožec. Od časů, kdy jednorožka naposledy zahlédla někoho ze svých rodných, uplynulo již tolik vody, že na ni mezitím mladé panny – které se ji pořád ještě tu a tam vydávaly hledat – začaly volat zcela jiným jazykem. Jenže ona si neuvědomovala plynutí měsíců, let, ba ani staletí, stejně jako nevnímala změny ročních dob. V jejím lese totiž panovalo věčné jaro, jelikož zde žila.“ (Beagle, P. S. Poslední jednorožec. Přel. M. Bronec. Praha: Argo 2009, s. 18.)


Knihu Poslední jednorožec vydalo nakladatelství Argo.

Čtěte také:

Peter Soyer Beagle