Příběhy mohou mít dobrý i špatný konec

Recenze

Vytvořeno 28. 6. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Lékařské prostředí patří k těm, která jsou pro literární tvorbu jedny z nejatraktivnější. Je to přirozené, kde jinde jde tak často o holý život, než právě v medicíně? Každý den se v ordinacích lékařů a hlavně v nemocnicích odehrávají dramatické příhody, které někdy mají a někdy nemají šťastný konec. Blízká jsou nám i proto, že se v takových situacích může ocitnout kdokoliv z nás. Doktor Jiří Viewegh má za sebou léta lékařské praxe a některé příběhy zachytil ve své knize povídek Věnováno ženám.

Knihy z lékařského prostředí mají u nás i ve světě hlubokou tradici. Jsou autoři pohybující se výhradně v těchto vodách. Někteří využívají nemocniční kulisy k nesmírně dramatickým zápletkám typu thrilleru, jako třeba Robin Cook. V takových knihách se do popředí staví příběh a problematika medicíny ustupuje do pozadí. Jiný přístup naopak preferuje odborné lékařské prostředí a příběh pro ně slouží jako nosný substrát. Takové povídky psal například Ota Dub, můžeme si připomenout i tvorbu Valji Stýblové. Jiří Viewegh patří do té druhé skupiny, je v prvé řadě lékařem a teprve ve druhé spisovatelem a v jeho povídkách se tato skutečnost samozřejmě odráží.

V knize nalezneme téměř čtyřicet krátkých povídek, věnujících se různým aspektům lékařské praxe a situovaných do různých období. Autorova specializace byla porodnictví, odtud vznikl i název knihy – Věnováno ženám. Ženy hrají v příbězích doktora Viewegha hlavní roli, samozřejmě, i když se občas do vyprávění nějaký ten muž připlete. Většinou se ale předvádí v negativní či směšnou roli, jak už to v podobných historkách bývá. Hysterický muž při porodu je klišé. Ještě štěstí, že si chladnou hlavu zachovává obvykle porodník.

Povídky lze rozdělit zhruba do třech časových období – sbírání zkušeností, praxe zkušeného porodníka a práce v bývalé NDR – a jsou chronologicky řazené. Postupný odborný vývoj doktora Viewegha a stejné téma, kterému se věnuje, svazuje povídky do vyššího celku. Každá z povídek je uvedena předmluvou nahrazující motto.

Případy, které doktor Viewegh ve svých povídkách popisuje, nejsou nijak přikrášleny. Není v tom ale žádný pokus o šokování čtenáře naturalistickým líčením otřesných případů. Spíše připomíná strohý popis v lékařském sborníku s malým přídavkem beletristického koření.

Otvírám břicho a co vidím: všude srůsty, nic než srůsty! Obrysy močového měchýře není možno najít, ani když jsme ho zdola naplnili. Preparace srůstů se tím nepříjemně protahuje. Cítím, že jsme ve slepé uličce a začínám vnímat časovou tíseň. Zbývá mi totiž z limitu čtyř minut, který jsem si určil jako maximální časovou hranici, už jen ta poslední, abych plod vybavil. A stále nejsem tak daleko, jak bych si přál! Je mi horko a začínám se potit. Navíc mě znervozňuje cosi zatvrdlého za močovým měchýřem. Ale abych to vyluštil, tím se přece teď nemohu ani nechci zdržovat!
(Viewegh, J. Věnováno ženám. České Budějovice: Nová forma 2013, str. 57)

Syrovost a upřímnost povídek bez zbytečného přikrášlování je pro čtenáře velmi atraktivní. Pro ženy, které čeká pobyt na porodnickém oddělení, může působit stresujícím dojmem, pro pacienta je zneklidňující, pokud jsou mu detailně známá všechna rizika spojená s jeho stavem. Z tohoto pohledu je titul Věnováno ženám poněkud nepatřičný a trochu mate i obrázek použitý na deskách knihy. Ženy, chystající se povídky číst, se však mohou uklidňovat myšlenkou, že úroveň medicíny, hlavně přístrojového vybavení, se od dob popisovaných v textu výrazně zvýšila. To, co zůstává v průběhu času i napříč politickým zřízením, jsou lidé. Pacienti i lékaři. Záleží jen na jejich vzájemných vztazích, pochopení i profesionalitě, jaký bude stav zdravotnictví.

Knihu Věnováno ženám vydalo nakladatelství Nová forma

Čtěte také: rozhovor s Jiřím Vieweghem