Katherine Patersonová

Medailonky

Vytvořeno 23. 7. 2010 2:00

Autor: Marta Šimečková

Tato americká spisovatelka, která získala řadu významných ocenění za své knihy určené pro děti a mládež, se narodila 31. října 1932 v čínském Ťiang-su. Zde její otec George Womeldorf působil jako misionář a zároveň jako ředitel dívčí školy. Čínu opustila rodina roku 1940, kdy se přestěhovala do Ameriky.

Zde vystudovala mladá Katherine presbyteriánskou školu, kde se věnovala studiu Bible a křesťanské výchovy. Toužila po vzoru otce stát se misionářkou v Číně, ta se ale uzavřela lidem ze západu. Proto se vydala do Japonska, kde se zaměřila – kromě šíření křesťanství – na studium japonské a čínské kultury. Zde strávila několik roků v rozmezí let 1957-62.

Zajímavé je, že nikdy netoužila stát se spisovatelkou. Jako malá si vysnila roli misionářky či filmové hvězdy. A ve dvaceti se chtěla vdát a mít hodně dětí. To se jí poštěstilo – roku 1962 se provdala za presbyteriánského kněze Reverenda Johna Patersona, s nímž má čtyři děti, z nichž dvě byly adoptovány. Dočkala se také řady vnoučat (současné zdroje uvádí, že je jich sedm). Nyní však přiznává, že si neodkáže představit lepší povolání než psaní příběhů.

První soubor esejů určených pro mládež s názvem Who Am I? (Kdo jsem) napsala roku 1966, od té doby pokračovala v dalším psaní, stále ale váhala s publikováním svých textů. První příběh pro děti The Sign of the Chrysanthemum (Znamení chrysantémy) byl vydán roku 1973. Děj je zde situován do Japonska dvanáctého století a vypráví příběh čtrnáctiletého chlapce jménem Muna, jenž hledá svého otce, kterého nikdy neviděl – samuraje s tetováním chrysantémy. Do Japonska jsou situovány některé další romány této autorky, např. Of Nightingales That Wepp (O slavících, kteří pláčou, 1974), The Master Puppeteer (Loutkář, 1975).

Její nejznámější knihou se však stala jedinečná próza pro děti Bridge to Terabithia (Most do země Terabithia), která byla zpřístupněna čtenářům roku 1977. V češtině toto dílo vyšlo poprvé o dvacet dva let později, tedy roku 1999, a to u nakladatelství Albatros. Kniha se dočkala i dvojího filmového zpracování roku 1985 a nově roku 2007. Na produkci a psaní scénáře druhé verze se podílel i autorčin syn David L. Paterson, jehož jméno se objevilo na věnování v knize („Psala jsem tuto knihu pro svého syna Davida Lorda Patersona, ale když si ji přečetl, požádal mě, abych ji připsala i Lise, proto tak činím.“).

V její beletrii často vystupují dětští hrdinové, kteří osiřeli nebo nemohou najít kamarády. V jejich osamocení se odráží vlastní zážitky autorky z dětství, které kvůli neustálému stěhování a odlišností od ostatních dětí těžce nesla. Kromě románů (např. The Great Gilly Hopkins – 1978, Skvělá Gilly Hopkinsová; Jacob Have I Loved – 1980, Milovala jsem Jacoba; Come Sing, Jummy Jo – 1985, Pojď si zazpívat, Jimmy Jo) napsala i řadu esejů s tematikou kulturní a křesťanskou (např. A Sense of Wonder – 1995, Pocit úžasu; The Invisible Child – 2001, Neviditelné dítě).

Za své literární dílo získala Katherine Patersonová řadu ocenění, tím nejvýznamnějším je zřejmě Cena Hanse Christiana Andersena, kterou získala za celoživotní literární tvorbu pro děti v roce 1998. Z dalších ocenění jmenujme National Book Award, Newbery Medal či Astrid Lindgren Memorial Award. Autorka byla také jmenována víceprezidentkou Mezinárodní aliance pro dětskou knihu a gramotnost (National Children's Book and Literacy).

Další informace naleznete na oficiálních stránkách autorky, odkud byly také převzaty její fotografie: www.terabithia.com