Barbarské vydání největšího z barbarů

Recenze

Vytvořeno 27. 2. 2014 2:00

Autor: Radovan Kolbaba

Conan Roberta E. Howarda je jednou z nejikoničtějších postav světové fantasy. Stovky knih od desítek autorů pojednávají o jeho dobrodružstvích, stejně jako několik více či méně povedených filmů. Conanovo první dobrodružství vyšlo roku 1932, tedy o pět let dříve, než se Bilbo Pytlík vydal na svoji cestu s trpaslíky a o osmnáct roků před tím, než sourozenci Pevensieovi vešli do kouzelné skříně. Nakladatelství Dobrovský nyní v edici Omega vydalo Conanova původní dobrodružství v knize Meč s Fénixem a jiné povídky. Toto vydání však, bohužel, dělá klasické předloze jen a pouze ostudu.

Ještě předtím, než Robert E. Howard spáchal roku 1936 sebevraždu, stihl napsat dvacet jedna povídek o Conanovi ze Cimmerie a desítky dalších o hrdinech jako Rudá Sonja, Solomon Kane či Kull Dobyvatel. Jeho dílu se sice dostalo uznání až po jeho smrti, ale stalo se stavebním kamenem fantastického podžánru známého jako meč a magie (sword and sorcery). Přestože se, dle mnohých, jedná o brakovou literaturu, má po celém světě miliony nadšených fanoušků.

V Meči s Fénixem a jiných povídkách se nachází jedenáct příběhů o Conanovi. Jejich seřazení odpovídá vydávání v časopisu Weird Tales mezi lety 1932-1936. Neslučuje se však s chronologií Conanova života, což v knize není vysvětleno, takže může řazení jednotlivých příběhů čtenáře mást. Povídka zařazená jako první – Meč s Fénixem – popisuje Conana jako vyzrálého muže sedícího na trůnu Aquilonie a Conan je králem i v dalším příběhu - Šarlatové citadele. Následuje možná nejslavnější z Howardových povídek Věž slona, v níž je Conan pouze mladým zlodějem na počátku svého dobrodružného života. V dalších příbězích je korzárem, banditou, toulajícím se dobrodruhem i vůdcem vzbouřenců.

Přes osmdesát let staré, kultovní vyprávění plné akce, bojů a divokých dobrodružství je, bohužel, dokonale degradováno českou redakcí. Obzvláště první dvě kapitoly na čtenáře působí, jako by někdo přeložil původní text pomocí internetového překladače, jednou ho zběžně přelétl očima, sem tam ještě přidal gramatickou chybu a potom jej poslal do tiskárny. Na konci knihy sice nalezneme, že odpovědným redaktorem je Pavel Tůma a jazykové korektury měl na starosti Jan Srb, ale obě jména budí podezření, že jsou smyšlená. Nechce se totiž věřit, že by se kdokoliv dobrovolně podepsal pod tak příšernou práci. V knize najdete desítky, možná i stovky chyb v interpunkci, která často chybí tam, kde je jí zapotřebí, a naopak se vyskytuje na místech, kde nemá být: Jeho srdečný smích se linul chodbou kterou Prospero odcházel. (s. 12), Oči otroka plály, pusu měl doširoka otevřenou a ruce roztažené, jako křídla. (s. 15), Zůstala tedy na palubě, a pozorovala muže... (s. 161).

Chyby lze nalézt i v psaní mě/mně: Ale kdyby se o mě doslechli mí nepřátelé... (s. 14), „... Copak nechápeš, že tvá královská hrdost, je pro mně míň než stéblo trávy ve větru? Pro mně, který jsem líbal královnu pekel? Viděla jsi, jak se bavím s těmi, kteří se staví proti mě!“ (s. 365), dále ji/jí: Conan se postavil a pomohl ji se postavit. (s. 140), nebo svoji/svojí: „Ženská, přestaneš se zaobírat svoji krásou.“ (tamtéž) a v dalších gramatických jevech. Kapitolou sama pro sebe je přímá řeč, na mnoha místech napsaná zcela špatně: „Mluvíš v hádankách.“ řekl Conan znepokojeně (s. 17), „Jdu zrovna z posledního, otevřeného krámku s vínem. Isthar ať prokleje tyhle inovátory, co nechali zavřít nálevny grogu! „Ať muži raději spí, než aby pili“ říkají. To aby...“ (s. 100). Dojde bohužel i na české i/y: Pláň byla posypána mrtvolami, jako by to byli na podzim spadlé listy. (s. 28).

Koncentrace gramatických chyb se sice po prvních dvou kapitolách drasticky sníží, ne že by další byly bezchybné, ale i tak jsou po celé knize roztroušeny, často neskutečně hloupé, překlepy: ... že měl pocitm... (s. 148), ... až se dostali na cestu táhnoucí se po levé straně průsmyku, V hustém šeru Conan nezpozoroval... (s. 333), „Snad ji nezaboješ?“ (s. 347).

Je škoda, že nelze pochválit ani překlad knihy. Český text se zdaleka nečte tak dobře, jak by mohl, a to především díky častému opakování některých slov v čele s obligátním být v minulém čase: Conanův zjizvený obličej byl jeho soustředěním ještě chmurnější. Jeho zbroj byla rozsekaná na kousky a pocákaná krví a jeho velký meč byl rudý až po záštitu. V tuto chvíli z něj poslední zbytky civilizace zmizely. Byl to barbar, který čelil svým pokořitelům. Conan byl původem Cimmeřan, Byl jedním z těch výbušných, obávaných horalů, kteří žijí v mlžné, tmavé a divoké zemi na severu. Jeho příběh o tom, jak se dostával ke koruně Aquilonie, byl celá zásobárna hrdinských legend. (s. 30). Neplatí to však pouze pro být: Aby mě udržel na uzdě, napsal o mě do svitku, který dal do rukou poustevníkovi, který sídlí... (s. 14), podobné znásobení slov najdeme v každé kapitole hned několikrát. K čtivosti textu nepřispívá ani to, že řada vět začíná spojkou, nebo že je občas v jednom bloku text, který by bylo jednoznačně lepší rozdělit do několika odstavců.

Celkově nezbývá než varovat kohokoliv, kdo by měl zájem Meči s Fénixem a jiným povídkám věnovat svůj čas, peníze či cokoliv jiného. Při jejím čtení se totiž dokáže nerozčílit snad jen negramotný člověk a ten ji jistě číst nebude. Edice Omega si tak uřízla neskutečnou ostudu a zbývá jen doufat, že ostatním knihám věnuje mnohem více péče než Conanovi.

HOWARD, Robert Ervin. Conan. Meč s Fénixem a jiné povídky. Praha: Dobrovský, 2013, 388 s. Omega (Dobrovský). ISBN 978-80-7390-026-7.