Miroslav Válek

Medailonky

Vytvořeno 29. 10. 2010 2:00

Autor: Andrej Lobotka

Rozporuplný člověk, který působil jako básník, publicista, překladatel, kulturní organizátor, politik a přívrženec komunistické strany. Jeho milostné verše jsou nezapomenutelné, jeho politická příslušnost dodnes dráždící.

Miroslav Válek se narodil 17. července 1927 v Trnavě v úřednické rodině. Ve svém rodném městě navštěvoval gymnázium a obchodní akademii, kde také složil maturitní zkoušku. V letech 1947 až 1949 studoval v Bratislavě na Vysoké škole obchodní.

Ihned po dokončení školy začal pracovat jako redaktor pro vícero časopisů: Slovenský roľník, Týždeň, Družstevný obzor. Zprvu své básně publikoval pouze časopisecky, až v roce 1959 mu v knižní podobě vyšla prvotina Dotyky, která vzbudila obrovský ohlas a stala se překvapivou, ovšem pozitivně hodnocenou událostí v literárním světě.

Básníka často přirovnávají k M. Rúfusovi, protože, podobně jako on, se také Válek odmítá dívat na svět černobílýma očima. Ve sbírce najdeme například básně Nite, Smutná ranná električka, Večer, Šachy, Jablko a S hlavou v ohni. Známou je báseň Po písmenku, která byla převedena i do hudební podoby. Nejdříve se o to přičinil zpěvák Paľo Hammela a po něm košická skupina Stereo.

Plakal by som, ale nemám za čím.
Myslel by som, ale nemám na koho.
Po písmenku si tú pieseň značím,
Opíja ma ako alkohol.

V básni Nepochopitelné veci autor vyjadřuje touhu poznat nové, dosud neznámé věci a porozumět jim.

Nepochopitelné veci,
Prijmite ma k sebe,
Vstúpte do mňa všetkými zmyslami,
Dotýkajme sa navzájom, tak ako husieľ dotýka sa slák.

Později do sbírky přidává cyklus Zápalky, ve kterém najdeme milostné verše ukryté v básních Možno, Sklamanie a List pre princeznú.

Básník se může pochlubit dílem (které rovněž pochází z tohoto cyklu) označovaným za nejhezčí moderní milostnou báseň slovenské literatury. Tato báseň, která se mimo jiné dočkala hudebního zpracování v podání zpěváka Miro Žbirky, nese název Jesenná láska.

Láska je strašne bohatá, láska, tá všetko sľúbi,
no ten čo ľúbil, sklamal sa a ten, čo sklamal, ľúbi.
Prach dlhých smutných letných dní na staré lístie padá,
poznala príliš neskoro ako ho mala rada.

Ve své druhé sbírce, která vyšla roku 1962 pod názvem Príťažlivosť, se autor více věnuje individuálnímu osudu člověka, jež je spojen se složitým moderním světem, který může někdy člověku nahánět i strach.

Asi nejznámější básní ze sbírky je báseň Domov sú ruky, na ktorých smieš plakať, ve které básník odsuzuje válečné zabíjení a fašismus spolu se vším, co přinesl, a to prostřednictvím lásky třináctiletých dětí, která končí tragicky po tom, co židovské děvče musí odejít od svého chlapce a nakonec zahyne v koncentračním táboře. Autor píše o rukách, které můžou hřát a pomáhat, ale jsou také schopny ničit a zabíjet.

Domov sú ruky, na ktorých smieš plakať.
Skryjú tvoju tvár, vlhkú od potu a od sĺz.
Môžu pritúliť, zachrániť a zohriať.
Ale aj priložiť prsty na hrdlo a stisnúť.

V letech 1962 až 1966 byl Miroslav Válek šéfredaktorem časopisu Mladá tvorba. Kolem tohoto časopisu, který sehrál významnou roli ve vývoji slovenské kultury, se soustřeďovala mladá generace umělců – výtvarníci, dramatici i spisovatelé, kteří svou inspiraci hledali ve slovenském nadrealismu a meziválečných avantgardách.

Následně autor vydává další básnické sbírky. V roce 1963 to je Nepokoj. V básních Jeseň, Zima či Dejiny trávy najdeme motiv přírody. V básni Zakázaná láska se zase vrací k milostné tematice.

Čierne veci po mysli mi chodia,
čierna, čierna voda,
čierny pes.
Ako čierna líška
šteká les.

O dva roky později vychází sbírka Milovanie v husej koži. Válek se v ní opět snaží propojit individuální lyrický subjekt se společenskými událostmi doby. V básni Skaza Titanicu ze sbírky Milovanie v husej koži reaguje na zavraždění amerického prezidenta J. F. Kennedyho.

Každý deň nové zemetrasenie.
Každý deň nejaká skaza Titanicu.

Autor ve svých básních často využívá ironii, sebeironii a sarkasmus a s jejich pomocí se snaží ukázat nejednotu a rozervanost tehdejšího (možná i dnešního) světa.

Roku 1966 začíná pracovat jako šéfredaktor literárního měsíčníku Romboid. Zároveň působí jako tajemník Svazu slovenských spisovatelů. Už o rok později se stává jeho předsedou.      Od roku 1962 byl členem Komunistické strany Československa, byl aktivním jako poslanec a zastával různé státní funkce. Právě básnickou skladbu Slovo věnoval komunistickej strane, ktorá ma učí stať sa človekom. Po formální a technické stránce se básník vyrovnává svým předchozím dílům, avšak hodnotu skladby snižuje skutečnost, že v ní podporuje a jednoznačně se hlásí k vládnoucí politické straně.

O rok později, v roce 1977, vydává básnický cyklus Z vody a opět se vrací k osobní lyrice a intimní tematice. Na pozadí různých přírodních obrazů zde střídá motivy radosti a smutku. Básník skombinoval rytmicky přesné čtyřverší a rýmovaný verš a celý cyklus završil sonetem.

Mezi ne často pamatované, ale zato významné počiny autora patřily i překlady polské literatury (J. Tuwím) a ruské (A. Voznesenskij, G. Ajgi), německé (R. M. Rilke) a francouzské poezie (P. Verlaine). Na svém kontě má i amerického beatnika G. Corsu.

Další oblastí, jíž se intenzivně věnoval, byla tvorba pro děti. Za zmínku stojí básnické sbírky Veľká cestovná horúčka pre malých i veľkých či Do Tramtárie. Vyznačují se vtipem, slovními hrami a nápaditostí.

V roce 1969 se stal ministrem kultury, tuto pozici vykonával až do své smrti v roce 1988.  Zemřel v Bratislavě. Výběry z jeho poezie byly přeloženy do bulharštiny, polštiny, češtiny, ukrajinštiny, maďarštiny, němčiny, italštiny a ruštiny.

Možná nám bude nesympatická autorova politická příslušnost. Skutečnost, že dlouhá léta působil jako ministr za minulého režimu, nemusíme hodnotit pozitivně, avšak jestli Miroslavovi Válkovi dáme šanci a začteme se do jeho veršů, objevíme v něm vynikajícího básníka, který k nám promlouvá ze srdce a ukazuje nám svět a jeho krásné i stinné stránky způsobem, který se nám navždy vryje do duše.