Knut Hamsun

Medailonky

Vytvořeno 25. 5. 2010 2:00

Autor: Martin Dolejský

Knihu Hamsun byl norský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1920. Je autorem několika desítek knih. Jeho dílo zahrnuje prózu, poezii i drama.

Knut Hamsun se narodil 4. 8. 1859 ve městě Garmotredeten v Norsku do chudé rodiny. V mládí vykonával většinou dělnické profese a často trpěl bídou. Za prací se nakonec vydal do USA, ale ani tam nebyl spokojen. Navíc se tam začala projevovat jeho averze vůči Anglosasům (této averzi dal průchod v pamfletu Z duchovního života moderní Ameriky z roku 1889). Hamsun procestoval například i Rusko. V posledních třiceti letech žil v jižním Norsku.

Hamsunova románová prvotina je z roku 1890 a jmenuje se Hlad. Hamsun v ní vylíčil pocity hladovějícího muže, který je na dně a pomalu umírá. Tato kniha vyšla anonymně v Kodani. Rok 1890 je považován za mezník v novější norské literatuře. Hlad byla na tehdejší dobu zvláštní kniha. Autor nám nechává nahlédnout do nitra hladovějícího. Hlad je autorova  zpověď a vzpomínkou na mladá léta. Později se k tomuto tématu již nevracel. Tato kniha zahájila nikterak běžnou tradici otevřenosti ve věcech erotiky. Tato otevřenost mnohé pohoršovala a Hamsunovi vysloužila pověst nebezpečného spisovatele.

Dalším románem je Mysterie z roku 1892. Je to kniha tématicky i psychologicky daleko rozmanitější. Hamsun se pouští do filozofických témat. Je důležité zmínit Hamsunův vztah k přírodě. Ten shrnul v díle Pan z roku 1894 a je to další z velkých románů moderní norské literatury. Román Pan můžeme považovat za vrchol jeho prvního tvůrčího období.

Samostatnou kapitolou jsou politické názory a postoje tohoto spisovatele. Jak již bylo zmíněno, jistou averzi vůči Anglosasům si vypěstoval v mladých letech. Tím to však nekončilo. Hamsun byl ovlivněn například i Nietzschem. Tento vliv je citelný v dramatické trilogii U bran království, Hra života a Červánky. Tento vliv se rozrůstá ve veršovaném dramatu Munken Vendt z roku 1900. Objevuje se zde jistá postava představující nadčlověka bouřícího se proti osudu.

Z významnějších románů můžeme jmenovat trojici Děti doby, Město Segelfoss a Matka země. Právě za knihu Matka země byla Hamsunovi udělena v roce 1920 Nobelova cena za literaturu. V této knize se autor vyznává z lásky k venkovu a předkládá své řešení problémů. Tím je návrat k půdě, matce zemi.

Hamsun se však po válce stal zosobněním kolaborace a nejgrotesknějších protikladů. Kdyby zemřel před nacistickou okupací Norska v roce 1941, byl by zůstal v povědomí světové veřejnosti jako uznávaná literární osobnost. Jeho vlastenectví, nacionalismus a víra v nadčlověka se projevovala již před válkou. Hamsun válku přežil a dokonce byl po válce odsouzen za kolaboraci. Hamsun věřil, že Norsko může existovat vedle mocného Německa. V roce 1943 se dokonce sešel s ministrem propagandy Goebbelsem a daroval mu svojí medaili Nobelovy ceny. Neblahá politická činnost se na sklonku jeho života uzavřela. V roce 1948 byl Hamsun odsouzen za vlastizradu k pokutě 475 000 norských korun.

Své poslední dílo nazval Po zarostlých stezkách. Vysvětluje v něm své postoje a názory v době války. Byl to však neblahý konec velkého spisovatele a zakladatele moderní norské literatury. Autora, který vedle Ibsena nejvíce proslavil norskou přírodu, norského člověka a přiblížil je tak světu. Knut Hamsun umírá v roce 1952. Veřejností již zcela zapomenut.