Juan Zamora: „Česká detektivka zůstává neprávem opomíjená“

Již dříve jste měli možnost seznámit se na stránkách našeho magazínu s tvorbou Juana Zamory, který píše detektivní povídky a romány. V dnešním rozhovoru s tímto mladým spisovatelem se zaměříme na tento žánr obecně. Můžete se tak dozvědět, které autory detektivek považuje za nejlepší, jak má vypadat správná detektivka nebo jak hodnotí současné detektivní seriály, které můžete denně vidět na televizních obrazovkách.

Jak bys charakterizoval správnou detektivku?

Zatímco Američané používají označení mystery, které má několik podkaterogií jako třeba špionážní román, thriller nebo třeba detektivka, v Čechách bývá zvykem označovovat jako detektivku i příběhy, které si tohle označení nezaslouží. Osobně bych detektivku charakterizoval jako příběh, v němž se vyšetřuje zločin, nejčastěji vražda, pachatel není nejdříve znám, ale je na konci příběhu na základě stop a důkazů usvědčen. Detektivka s adjektivem správná by tohle všechno měla důsledně dodržovat, navíc by se měla číst jedním dechem a umožnit nám, abychom si na konci řekli, že jsme blbí a nás to nenapadlo, když důkazy o pachateli jasně svědčily.

Detektivka bývala zařazována do nižší literatury. Myslíš si, že tomu bylo právem? A jak je to nyní?

Na tuhle otázku by se dala napsat snad i diplomová práce, takže zmíním jen pár stručných postřehů. Mým oblíbeným příkladem jsou detektivky Agathy Christie. Kromě detektivního pátrání je to také hezky zachycený obraz doby, který se od let 1916, kdy Poirot řeší případ v její první knize, do sedmdesátých let hodně změnil. Můžeme tak u ní najít zachycení situace ze staré dobré Anglie, po druhé světové válce, ale třeba také v době beat generation a hippies. Podobně McBain začal psát v polovině padesátých let a ve svých posledních knihách si nijak nebral servírky s Bushem mladším. Kromě toho jsou autoři jako třeba P. D. James, kteří se vyloženě snaží psát něco víc než jen detektivku. Napadají mě také různá postmoderní díla, která obsahují mimo jiné detektivní pátrání. Nicméně jsem onehdy se svou známou narazil na knižním veletrhu na jejího známého, bývalého redaktora Svobodné Evropy, který na mě při představování vyvalil: „Já detektivky nečtu.“

Za prvního autora detektivní prózy bývá považován E. A. Poe. Proč je podle tebe tento autor u čtenářů tak oblíbený?

Napsal sice jen pět detektivních povídek, ale je v nich hodně věcí, které později použili i další autoři. Klasická trojice geniálního detektiva, vypravěče, policejního úředníka, řeší se tu záhada zamčeného pokoje nebo je třeba pachatelem nejméně pravděpodobná osoba. Poe je zkrátka jednoznačně zakladatelem detektivky, bez něhož by nebyl žádný Holmes, Poirot a další a další. Přesto mám ale pocit, že mezi širokou čtenářskou obcí jsou asi oblíbenější spíše jeho hororové příběhy. Otázkou možná taky je, do jaké míry v tom hraje roli povinná školní četba, čímž ale rozhodně nechci Poeovy literární kvality nijak zpochybňovat. Já třeba si z jedné suplované hodiny literatury pamatuji sugestivně předčítanou povídku Černý kocour a i řadu let po napsání se to dobře poslouchalo a nepostrádalo napětí.

Jako Královna detektivek však bývá označována A. Christie. Co říkáš na její tvorbu?

Patří k autorům, kteří mě ovlivnili. Jsem navíc členem Společnosti Agathy Christie, která prostřednictvím dvou setkání za rok a webových stránek, o něž se starám, sdružuje její příznivce v České republice. Nobelovu cenu sice nedostala, ale i tak patří k mým nejoblíbenějším autorkám a v rámci detektivního žánru si to označení podle mého názoru právem zaslouží. A dokáže oslovit i dnes.

Který z jejích detektivů je tvou nejoblíbenější postavou a proč?

Jednoznačně Hercule Poirot. Televizní příběhy s ním jsem viděl ještě předtím, než jsem si od Agathy Christie cokoliv přečetl, což mě ve volbě jistě ovlivnilo. Svou roli v tom zřejmě budou hrát také genderové důvody, že nemám tak rád slečnu Marplovou. Poirot je mi sympatický svou občas květnatou mluvou, kejkly, které používá na podezřelé, svou vtipně působící namyšleností a řadou dalších věcí, zkrátka je ten belgický mužíček mojí asi nejoblíbenější literární postavou.

Je nějaký román od této autorky, který podle tebe není příliš zdařilý?

Čtenáři se shodují, že nejméně zdařilé jsou Agathiny poslední romány, které česky zatím nevyšly. The Postern of Fate a The Passenger to Frankfurt. Z těch, které česky vyšly a které jsem všechny sám četl, se mi zatím nejméně líbil Muž v hnědém obleku. Jednalo se však o první do češtiny přeloženou knihu Agathy Christie, a tak doufám, že nový překlad, kterého bychom se měli dočkat zhruba v září 2009, třeba můj obrázek o knize alespoň o něco vylepší.

Který z dalších autorů si podle tebe zaslouží označení král či královna detektivky?

