Moderní versologie – Těžká a lehká doba, její analogie v hudbě

Teorie přízvučných a nepřízvučných dob patří ve versologii k elementárním znalostem. Ne vždy je však metrum básně zřetelné. Jako pomůcku při rozpoznávání stop můžeme použít analogii v hudbě a rozpoznávat rytmus básně podobně jako rytmus písně…

Těžká doba = slabika, na niž je kladen přízvuk, takže je přízvučná; značíme –
Lehká doba = slabika následující po těžké době; nenese přízvuk a tudíž je nepřízvučná; značíme U

Každý verš můžeme rozdělit na těžké a lehké doby. Pro maximální názornost si uvedeme kratičký příklad:

Horké | slunce | vilně | září
–U | –U | –U |  –U
radost | mají | mladí, | staří
–U | –U | –U | –U

Počáteční slabika „Hor-“ je přízvučná (–) a následující slabika po ní „-ké“ je nepřízvučná (U). Slovo „horké“ rozdělíme v tomto případě takto: –U.

První slabika ovšem nemusí být vždy přízvučnou, jak se můžete přesvědčit v dalším příkladu:

Tak hor|ké svět|lo slun|ce jest
U– | U– | U– | U–
když hře|je praš|ný po|vrch cest
U– | U– | U– | U–

V této ukázce si všímáme, že na první slabice jednoslabičného slova „Tak“ přízvuk neleží, narozdíl od další slabiky „slun-“, kde přízvuk je.

Nyní víme, že přízvučnou slabiku nepoznáme podle toho, jestli je první nebo druhá. Jak tedy identifikujeme přízvuk na té či oné slabice?

Podle klasického pojetí literární teorie se řídíme citem a zkušeností. Mohou se totiž vyskytnout rozdílné interpretace a nezřídka narazíme na nepravidelnosti a výjimky, což by nás ale nemělo odradit. 

Dle moderní metody je klíčem rozpoznat rytmus básně.
Rytmem básně se opravdu myslí pokusit se ji zanotovat jako text písně, přičemž slabiky, kterými začínají jednotlivé takty melodie, jsou PŘÍZVUČNÉ.
Kde by byl rytmus v písni, tam je i v literatuře.

Pro zajímavost: výrazně podobnou analogii nalezneme v hudbě, kde základní rytmus nesou bubny - velký dunivý buben (kopák neboli bass drum) a menší bubínek (snare drum), přičemž první z nich podtrhuje přízvučnou dobu a druhý zase nepřízvučnou.

Pro objasnění přejděme prosím k dalšímu příkladu, kde budeme rozpoznávat těžké a lehké doby u některých známých písní:

To je | zlaté | posví|cení
–U | –U | –U | –U
to je | zlatá | nedě|le
–U | –U | –U | –
máme | maso | a zas | maso
–U | –U | –U | –U
k tomu | kousek | peče|ně
–U | –U | –U | –

Já vy|myslel | jsem spous|tu ná|padů
U– | U– | U– | U– | U–
co pod|poru|jou dob|rou ná|ladu
U– | U– | U– | U– | U–

Když jsem k vám | chodíval | přes ty le|sy
–UU | – UU | –UU | –
bejvalas | má milá | veselej|ší
–UU | – UU | –UU | –


Otázky a odpovědi:

Jak se mám pokusit zanotovat báseň, když neznám melodii a nevím nic o hudební teorii?

Při hledání stop básně (rozložení těžkých a lehkých dob) se tímto vůbec nemusíme do hloubky zabývat, jelikož se jedná pouze o pomůcku.
Při čtení verše nám pomůže jednoduše si nějakou triviální melodii vymyslet či použít existující, která tam sedí. Pak se nám rytmika verše jasně zjeví.

Obsahují všechny básně těžkou a lehkou dobu?

Teoreticky jsme schopni nalézt přízvučné a nepřízvučné slabiky i v souvislém textu. Avšak interpretace se mohou různit a výsledek by mnohdy byl dosti sporný. U některých básní – například volný verš – pozbývá tato analýza smyslu.
Metrum (opakování stop, rytmika těžké a lehké doby) bylo dřívějšími autory hojně využívané a často tvořilo i základní stavební kámen básně (sylabotónický verš). V současné tvorbě je však poněkud opomíjeno a moderní básníci se jím mnohdy ani příliš nezabývají.

Pokud není znalost přízvučné a nepřízvučné doby pro psaní poezie povinná, k čemu je tedy dobrá?

Použití metra vnese do naší básně řád, pravidelnost a hlavně zpěvnost. Sylabotónický verš je zkrátka hezčí než verš „bez ladu a skladu“. Na druhou stranu je však obtížnější na skladbu a částečně přichází na úkor obsah – složitou myšlenku či metaforu může být někdy obtížné zakomponovat do pravidelnosti metra.


Čtěte také:

Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu

Moderní versologie – Rým a jeho podrobné dělení

Jak je to se slovním přízvukem v češtině