Není čajovna jako čajovna

Recenze

Vytvořeno 16. 7. 2011 2:00

Autor: Marta Šimečková

Dnes bych vám chtěla představit jeden netradiční komiks, který každého čtenáře zaujme jak netradičním příběhem (nebo spíše řadou minipříběhů, které spojuje jedna hlavní postava), tak originální černobílou kresbou. Tento komiks se jmenuje Čajovna u malajského medvěda a v češtině jej poprvé vydalo nakladatelství Sýpka (o překlad ze španělského originálu La teteria del oso malayo se bravurně postarali Václav Najman a Tomáš Chlud).

Autorem komiksu je David Rubín, španělský autor, který má na svém kontě již řadu děl, které byly kladně přijaty jak čtenáři, tak odbornou kritikou. K nim patří například album El circo del desaliento, Onde ninguén pode chegar nebo Cuaderno De Tormentas. Za svou komiksovou tvorbu získal několik ocenění, například Premio Injuwe 2006 nebo Premio Castelao de Comic 2005, rovněž jeho Čajovna u malajského medvěda byla několikrát oceněna  (u nás získala Cenu Muriel 2010, viz zde: www.komiksfest.cz). Se jménem Davida Rubína se můžete setkat i ve filmové sféře, podílel se například na režii celovečerního animovaného filmu Espiritu del bosque.

O čem tedy komiks Čajovna u malajského medvěda vypráví? Dá se zjednodušeně říct, že o jedné čajovně, kterou vede malajský medvěd jménem Sigfrido, a o také o těch, kteří pravidelně tuto čajovnu navštěvují nebo do ní zabloudí náhodou. Hned na úvod vás však musím upozornit na jeden fakt. Čajovna ve skutečnosti není čajovnou, ale psycho-animickou poradnou. Barman Sigfrido má tedy za úkol pomáhat bývalým superhrdinům a ztroskotancům řešit složité životní situace, jako je například ztráta zraku, neschopnost najít lásku nebo náhlá smrt někoho milovaného.

„Lidský zástup, který prochází Sigfridovou Čajovnou, nebere konce. A tajemství její neutuchající obliby leží podle majitele v umění naslouchat, pomáhat tam, kde je to možné, a nalévat a likéry se srdcem a s myšlenkou na jedinečnost osoby, která je bude pít.“ (s. 177)

V čajovně se řeší jak ryze superhrdinské problémy, tak problémy, které mohou postihnout každého obyčejného života. K nim patří třeba alkoholismus, pocit vlastní neužitečnosti nebo rozkoly v rodině. V příbězích tak čtenář může najít mnohé, co zná z vlastní zkušenosti nebo co vidí ve svém nejbližším okolí. A je jedno, jestli tento problém řeší bývalý Superman nebo Gorgona jménem Herminie.

Všechny příběhy – přes rozličnost tématu – mají jedno společné: tísnivou atmosféru a naléhavost, která přímo čpí z každé kresby a z každé „bubliny“. Komiks tak lze zařadit mezi nadčasová díla, která je možné číst stále dokola a nacházet v nich pořád nové roviny. Srovnat jej lze snad jen s vynikající komiksovou řadou Sin City (i když u Čajovny lze nalézat větší optimismus).

Při čtení komiksu i na mě dolehla určitá melancholie. Jednak z příběhů samotných, jednak z toho, že se v nabídce českých knihkupectví jen ojediněle setkáte s podobně kvalitním dílem s tak hlubokým významem. Čtenáři v poslední době dávají přednost příběhům s maskovanými superhrdiny, které jsou však plytké a bez vtipu. Přiznávám se, že se sama často uchyluji k podobné produkci, protože si při četbě chci odpočinout a nemyslet na žádné problémy. Jenomže zalézat do ulity nelze věčně. A to se nám snaží říct i autor komiksu. Někdy bychom měli zajít třeba do čajovny a svěřit se se svými problémy někomu blízkému. Třeba se nám uleví, nebo dokonce dokážeme nalézt novou cestu a vše vyřešit. Stačí chtít...

Komiks Čajovna u malajského medvěda vydalo nakladatelství Sýpka