Já bych označení Královna detektivky Agathě Christie nebral. Tím nechci říct, že nebyl nikdo jiný dobrý, ale každý má svůj styl, navíc je řada způsobů, podle čeho můžeme detektivky hodnotit. Čtivot, umělecká kvalita, věrohodnost zápletky, psychologie postav atd. Pokud bych měl ale jedno jméno přece jen zmínit, z mužů je pro mě králem Ed McBain, který je ovšem často mnohem drsnější než stará dobrá teta Agatha.

A co čeští autoři?

Když už jsme u toho označení Královna detektivky, hned pět dam je titulováno jako česká Agatha Christie. Jedná se Fan Vavřincovou, Milenu Brůhovou, Evu Kačírkovou, Zoju Turkovou a Innu Rottovou. První jmenovaná je ona dáma, která psala scénáře k seriálu Taková normální rodinka, a myslím si, že jako jediná si označení zaslouží, protože se její příběhy nejvíce podobají stavbě klasických detektivek Agathy Christie. Tím nechci říkat, že by ostatní dámy psaly špatně, Zoja Turková vydala časopisecky mé první povídky a Innu Rottovou snad mohu označit jako svou literární známou, se kterou si navíc tykám. Zkrátka ale mají jiný, svůj vlastní osobitý styl. Jsou lidé, kteří si české detektivky kupují, přesto mám pocit, že zůstává česká detektivka často (a často neznamená vždy) neprávem opomíjená a lidé raději dají přednost světových autorům. Žánr čtou i lidé staří jako já, ale jen jednou jsem narazil na mladého člověka, který by si četl českou detektivku. Nějaká mladá slečna si četla knížku z edice Kriminální příběhy, podle barvy obálky se možná jednalo dokonce o můj Zločin v zemi pyramid.



Který z nově vyšlých detektivních románů bys doporučil našim čtenářům a proč?

Český knižní trh – a asi nejen ten – je hodně přesycen i co se týče detektivek, takže je opravdu těžké sledovat všechny detektivky, které vycházejí, když má přitom člověk zájem i o další knihy, nemluvě o jiných aktivitách než čtení. Asi bych čtenářům doporučil sledovat web Centrum detektivky www.detektivky.com, na nějž přispívám i já, kde si mohou udělat obrázek zprostředkovaný různými recenzenty s různým vkusem. Velký humbuk, pokud to tak mohu říct, je kolem detektivní série Švéda Stiega Larssona, jejíž první díl Muži, kteří nenávidí ženy jsem si právě přečetl a rozhodně doporučuju. Ze světových autorů bych dále pochválil ruský mix žánrů Osamocení 12 Arsena Revazova. Současné české autory jsem poslední dobou trošičku zanedbával, doporučil bych však knihu povídek Vražedný podraz mé kolegyně ze Společnosti Agathy Christie paní Hany Doubkové. Jejích devět povídek se moc dobře čte, jsou navíc o různých věcech a z různých prostředí, a že se autor neopakuje, to je přece potěšující.

A četl jsi naopak nyní nějakou detektivku, kterou by bylo lepší neotvírat?

Nechtěl bych někoho konkrétního kritizovat, takže mě napadají jen dvě rady, které vlastně vyloženě nejsou odpovědí na otázku, ale už se mi párkrát vyplatily. Pokud detektivka hned ze začátku nechytne, dát jí ještě šanci a nezahazovat po prvních dvaceti stránkách. Může se třeba vyplatit proložit četbu nějakým jiným titulem, ale v každém případě zkusit chvíli vydržet, než se člověk takříkajíc začte. Druhá rada je myslím jasná, ale přece... Už se mi stalo, že detektivka, která se druhým nelíbila, mne zaujala a naopak.

V televizi nyní vysílají mnoho detektivních seriálů. Díváš se na ně? A na jaké úrovni podle tebe jsou?

Třeba těch německý, resp. rakouských, podle mého názoru výrazně ubylo a nyní vládnou spíše současné americké seriály. Přiznávám, že jsem zvědavý na novou řadu Kriminálky Las Vegas, ale zas na druhou stranu není nad starého dobrého Columba, který se s klidem Angličana pohyboval na místě činu s doutníkem. Přímo do jejich hodnocení bych se nechtěl pouštět, osobně – a asi nejen já – ale dávám přednost vyšetřování na základě pátrání mezi podezřelými, nikoliv prostřednictvím kriminalistických laboratoří. Gilla Grisoma a spol. z Las Vegas ale rád mám.

Je podle tebe důležité, aby v detektivce dobro vítězilo nad zlem?

Pro detektivky se někdy používá označení „pohádka pro dospělé“. U klasických anglických detektivek, jaké psala třeba Agathy Christie, se to podle mě očekává. Jsou ale také například příběhy drsné školy, kde už to s vítězstvím dobra nad zlem nemusí být vždycky tak jednoduché a může zvítězit spíše korupce na tom správném místě. Pak bych také zmínil příběhy spíše kriminální, když už jsem řešil používání slova detektivka, kde můžeme fandit spíše vrahovi, aniž by šlo o morálně ospravedlnitelný zločin. Takže vlastně na otázku nemůžu odpovědět zcela jednoznačně, pokud si chce člověk ale při čtení odpočinout, tak teta Agatha mu vítězství dobra nad zlem umožní.

Juane, děkuji za zajímavý rozhovor a doufám, že si i naši čtenáři nyní s radostí otevřou nějakou tu detektivku.



Juan Zamora také přispívá svými články na Centru detektivek: detektivky.bestfoto.info/cz

Zdroj fotografií: picasaweb.google.cz/spacek.frantisek (fotografie Františka Špačka)



Čtěte také:

Juan Zamora: „Nejlepší školou tvůrčího psaní je četba jiných autorů a život sám“