Co kdyby...

Recenze

Vytvořeno 15. 4. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Dějiny nám prozrazují velmi málo, ve vší komplexnosti nedokážeme pojmout ani historii minulého dne, natož pak tu, které uplynula před několika desítkami let. Význam každé události je možné interpretovat mnoha způsoby, některé jsou relevantní, jiné ne. Proto je také v minulosti tolik prostoru pro fantazii a fabulaci autorů beletrie. Tím se dostáváme ke knize Jiřího Padevěta Poznámky k dějinám.

Žánr mikropovídky je v poslední době oblíbený, i když ne každý autor má odvahu, možná i schopnost, se s ní poprat. Především – mikropovídka v žádném případě není krátká povídka, zkusíte-li proškrtat povídku ve snaze přetvořit ji na mikropovídku, zbude vám jen čistý papír. Obrazně řečeno. Kdo by dnes ještě psal a škrtal na papíru. Jiří Padevět napsal celou knihu mikropovídek, nepřesahujících většinou jednu stránku. Jejich náměty čtenáře nepřekvapí, titul hovoří zcela jasnou řečí – Poznámky k dějinám jsou skutečnými poznámkami k dějinám.

Popravdě řečeno, největším zážitkem je první text, protože jeho prostřednictvím se čtenář ocitne v poněkud nezvyklé situaci. Předně chybí název povídky, fungující jako nápověda k tomu, co bude následovat. Čtenář tápe. Hlavní postavou je neznámá žena, co dělá a proč to dělá, zůstává i dále záhadou. Teprve na konci se cosi vyjasňuje. Naštěstí konec přichází už po několika odstavcích. Poslední listy knihy obsahují rozřešení – vysvětlivka objasňuje, že tématem je Maratova vražda, hlavní hrdinkou jeho vražedkyně a autor jí podsouvá velmi neobvyklý motiv.

Následující text potvrzuje to, co první dával pouze tušit. Kniha je plná povídek vystavěných stejným způsobem. Komentují významné historické události a osoby, hrající v nich hlavní roli buď nechává na okraji dění, nebo do poslední chvíle tají jejich totožnost. Hlavními postavami bývají zpravidla neznámí lidé či ti, kteří se ve skutečnosti zhostili vedlejší, nevýznamné role. Stavbou se Padevětovy povídky blíží delšímu vtipu, využívajícímu překvapivé pointy.

Dalším aspektem, jak jsem už naznačil, je fabulace. Na půdorysu skutečné historické události staví Jiří Padevět svou verzi toho, jak se příběh odehrál a jaké měl důsledky. Ta je často velmi groteskní a ještě zvýrazňuje pointu povídky. Autor si s historií pohrává, předkládá čtenáři variantu založenou na otázce „co kdyby“.

Čtenář se sklonem k hrám může knihu Poznámky k dějinám využít jako soubor historických kvízů a vyzkoušet sám sebe, jak hluboké jsou jeho znalosti, kombinační schopnosti a v neposlední řadě i tolerance k variantám minulosti, které mohou být pro některé osobnosti i dehonestující.

Kniha Poznámky k dějinám zaujímá na českém knižním trhu minulého roku výrazné místo. Téma i forma jejího zpracování je přitažlivé, přestože po přečtení více textů za sebou mohou čtenáři připadat jednotvárné a předvídatelné. Je lepší nechat si mezi jednotlivými bloky odstup a nehltat je za každou cenu najednou. Texty se mohou stát i velmi vítanou inspirací k prohloubení znalostí světové i české historie.

PADEVĚT, Jiří. Poznámky k dějinám. 1. vyd. Praha: Pulchra, 2014, 156 s. ISBN 978-80-87377-85-7.