Daleko od domova – v Banátu

Recenze

Vytvořeno 22. 3. 2015 2:00

Autor: Jiří Lojín

Banát, území rozdělené mezi Rumunsko a Srbsko, se stalo domovem mnoha národnostních menšin, v polovině 19. století se na toto území přistěhovala i skupina Čechů. Česká enkláva si dodnes udržela svou svébytnost i znalost jazyka. Do tohoto prostředí situoval Matěj Hořava texty své knihy Pálenka: Prózy z Banátu.

Mladý učitel opouští jižní Moravu, aby utekl sám před sebou, a na neurčito se usadí se mezi českou menšinou na rumunské straně Banátu. Učí děti, potomky dávných přistěhovalců, a pobyt mezi nimi by určitě vydal na spoustu humorných historek, podobných těm, jaké psal Leo Rosten. Matěj Hořava však z tématu vytěžil něco naprosto jiného. Jeho hrdina sice takové historky píše v dopisech své sestře, čtenáři je ale nesvěřuje. Jeho pobyt v Banátu je zahalen do tíživé melancholie, pramenící především ze vzpomínek.

Členění textu do povídek je víceméně formální, stejně by bylo možno vnímat ucelený proud myšlenek, které autorovi, potažmo jeho hrdinovi táhly hlavou, kniha se však nadpisy, oddělujícími jednotlivé části, zpřehledňuje. Povídky jsou velmi krátké, útlá kniha o sto dvaceti stranách jich pojme přes čtyřicet.

Textům Matěje Hořavy vládne poetika. Uprostřed přírody a na malé vesnici nepíše přímo o svých zážitcích a svém okolí, ale o pocitech, které v něm vyvolávají, jako kdyby vše, co se ho dotýká, nejprve řádně filtroval svou duší, až poté dovolil, aby se dojmy, transformované do slov, přelily na papír. O náladu se často postará alkohol a balkánské prostředí, kombinace, jíž se nesnadno odolává, protože patří k sobě tak nedílně, že si snad Balkán ani jinak představit nedovedeme.

Banát známe s díla nositelky Nobelovy ceny Herty Müllerové, která se tam – jako příslušnice německé menšiny – narodila. Její pohled je však naprosto odlišný. Zatímco se Matěj Hořava opájí pocitem exotiky, z níž může kdykoliv odjet, pro Hertu Müllerovou znamená tíživou noční můru, vězení, z něhož není úniku. Je také možné, že Hořavův vztah k Banátu vyplývá z nalézání něčeho nového, vztah Müllerové naopak z až příliš dobré znalosti rutiny takového života. Pro Müllerovou znamená chudoba a nevědomost podhoubí, z něhož vyrůstá zlo, pro Hořavu sepjetí s přírodou a návrat k hodnotám, které jsme již ztratili. Žádný z pohledů nelze odsoudit jako tendenční, je výsledkem interpretace formované individuální zkušeností.

Vraťme se nyní k Hořavově poetice. Člověk obklopený přírodou bývá její krásou často okouzlen a rád sklouzne k nějakému tomu neobvyklému slovu, velebícímu její nádheru. Kniha Pálenka se však neomezuje na tak jednoduché schéma. Autor hledá krásu i tam, kde to zvykem nebývá, třeba i ve špíně. Podpalování naftou, vypalování strání, kusy gumy, z nichž stoupá černý mastný dým. U nás by už ekologové bili na poplach a hasiči se chystali k zásahu. Pokud se tato poetická poloha týká krajiny, lidí či alkoholu, je čtení textu velmi příjemné, umožní čtenáři nasávat atmosféru, ztotožnit se s ní. Jakmile se však téma začne týkat lásky a pocitu opuštěného zhrzeného milence, sklouzává autor z hrany poezie do příkopu bolného smutnění, jako třeba v povídce Dům na pobřeží.

Pálenka nestojí na ději, zachycuje atmosféru, vnitřní prožitek autora a zejména asociace. Hrdinovi knihy každá maličkost připomene podobnou událost a jeho myšlenky překlenou jako most vzdálenost dvěma různými místy. Někdy mezi jižní Moravou a Banátem, jindy třeba mezi Banátem a Francií. Hrdina Hořavovy prózy je tak trochu světoběžník. Asociační propojení se netýká pouze míst, ale i času, dospělosti a dětství.

Věty mají svůj rytmus a jsou poměrně komplikovaně členěny přehršlí čárek, teček, závorek, středníků a trojteček. Autor volí jednoduchá témata bez výrazné pointy, rychlými tahy načrtne situaci i jejího dvojníka v jiné zemi či čase. V některých větách zaznívají zcela zřetelné tóny pozérství a přehnaně excitovaného prožívání všedních maličkostí. Na druhé straně úhel pohledu, který dokáže obyčejnou událost proměnit v něco pozoruhodného, tvoří základ literatury. Pálenka je citlivě napsaná kniha, předpokládající, že ji do ruky vezme čtenář naladěný na podobné vlně jako autor.

HOŘAVA, Matěj. Pálenka: Prózy z Banátu. 1. vyd. Brno: Host, 2014, 120 s. ISBN 978-80-7491-404-1.