Janko Jesenský

Medailonky

Vytvořeno 14. 6. 2010 2:00

Autor: Andrej Lobotka

Narodil se do doby, kdy byl realizmus v literatuře střídán modernou. Svou tvorbou překlenul obě období a pomocí satiry a výsměchu nastavoval zrcadlo měšťácké společnosti jak prostřednictvím poezie, tak využitím prózy.

Narodil se 30. prosince 1874 v Turčianskom Svätom Martine do rodiny advokáta a významného politického představitele Jána Jesenského-Gašparé, který byl spoluorganizátorem akcí, jako byly Memorandum národa slovenského či vznik Matice slovenské. Je samozřejmostí, že už od malička byl v rodině veden a vyučován v duchu slovenských tradic, ve víře ve  svobodný národ a vzdělaný lid.

Později nastupuje na gymnázium v Banské Bystrici, Rimavské Sobotě a nakonec v Kežmarku, kde se hned po svém nástupu, od roku 1889, začne věnovat psaní. O čtyři roky později zde i maturuje. Následně v Prešově úspěšně ukončil dvouletou právnickou akademii a doktorát získal v Kluži v Rumunsku.

Během studií na univerzitě od roku 1897 začíná svá díla publikovat, a to většinou v Slovenských pohľadoch, Národných novinách a Ľudových novinách. Věnuje se jak poezii, tak próze.

Advokátskou zkoušku složil v Budapešti a začal pracovat jako koncipient v Lučenci, Bytči, Liptovskom Mikuláši, Martine a nakonec i v Novom Meste nad Váhom.
Právě v Novom Meste se zamiluje do mladé zpěvačky a klavíristky Oľgy Kraftovej. Po jeho smrti vyjde kniha s názvem Listy slečne Oľge. Najdeme v ní sedmdesát listů věnovaných právě pani Kraftové.

Roku 1905 začíná v Bánovciach nad Bebravou vlastní kariéru advokáta. V tom samém roce vychází jeho debutová  básnická sbírka Verše. Věnoval se v ní nejvíce lásce. Píše o vlastních pocitech, což do té doby nebylo zvykem ve slovenské literatuře. Středem pozornosti jsou jeho vlastní subjektivní problémy, jeho intimní svět.
Jeho verše byly v té době tak moderní, že v konzervativních kruzích byly jen ztěžka přijímány. Byly považovány za dosti cynické.

Po osmi letech si za manželku bere Annu, dceru Júlia Botta, významného historika, pedagoga a advokáta štúrovské generace.
V roce 1913 vychází jeho Malomestské rozprávky, ve kterých najdeme příběhy jako Pani Rafiková, Štvorylka, Hríby, Maškarný ples, Doktor, Slnečný kúpeľ… Základem každého příběhu je konflikt: rozpor mezi slovy a činy hrdiny, rozdíly mezi chováním se doma a na veřejnosti, rozdíly mezi společenskými vrstvami.
Jesenský se pouštěl do kritiky měšťácké společnosti. Využívá na to jak satiru, tak ironii, parodii, situační či charakterovou komiku.

Po začátku první světové války v roce 1914 narukoval k trenčianskému pluku.
Avšak už o necelý rok byl uvězněn a obviněn z vlastizrady. Za trest byl poslán na ruskou frontu. Tu, podobně jako mnoho jiných českých a slovenských vojáků, přešel do ruského zajetí a po čase se zapojil do československého odboje v Rusku. Na starosti měl redigování několika časopisů, voroněžského Čechoslovana, kyjevských Slovenských hlasů. Byl také zvolen za místopředsedu ruské pobočky Československé národní rady.

Nakonec se dostal domů a začal se aktivně zapojovat do politického dění v republice. Roku 1922 se stal županem v Rimavské Sobotě, následně velkožupanem v Nitře a roku 1929 se stal vládním rádcem v Bratislavě. Tam se však jeho kariéra nezastavila a brzy se dostal na post viceprezidenta Krajinského úřadu.
Nadále však byl aktivní i v kulturním a společenském životě. Věnoval se literatuře i navzdory velikému pracovnímu vytížení.

Ihned po válce roku 1918 vychází jeho sbírka básní Zo zajatia, kterou psal právě v době, kterou strávil v ruském zajetí. Dovídáme se z ní o jeho životě a pocitech. V básni Večerom napsal:

„Chcem doma, ako chodil som,
keď mesiac zapaľuje sa,
vyjsť hoci raz len do lesa,
vydýchnuť z hĺbky hrudi v ňom,
zadívať sa na nebesá,
na malý sad, na malý dom.“

V básní Zbohem patřící také do této sbírky je cítit jeho žal nad odloučením od manželky a jeho beznaděj. Nevěří, že se ještě vrátí domů:

„Hej, zbohom to bolo, a nie do videnia,
keď sme si posledný raz smutní ruky dali.“

O pobytu v Rusku napsal i knihu Cestou k slobode, která ale vyšla až roku 1933.
Roku 1922 vychází básnická sbírka Verše II. Pokračuje v ní v tématech z první sbírky, avšak připojuje i společenskou kritiku.

V letech 1930 až 1939 byl podpředsedou Spolku slovenských spisovateľov. Roku 1933 se stal šéfredaktorem časopisu Slovenské smery umelecké a kritické.
Sbírkou Po búrkach, vydanou v roce 1932, vyjadřuje své rozhořčení nad stavem první republiky.

V třicátých letech vychází i jeho nejvýznamnější prozaické dílo Demokrati. I v tomto díle se pouští do ostré kritiky poměrů v první ČSR. A tak se dovíme o demokratické společnosti bez demokracie, o nevybíravých intrikách politických stran či nečistém soupeření kandidátů té samé strany. O nerovném postavení lidí si můžeme udělat obrázek na základě vztahu advokáta a kuchařky.
Román nemá pevnou kompozici a jednotný děj, dá se spíš říct, že jde o spojení různých situací a zápletek ve snaze co nejvíc toho poodhalit z politického života.

Roku 1939 se uchýlil do soukromí, avšak nadále podporoval protifašistické hnutí. Razantně odmítal rozdělení Československa a reagoval sérií rozzlobených básní a pamfletů. Ilegálně se dostaly až do Londýna, kde vyšly knižně pod názvem Na zlobu dňa.
Po druhé světové válce vychází knižně jeho poezie z válečného období s titulem Proti noci. Odsuzuje fašizmus a obhajuje humanitu.

V tom samém roce byl 27. listopadu 1945 jako první Slovák jmenován za národního umělce. Moc dlouho se však z tohoto ocenění netěšil. O měsíc později, 27. prosince, umírá.
Roku 1950 byly jeho pozůstatky odvezeny do rodinné krypty Jesenských na Národním hřbitově v Martině.

„Život je veľký, smrť je malá“, napsal Jesenský v básní Smrť a život. Jako kdyby předpověděl vlastní osud. Po celý čas, který mu byl dán, se snažil žít a psát podle sebe. I když byly jeho verše nejdřív přijímány s nedůvěrou, nevzdal se. I když naši zemi zaplavil mrak fašizmu, nepoddal se. Vždy stál za svými ideály. A ani malá smrt ho nezastavila. Jeho verše přežily, promlouvají k nám i dlouho po jeho smrti a ještě dlouho budou.

Další verše tohoto básníka naleznete zde:
zlatyfond.sme.sk