Špionáž vedená zpoza šicího stroje

Recenze

Vytvořeno 8. 10. 2014 3:00

Autor: Petra Šmejdová

Pokud by se v současnosti měl znovu točit legendární film Casablanca, režisér Michael Curiz by si možná místo divadelní hry Everybody comes to Rick’s vybral spíše dobrodružný román Čas mezi šitím s ženou hrdinkou v hlavní roli. Pokud zaměníte filmový Bar u Ricka s módním salonem Siry Quirogy, dostanete obdobné prostředí plné válečných přátel i nepřátel, zajímavých kontaktů a potenciálně důležitých informací. A právě na tom staví obsáhlý román z roku 2009, jehož český překlad vydalo nakladatelství Jota letos v létě.

Ačkoli se přirovnání knihy k filmu přímo nabízí, nás zajímá první spisovatelský počin španělské profesorky anglického jazyka Maríe Dueñasové. Autorka svůj námět postavila na zpočátku nepříliš výrazné hlavní hrdince jménem Sira Quiroga. Ve chvíli, kdy se s madridskou dívkou setkáváme poprvé, se učí švadlenou, je zasnoubená s prostým úředníkem a jediného, koho mimo něj má, je její matka. Díky osudovému setkání se Siře převrátí svět a ona se rázem ocitá s krásným milencem v marockém městě Tanger, jednom z center uprchlíků během španělské občanské války. Všechny tyto zvraty, zkušenosti a zážitky mají ale nakonec Siru dovést k jejímu hlavnímu poslání, a to ke špionáži prostřednictvím krejčovských služeb pro ženy a milenky přívrženců generála Franka v Madridu. Z nevýrazné posluhovačky se stává vyhlášená madridská krejčová, která disponuje luxusním zbožím a vedle toho předává spojencům informace, které během zkoušek slýchá od svých zákaznic.

Pokud vás ke knize Čas mezi šitím inspirovala anotace, nebudete obsahem rozhodně zklamáni. Autorka umně prolíná hned několik vrstev, jejichž společným jmenovatelem jsou hlavní postavy. Historický román se místy mění v dobrodružné vyprávění a jinde zase ve společenskou výpověď s exkurzemi do dobové módy a životního stylu. Aby Dueñasová čtenářům usnadnila čitelnost a vtažení do děje, promítla do příběhu i skutečné historické postavy. Pokud pomineme povrchní zmínku o generálu Frankovi, Churchillovi či Hitlerovi, jde především o Frankova ministra zahraničí Juana Luise Beigbedera a ministra vnitra Serrana Suñera. Bohužel pro české čtenáře jde zrovna o dvě historické postavy, jejichž jména, natož politické role, u nás nepatří ke známým.  Bohatě pojatému obsahu odpovídá i rozsah knihy čítající 680 stran.

Hned z několika náznaků je patrné, že si autorka svou debutovou laťku posunula o kousek výš, než by u začínající spisovatelky bylo potřeba. Časový, historický i narativní záběr knihy je tak široký, že řada pasáží zůstala téměř jen načrtnuta. Po povrchu tak s hlavní hrdinkou přelétneme z Madridu do marockého Tetuánu a pak znovu zpět do Španělska. Každý z námětů, vázaný na určité místo, je tak silný, že by podle mě vystačil na samostatný výživný příběh. Například atmosféra a prostředí marockých měst Tanger a Tetuán jsou shodné s největším městem Casablancou, která inspirovala k natočení stejnojmenného filmu.

I přes tuto přesycenost fakty, osobami, místy a událostmi, která nejde do hloubky, jde o výživnou knihu. Vedle ústředního dobrodružného líčení osudů švadleny v roli špiónky ukazuje titul řadu dalších momentů.  I když není kniha Čas mezi šitím válečný román, zvládá čtenáři nastínit i pro nás neobvyklý pohled na válku ze strany Španělů. Pro všechny ženy se zájmem o módu budou atraktivní i informace týkající se šití, klasických střihů a časopisů, které skrývají poklady v podobě nadčasových modelů. 

„S nově příchozí jsme se posadily a já jsem zahájila ceremoniál první návštěvy – při prohlížení časopisů a látek jsem předvedla celý katalog naučených póz a gest. Poradila jsem jí, ona si vybrala, pak své rozhodnutí změnila a vybrala si něco jiného. Díky její půvabné přirozenosti jsem se s ní od začátku cítila příjemně. Mé vyumělkované chování mi občas připadalo únavné, hlavně když jsem musela jednat s náročnými zákaznicemi. Ale to nebyl její případ; všechno probíhalo hladce a bez přehnaných požadavků.“ [1]

[1] Dueñasová, María. Čas mezi šitím. Brno: Jota, 2014, 680 s., ISBN 978-80-7462-560-2, s. 211.