Tajemný stín minulosti

Recenze

Vytvořeno 13. 2. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Minulost v sobě skýtá nepřeberné množství tajemství, která mohou provokovat lidskou fantazii a inspirovat k domýšlení, co vše by mohlo za nimi stát. Nejmarkantněji se tato tendence projevuje v literatuře a filmu, jak o tom svědčí nejen množství, ale i oblíbenost těchto děl. Spekulace o zakódovaných poselstvích našich předků i o zapomenuté moudrosti ztracených národů najdeme v každém knihkupectví doslova hromady. Přestože je literatura i filmy tohoto zaměření především doménou zahraniční produkce, i u nás se vyskytují. Příkladem mohou být Petrovy mozaiky spisovatele píšícího pod pseudonymem Karel C. Grig.

Za jménem Karel C. Grig se skrývá architekt Karel Cvrček, a přestože u spisovatelů není vždy jejich původní nebo současná profese podstatná, v případě autora knihy Petrovy mozaiky to důležité je. Hlavní hrdina Grigova románu pracuje na úřadě na stavebním odboru, což sice není zaměstnání příliš prestižní, ale dokresluje hrdinovu nehrdinskou osobnost. Příběh začíná velmi nenápadně, v Městečku, jak autor místo pro své vyprávění nazval, zemře stará žena, podivínka, které lidé neřeknou jinak než Baronka. Griguv hrdina se náhodou nachomýtne k otevírání jejího bytu a začne mu vrtat hlavou, co vlastně byla Baronka zač. Řetězec podivuhodných náhod pokračuje, objeví se i žena zajímající se o Plichtovu hrobku, místo opředené vzrušujícími legendami o skrytém pokladu. Hlavní hrdina má pro spekulace a amatérská pátrání spoustu času, jeho žena na krátkou dobu odjela a on zůstal sám doma. Než by se věnoval zvelebování domova, jak by si jeho žena představovala, pouští se do pošetilého dobrodružství. Ba co víc, seznamuje se s jinou ženou, čímž se dopouští ještě větší pošetilosti.

Karel C. Grig do své knihy vložil vše potřebné pro napínavý román s tajemnou zápletkou, nic by tedy nemělo bránit tomu, aby jeho kniha byla poutavá a pro čtenáře přitažlivá. Co ovšem upoutá na první pohled, je relativně malý rozsah Grigova textu, neodpovídající šířce naznačené zápletky, slibující velkolepý děj plný tajemných stínů z minulosti. Přestože autorova kniha nepostrádá napětí a spád, nemohu se ubránit dojmu, že hlavní potenciál zápletky zůstal nevyužit. Zkratkovitý způsob vyprávění může sice zabránit retardaci děje, ale nepřispívá srozumitelnosti ani prokreslenosti motivací jednotlivých postav.

Předchozí odstavec by mohl vyvolat dojem, že Petrovy mozaiky jsou špatnou knihou, ale bylo by chybou ji posuzovat pouze z této stránky – z předpokladu, čím by mohla být, kdyby ji autor pojal jinak, například po vzoru Umberta Eca nebo Dana Browna. Ale tak, jako existuje rozdíl mezi severským kriminálním románem a typickou českou detektivkou, cítí čtenář odlišnost komorního pojetí Grigova románu s tajemstvím a obšírného přístupu k podobným tématům světových autorů, o nichž jsem se zmínil.

Román je psán v ich formě jako pseudodeník opatřený pečlivými časovými údaji. Autor zapisuje nejen to, co se objektivně jeho hrdinovi událo, ale i jeho subjektivní úvahy, dokonce i sny. Přesto, jako kdyby existovala zákoutí, do nichž hlavní hrdina nenechává čtenáře nahlédnout, snad se je neodvažuje vyslovit ani sám před sebou. Týkají se především jeho rodícího se vztahu k lékárnici Evě.

Poněkud matoucí je úvodní kapitola knihy, která nemá ke zbytu textu jakýkoliv vztah. Jediným uspokojivým vysvětlením pro její existenci, pokud ho čtenář vůbec vyžaduje, je, že evokuje línou atmosféru typického českého městečka. Zdánlivě jde o obyčejné místo s lidmi, kteří se nezdají ničím pozoruhodní. Ale právě z takového základu vyrůstá neobyčejný příběh. Vychází z představy, že lidé, které denně potkáváme a máme pocit, že je dobře známe, mohou skrývat nějaká tajemství. Splétají se v podivuhodné příběhy, ale postupem doby se ztrácejí – pokud nejsou zachyceny v knihách.

Kniha Petrovy mozaiky nepřináší komplikovaně spletený příběh, přestože je vystavěn na existenci záhadného pokladu, ale pátrání po jeho stopách je přímočaré a neztrácí se v nepodstatných odbočkách. Milovníci košatých románů však mohou právě tyto odbočky postrádat. Autor, vzděláním architekt, by měl určitě čtenáři co nabídnout i v tomto směru. Je však mnoho čtenářů, kteří tyto zmínky odborného charakteru příliš nemilují a považují je za zbytečnou retardaci děje.

Knihu Petrovy mozaiky vydalo nakladatelství Kniha Zlín