František Langer

Medailonky

Vytvořeno 19. 11. 2013 2:00

Autor: Lucie Sigmundová

Období první republiky, to nejsou jenom bratři Čapkové nebo Karel Poláček, kteří dodnes zůstali výraznými symboly této éry. Patří sem také František Langer - uznávaný tvůrce, dobrý přítel Karla Čapka a muž, jehož dům se po uvedení hry Velbloud uchem jehly zaplnil soškami velbloudů od nadšených diváků.

O Františku Langerovi se dodnes mluví především ve spojení s oblastí dramatu, ve které dosáhl nejvýraznějších úspěchů. Za své hry totiž sklízel uznání nejen v Československu, ale proslavil se jimi i v zahraničí, některé byly navíc i zfilmovány. Byla by ale chyba jej „škatulkovat“ pouze jako dramatika. František Langer byl také prozaik, kritik a publicista, mimo literární oblast i lékař a vážený generál.

František Langer se narodil 3. března 1888 do českožidovské rodiny. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze v období, kdy vrcholilo české anarchistické hnutí, což mělo vliv i na začínajícího literáta. Začal se stýkat s anarchistickou skupinou a už v této době se stal aktivní v oblasti veřejného života. Organizoval stávku na podporu všeobecného volebního práva a později založil s J. Haškem Stranu mírného pokroku v mezích zákona.

Poprvé se setkal s Masarykem v legiích

Poměrně brzy do Langerova života zasáhly boje. Během první balkánské války se jako dobrovolník přihlásil do lékařské výpravy profesora Rudolfa Jedličky na pomoc Srbsku. Když pak vypukla první světová válka, byl odvelen do Bukoviny jako lékař. V roce 1917 ale vstoupil do československých legií coby šéflékař 1. pluku.

V legiích se Langer poprvé setkal s Tomášem Garriguem Masarykem. Málokdo ví, že velký ctitel TGM a pozdější člen „pátečníků“ byl v mládí jeho zarytým odpůrcem. Byly to právě až legie, kde Langer přijal masarykovské ideje a stal se jeho obdivovatelem.

Kvůli židovskému původu utekl do Londýna

Do Československa se František Langer vrátil v roce 1920 jako major. Začal se znovu věnovat umělecké tvorbě, v prvních letech poznamenané válečnými zkušenostmi, ve funkci vojenského lékaře ale zůstal. Stal se dramaturgem vinohradského divadla, které uvedlo většinu premiér jeho her.

Když byl vyhlášen Protektorát, uprchl kvůli svému židovskému původu do Londýna. Během pobytu zde psal články a eseje pro BBC. Po válce se vrátil zpět do Československa a dosáhl hodnosti generála.

Ve spojení s Čapky

Důležitou součástí Langerova života byl úzký vztah k bratrům Čapkům, především k mladšímu Karlovi. Nejen, že oba sdíleli stejné humanitní a politické postoje, ale doplňovali se i v oblasti literatury. Diskutovali spolu nad svými nápady, díly a vždy si vzájemně dávali přečíst své nové knihy, jak vzpomínal sám František Langer. Karel Čapek se mu často svěřoval i s nápady, které pak nerealizoval. Svého přítele si zval domů ke čtení nových her, které byly určeny pouze okruhu nejbližších. Langer byl také členem PEN klubu a několik let jej řídil jako předseda.

Musel platit daň za to, že ho dějiny naší kultury postavily blízko k jménu TGM

Roku 1947 se František Langer stal národním umělcem, po únoru 1948 byl ale téměř umlčen a musel odejít i z armády. „Musel platit daň za to, že ho dějiny naší kultury postavily blízko k jménu T. G. Masaryka a Čapka. [...] I usmyslilo se, že František Langer nebyl, nepsal, nejestvoval,“ řekl Jan Werich. „Mnoho vynikajících osobností si stěží vzpomínalo, kdo je to ten Langer. A ti méně vynikající poslušně zapomněli, kdo je a co vykonal.“
(WERICH, Jan. Těžko se říká In: František Langer na prahu nového tisíciletí. Praha: Nadační fond Františka Langera, 2000. s. 177.) 

Roku 1949 se František Langer podílel na založení Společnosti bratří Čapků, v jejímž čele stál až do své smrti. Zemřel 2. srpna 1965.

Dílo

Próza
1910 – Zlatá Venuše, prvotina, novoklasicismus
1920 – Pět povídek z vojny, Železný vlk
1921 – Snílci a vrahové, novoklasicismus, soubor povídek z předválečného období
1926 – Předměstské povídky, téma periferie společnosti
1929 – Zázrak v rodině, jediný román, anti-utopie
1963 – Byli a bylo, vzpomínková próza
1964 – Filatelistické povídky
1966 – Malířské povídky

Tvorba pro děti
1923 – Pes druhé roty, dobrodružná próza
1931 – Princ Kašpárek a jeho koníček, loutková hra
1934 – Bratrstvo Bílého klíče, novela
1935 – Koníčky, loutková hra
1943 – Děti a dýka, novela

Drama
1912 – Svatý Václav, novoklasicismus
1914 – Noci, drama
1920 – Miliony, komedie
1923 – Velbloud uchem jehly
1925 – Periferie, nejslavnější hra
1927 – Grandhotel Nevada
1929 – Obrácení Ferdyše Pištory
1931 – Andělé mezi námi
1937 – Dvaasedmdesátka
1958 – Bronzová rapsodie, nikdy neuvedena