Rozhovory

Rozhovor s Pavlem Mandysem

1 1 1 1 1 (6 hlasů)
muz

Blíží se vyhlašování letošních cen soutěže Magnesia Litera, nominace ve všech kategoriích jsou už známy. Organizovat takovou soutěž není určitě jednoduché, můžeme si o tom popovídat s jedním z organizátorů a členem výboru Občanského sdružení Litera Pavlem Mandysem. Jméno Pavla Mandyse najdeme i pod jinými pracemi a projekty. Na stránkách magazínu iLiteratura jako autora kritik i jako místopředsedu Sdružení pro iliteraturu, jako spoluautora knihy Idiot a jeho návrat či autora knihy Praha město literatury.

 

knihyPane Mandysi, zapomněl jsem v tom výčtu na některou Vaši činnost?

Ještě se podílím na výrobě portrétů nominovaných spisovatelů, které právě běží v České televizi. Máme malý štáb, takže kromě základní věci, tedy že píšu scénáře všech těch portrétů, funguju taky jako řidič, produkční, skladník a bedňák.

Ve které pozici se cítíte nejlépe? Jako kritik, publicista nebo organizátor?

Mou původní a hlavní profesí je a doufám, že vždycky bude, psaní o knihách – ať už v roli publicisty nebo kritika.

Organizovat soutěž jako je Magnesia Litera je asi hodně adrenalinová činnost, v současné době vrcholí. Jde o nárazový „záběr“, nebo je to spousta práce po celý rok?

Během té vrcholné fáze příprav, ve které se zrovna nacházím, je to práce v podstatě na nějakých dvanáct až šestnáct hodin denně, včetně víkendů. Od května do prosince mám volněji, takže se můžu věnovat iLiteratuře a dalším věcem.

Takové pensum práce se nedá zvládnout v několika lidech. Jaké je úloha týmu ve vaší práci? Pro představu, kolik lidí se na organizaci podílí v průběhu roku a kolik v době, kdy vše vrcholí?

Bohužel nemáme dost peněz, abychom platili nějaký početný produkční tým. Takže od května do prosince to děláme dva, já a Tereza Rychnovská, pak se přidávají ti, kteří mají na starosti jednotlivé fáze: režisérka portrétů a znělky Maria Procházková, divadelní režisér Jiří Havelka, scénograf David Marek, grafik Lukáš Francl, lidé z PP Production, České televize a Nové scény ND.

Jaká je náplň Vaší práce v organizaci, co nemůžete nechat na starosti svým spolupracovníkům?

Dělám všechno, co je zrovna potřeba. Něco bych asi mohl přenechat jiným, kdybychom je měli z čeho zaplatit, ale zároveň i u zdánlivě jednoduchého třídění přihlášek a zaslaných knih na kategorie je potřeba někdo, kdo má tušení, co jsou ty knihy zač; jinak by to trvalo čtyřnásobně déle. Přenechat nemůžu ani práci na portrétech a uvádění autorských čtení, protože pochybuji, že se v republice najde ještě někdo jiný, kdo má krátce po vyhlášení nominací přečteny všechny knihy přinejmenším z kategorií próza, poezie, kniha pro děti a objev roku.

V minulých letech proběhla tiskem diskuze o tom, zda výsledky soutěže reflektují skutečně kvalitu titulů. Modifikovali jste i strukturu kategorií. Měníte i v současné době některé detaily v oblasti hodnocení knih, nebo si myslíte, že jste se dostali do bodu, kdy není co vylepšovat?

Vylepšovat se dá vždycky cokoliv. Letos čtvrtým rokem funguje model výběru vítězů, který jsme nastavili v roce 2009 a pořádající občanské sdružení, jehož jsem jedním ze šestnácti členů, je s ním spokojeno. Takže v tomto směru se žádné změny statutu cen nechystají. Hlavně se snažíme, aby nám o vítězích kategorií Magnesie Litera – Kniha roku a DILIA Litera pro objev roku hlasovalo co nejvíc lidí z knižní branže.

Je Vaše hodnocení jako literárního kritika shodné s názorem poroty? Máte vůbec čas seznámit se s nominovanými tituly?

Ne vždycky, ale zatím jsme tam neměli mezi vítěznými žádnou knihu, která by mi přišla odbytá, laciná, falešná, podbízivá nebo nějak jinak špatná. Samozřejmě všechny nominované knihy znám, musím s nimi pracovat.

Setkávám se s názory, že čtení upadá, ale naopak existují názory, že Češi jsou vášnivými čtenáři, zmiňuje se o tom třeba polský novinář Mariusz Szczygieł ve své knize a také v rozhovoru, který jsem s ním dělal. Jaký je Váš názor?

Podle evropských a světových statistik patří Češi mezi nejpilnější čtenáře mezi všemi národy. Ale počet knih, které Češi přečtou, stále klesá, i když ne tak dramaticky, jak to občas vypadá. Úkolem Magnesie Litery je pomoci lidem, kteří pravidelně nesledují kulturní rubriky, aby si vybrali z té stále dost nepřehledné celoroční produkce, být takovým filtrem. A doufáme také, že portréty nominovaných spisovatelů či vítězství v některé z kategorií může přimět k přečtení dotyčné knihy i ty, kteří by jinak zůstali u televize nebo počítače.

Začínáte už teď přemýšlet nad organizací nového ročníku, o tom, co vylepšit či změnit?

Zatím mám plnou hlavu ročníku letošního.

Děkuji za rozhovor a zajímavý pohled do zákulisí pořádání soutěže. Přeji Vám i Liteře hodně úspěchů.

O Magnesii Liteře si s Pavlem Mandysem povídal Jiří Lojín 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení