Vlastenec Jan Lier

Medailonky

Vytvořeno 9. 11. 2013 2:00

Autor: Tereza Zítková

Jméno spisovatele Jana Liera není dnešním čtenářům moc známo. Tento autor se převážně proslavil svými fejetony, ve kterých satiricky a s ironií komentoval dění v tehdejší společnosti. Jeho doménou bylo převážně vlastenectví.

Jan Lier se narodil 27. října 1852 v Kutné Hoře. Jeho otec byl povoláním rytec vzorů na kartouny (pozn. autorky – druh látky). Vystudoval hlavní školu v Kutné Hoře a začal navštěvovat také tamní reálku. V tu dobu ale zemřel jeho otec, což mělo za následek zhoršení sociální situace rodiny, a tak se Lier musel začít vzdělávat především soukromě.

Do literatury vstoupil roku 1877 pod záštitou Jana Nerudy, jenž mu byl v mnohém učitelem. Své fejetony pak vydával ve většině tehdejších novin. Nejčastěji pak v Pokroku a Národních listech.

Kromě fejetonistické tvorby se také věnoval divadelní a výtvarné kritice, byl dramaturgem a také prozaikem. Mezi nejznámější prozaické dílo patří satirická Píseň míru, která posměšným tónem komentuje žurnalistickou profesi a její působení na společnost. Jan Lier se také spolu s Irmou Geisslovou zasloužil o to, že se do literatury dostalo téma železnice. Toto prostředí mu bylo velice blízké, jelikož v něm léta pracoval. Své zkušenosti, vzpomínky a zážitky pak dokázal vložit do svých děl a přiblížit tak čtenáři moderní pokrok tehdejší doby.

Lierovy fejetony vyšly v knižním vydání v letech 1885, 1887 a 1889 spolu s divadelními, literárními a dalšími referáty. Čtenáři tak mají možnost ve třech publikacích poznat autora, který měl ve své době velký vliv na společnost a především na čtenáře, kteří jeho fejetony četli.

Co se týče Lierovy osobnosti, je dle mého názoru škoda, že dnešní čtenářské obci není známa. Byl to člověk, který na své okolí uměl zapůsobit. Tento stav je nejspíš daný jeho zaměřením na fejetonistickou tvorbu. Jak je totiž známo, je tento žánr velice pomíjivý, převážně kvůli tomu, že reaguje vždy na aktuální dění.

Sám autor se ve své první knize fejetonů vyjadřuje k tomuto žánru takto: „Feuilleton jest raketou. Raketa vzlétne k zenitu a neutkví mezi pochodněmi nebes. Vrací se jak létavá hvězda k zemi, padá i zhasíná. Vysílaje tuto kytici prskavek mezi čtenářstvo, přeji, aby nikoho nepopálily, každého pobavily. Kytice rozlétne se před kritickým zrakem laskavého čtenáře v jednotlivé jiskry. Jedny zasvitněte nad některým koutkem lidského neb českého obzoru. Druhé zapadněte žhavě do srdcí, jako z vřelého srdce jste vytryskly. A všem vám budiž vděkem úsměv shovívavý.“

Přesto, že autor psal jen fejetony, myslím si, že má stále čtenáři co dát. Mnoho jeho názorů lze přenést i na naši dnešní dobu. A to převážně názor, že český národ neustále musí přebírat vzory z cizích států místo toho, aby si budoval svou samostatnost.