Recenze: Martin Goffa – Štvanice

Vytvořeno 31. 10. 2017 0:00

Autor: Jiří Lojín

Martin Goffa se z „nové hvězdy českého detektivního románu“, jak byl na obálce jedné ze svých knih nazván, stal už stálicí. S jeho novými tituly se můžeme setkávat pravidelně, ale přes poměrně velkou frekvenci vydávání si jeho knihy zachovávají stabilní kvalitu.

Témata Goffových detektivek se vyznačují zvláštní drsností. Jde však o jiný druh náporu na čtenáře, než přinášejí obrazy zohavených mrtvol či hypernásilí, které často bývá dotaženo až do absurdních, neuvěřitelných konců. V detektivkách Martina Goffy narážíme na zcela reálné zlo, jemuž se člověk nemá šanci bránit a které dokáže zasáhnout na nejcitlivějším místě. V hororech i detektivkách platí, že nejsilnější emoce vyvolávají scény, které mohou čtenáře potkat v reálném životě, sebelepší fantazie nepřekoná děsy skutečnosti.

Nečekaná tragédie obrátí Mikuláši Syrovému život doslova naruby. A nejen jemu. Osud Mikovy přítelkyně, která shodou absurdních náhod přišla o život, není lhostejná nikomu z policejního sboru, avšak vyšetřování její smrti, sešněrované policejními předpisy, se nesnesitelně vleče. Čtenář, který se už s detektivkami Martina Goffy setkal, už od začátku ví, že Miko Syrový se omezovat nedá.

Charakterizovat hlavní postavu Goffových detektivek stále dokola nemá smysl. Přece jen si zaslouží alespoň několik vět, zejména pro čtenáře, kteří se s ním setkávají poprvé. Zařadit ho do drsné školy není úplně přesné, v reálném českém prostředí by bylo takové spojení přinejmenším úsměvné. A jedním z hlavních rysů Goffových textů je právě úzké sepjetí s realitou. Miko se proto ve vypjatých situacích pohybuje na tenké hranici mezi loajalitou k policejnímu sboru a instinkty, které ho nutí dělat svou práci způsobem, kterým riskuje porušení předpisů a propuštění.

Pro autora není prioritní akčnost příběhu. Samozřejmě jsou místa, kde se neobejde bez dramaticky rychlého spádu, ale větší důraz klade na emoce svých hrdinů. Miko Syrový není jedinou postavou, která se v Goffových detektivkách dostává do situací, v nichž se rozhoduje mezi dvěma zly. Pokud vnímáme autorovy texty z této stránky, je patrný nenápadný, ale významný posun. Problémy jsou vždy velmi osobní, ale jak se zdá, pro hrdiny stále obtížněji zpracovatelnější. I když připustíme, že je postižený přesvědčen, že právě na něm spočívá veškerá tíha světa a nelze vytvořit něco jako žebříček utrpení, existují situace, z nichž člověk dokáže jen stěží vyváznout bez šrámů na duši. Martin Goffa jako kdyby stále hlouběji vnikal do temných zákoutí lidské duše a prostřednictvím literatury se vypořádával s děsy, které jsou v nich ukryty.

Pokud člověka něco zraní a způsobí, že se dostane do bezvýchodné situace, vyplouvají na povrch emoce – nenávist, agrese, touha po pomstě. V našem přecivilizovaném světě existuje spousta mantinelů, které je pomáhají krotit. Ať už to jsou zákony nebo morální kodex daný kulturním prostředím, v němž jsme vychováváni. Martin Goffa ve svých textech otevírá svým hrdinům cestu k pomstě. Důležité však je, že odvetu neglorifikuje. Pokud se čtenář poddá emocím vyvěrajícím z tragédie hlavních postav, může pocítit téměř destruktivní agresivitu. Ale autor se snaží zachovat jejich lidství.

Lze si jen těžko představit, že by mohl autor zajít ještě dál. Emoce, které Miko Syrový prožívá, ho vedou až na samotný okraj trvalého zhroucení. A jejich popis zabírá velkou část knihy. Samozřejmě to retarduje děj, ale nelze to ignorovat, pokud chceme Mikovu motivaci dobře pochopit. Trochu odlišné je zařazení „cestopisné“ části, která poněkud rozmělňuje jinak kompaktní a přímočarý text. A právě ta přímočarost, v níž není místo pro odbočky, rozvinutější vedlejší dějové linky nebo retrospektivu, vede k části, která působí neakčně a popisně. Ale jinak by autor nemohl vyplnit mezeru při čekání, až se bude moci děj pohnout dál.

Štvanice splňuje přesně to, co čtenář od knihy Martina Goffy očekává. Autor se nebojí závažných a znepokojivých témat, konců, které už z podstaty nemohou být šťastné, i řešení, upřednostňujících zachování určitých hodnot před brutální a v jistém smyslu uspokojivou pomstou. Znalost rutinní práce policie a způsobů pátrání činí detektivku atraktivnější a zároveň jde o další střípek reality, z nichž se skládá skutečný život.

Název: Štvanice
Autor: Martin Goffa
Vydavatel: Mladá fronta
Počet stran: 280
Rok vydání: 2017
Vydání: 1
ISBN: 978-80-204-4230-7