Rodinná sága pohledem ženy

Recenze

Vytvořeno 10. 8. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Sledujeme-li rodovou linii, musíme si položit otázku, kdo je jejím nositelem. Obvykle se sleduje sled mužských potomků. Dědická řada se v minulosti také týkala prvorozených synů. I Nový Zákon vyjmenovává mužské předky Ježíše Krista až po Josefa, který měl s jeho zrozením velmi málo společného. Přesto jsou to ve skutečnosti ženy, které jsou nositelkami života, jejich prostřednictvím se rodina rozrůstá a košatí. Matky dcerám předávají rodinné tradice, zvyklosti, mnohdy i tajemství.

Takto pojatá rodová linie není v literatuře ojedinělá, především autorky – ženy se na ni občas soustřeďují. V románu Aleny Mornštajnové Slepá mapa se sice píše hodně o všech členech rodiny, i o těch mužských, přesto ale její pevné jádro tvoří tři ženy. Babička, matka a dcera.

Provést čtenáře historií tří generací žen znamená začít za Rakouska-Uherska a skončit v dnešní době. Jedná se o poměrně nedávné dějiny, mnoho lidí je zná z četby, filmů, někteří i z vyprávění a vlastních zážitků. Přesto není jednoduché uvědomit si, kolika převratných událostí jsme byli svědky.

Hrdinkami jsou Anna, Alžběta a Anežka. Autorka nechává vyprávět nejmladší z rodu, Anežku. Ta před čtenářem pomalu rozkrývá rodinnou historii. První světová válka zanechala stopy na mladém manželství babičky Anny a dědy Antonína, ale doba, která má následovat, bude mnohem brutálnější. Rodina usazená v pohraničí zažije nárůst nacionalizmu. Alžběta a její sestra Božena jej pociťují zvláště silně. Po uzavření Mnichovské dohody se musí všichni vystěhovat. Kromě Boženy. Ta je vdaná za Němce. Alžběta je pragmatická žena a za svého prvního muže se vdá pod tlakem jistých okolností. Po jeho smrti si ze stejného důvodu najde i druhého muže. Ale jak se Anežka zmiňuje, matčinou víceméně náhodnou volbou získala toho nejhodnějšího tatínka na světě. Do tohoto místa se zdá být román pouhou historií tří generací jedné rodiny, některá místa se dokonce jeví jako fádní a mnohokrát stejným způsobem popisovaná v podobných knihách. Ve skutečnosti ale tvoří jen jakýsi zdlouhavý úvod k příběhu nejmladší ženy – Anežky. Je pojat nejpodrobněji a nejvíce si všímá i vnitřního světa hlavní hrdinky. Drama začíná v okamžiku, kdy svolí k sňatku s Honzou a nedbá rad ani své kolegyně, ani matky. Brzy po svatbě zjistí, že skutečným důvodem Honzova zájmu nebyla ani tak ona sama, jako její teta a strýc, žijící v kapitalistické cizině. Honza je posedlý myšlenkou na emigraci a celý svůj dosavadní život tomuto cíli zasvětil.

Autorka si připravila půdu pro úvahy o těžkých životních rozhodnutích, jejichž důsledky se objevují po celý život. Nejde o to, zda je Anežčino rozhodnutí špatné či správné, její volba probíhá mezi dvěma zly, jako ve hře, kterou dopředu nelze vyhrát. Osud je však k hlavní hrdince milosrdný a v závěru má Anežka přece jen trochu štěstí.

V knize Aleny Mornštajnové se objevují témata v současné české literatuře velmi často používaná. Jedno z nich je poválečný odsun německého obyvatelstva. Způsob, jakým k němu autorka přistupuje, ji ale od tohoto proudu odlišuje. Nesnaží se děj hrotit popisem zvěrstev páchaných mstícím se českým obyvatelstvem. Letmo se sice o takových pověstech zmiňuje, mnohem důležitější jsou však pro ni události, formující osud jejích hrdinek. Podobně je to v případě Anežčina dospívání v době normalizace. Její hrdinka není prvoplánovou bojovnicí proti totalitě, je to obyčejná, i když poněkud samotářská žena. Neřídí se ani pevnými mravními zásadami, ani určitým životním cílem. Jako většina lidí je závislá na okolnostech a ostatních lidech. 

Celkové hodnocení knihy není jednoznačné. Začátek, hlavně osudy babičky Anny, jsou poněkud nevýrazné, a přestože předpokládám, že jde o jakýsi úvod, jímž děj směřuje k dobré pointě, připadá mi poněkud zdlouhavý a místy zbytečný. Oceňuji však obratnost, s jakou se autorka vyhnula pasážím, které by bylo možné hodnotit jako donekonečna opakované – vyhnání Němců, život v totalitě. Je vidět, že přestože byla nedávná minulost v české literatuře již mnohokrát využita, dopodrobna popsána a rozpitvána, je v ní ještě hodně potenciálu, který je možno využít. Je však potřeba jiného pohledu.

Knihu Slepá mapa vydalo nakladatelství Host