Ladislav Nádaši Jégé

Působil jako lékař, novinář, prozaik, literární teoretik. Je významným autorem generace pozdního slovenského realismu, tj. třetí vlny slovenského realismu. Patří k autorům tradičního realismu. Jako umělecký pseudonym používal jméno Dr. Ján Grob, které bylo později zkráceno na Jégé a přidané k jeho vlastnímu jménu.

Spisovatel, vlastním jménem Ladislav Nádaši, přišel na svět 12. února 1866 v Dolním Kubíně do rodiny Antona Nádašiho (původním jménem Odrobiňák, pod maďarizačním tlakem si však změnil příjmení). Navzdory tomu, že se narodil do advokátské rodiny, nedržel se rodinného povolání.
Studoval v Kežmarku, Ružomberku, Gyöngyösi a nakonec maturoval v Levoči.  Během středoškolských studií utrpěl úraz nohy, který zanechal vážné následky po zbytek jeho života.
V studiích pokračoval na lékařské fakultě v Praze. Už zde vznikají jeho první literární díla, v jejichž psaní ho podporují členové spolku Detvan. Sám se stává velice aktivním a hodnotným členem tohoto spolku.
Po dokončení vysoké školy měl v plánu odejít do Clevelandu, kde se budovala silná komunita Slováků. Krach banky, ve které jeho otec pracoval jako ředitel, mu však jeho plány zhatil.
Vrací se do Dolního Kubína, kde působí jako lékař. Až na malou výnimku v letech 1924–1925, kdy odešel do Bratislavy, se celý život staral o zdraví lidí ve svém rodném městě.
Svá díla uveřejňoval v časopisech Národnie noviny, Slovenské pohľady, Slovenský denník, Národný denník. Nejdřív se věnoval psaní humoresek, esejí a novel, až později začíná psát romány.
Ovlivnili ho zejména ruští realističtí autoři, francouzský naturalista Émile Zola a P. O. Hviezdoslav, o kterého se stará jako jeho osobní lékař v době, kdy se spisovatelův zdravotní stav zhoršuje vlivem vysokého věku. Byl při něm i v jeho posledních chvílích, těsně před smrtí.
V roce 1920 kandidoval za Slovenskú národnú a roľnícku stranu.
V letech 1918 až 1922 působil jako pomocník redaktora a později i jako redaktor v časopise Naša Orava. V letech 1923 až 1925 se stal redaktorem časopisu Orava.
V třicátých letech se jeho zdraví stává chatrnějším. Výraznou změnu k horšímu zaznamenal po odchodu dcery do protektorátu, která se musela po vzniku Slovenského státu vystěhovat spolu se svým manželem, jenž pocházel z Čech. Nikdy se z toho nevzpamatoval a druhého července 1940 umírá na zástavu srdce.
Jeho pozůstatky leží na Historickém hřbitově v Dolním Kubíně.



Dílo:

Ještě pod pseudonymem Dr. Ján Grob najdeme mnoho humoresek, črt, a besednic, jako například Žart, Veda, Kúra, Omyl či povídku Výhody spoločenského života, ve kterých si bere na mušku maloměstskou společnost a její charakterové nedostatky.
V jeho dílech  nechybí humor, ironie a sarkasmus. Podobně je tomu i u jeho pozdějších prací.

V historickým románe Adam Šangala najdeme naturalistické stopy. Autor tu poukazuje na to, že člověk se ve svojí vnitřní podstatě nemění a je pořád stejný. Pokládá si otázku, kým člověk vlastně je. A jaké jsou jeho cíle v životě.
V díle zobrazuje kruté poměry, v kterých museli žít poddaní sužovaní šlechtou. Věnuje  se i neshodám mezi luteránskou a katolickou církví.
Děj románu se odehrává v 17. století na Oravě v dědině Kozinej, v Žilině, Trnavě a na hradě Beckov. Děj začíná poté, co oběsili Adamova otce pro pytláctví. Ten se vydává do světa. Při ochraně jednoho sedláka zbije grófa Markoče, který ho dá za tento čin pronásledovat. Zachrání se útěkem k vojsku.
Po mnoha letech však musí platit za tento svůj dobrý skutek. Podobně jako jeho otec končí na popravišti, kde je oběšen. Nezachránili ho ani prosby u arcibiskupa Petra Pazmánya. Zaplatil za to, že se postavil nespravedlivosti.

V novele Magister rytier Donč nám představuje dvě historické postavy v novém světle. Zatímco Donč vystupuje jako kladná postava, Matúš Čák Trenčianský je krutým záporným hrdinou. Magister Donč roku 1325 daroval revúckým zemanům majetek Vyšný Kubín. Jeho list liptovským zemanům ze dne 6. ledna 1314  je první zmínkou o Kubíně. Na tuto historickou postavu upozornil Jégeho Štefan Krčméry.

V románu Svätopluk se Jégé vůbec nesnaží idealizovat hlavní postavu. Velkomoravského panovníka opisuje se všemi klady i zápory. Je to člověk, který neváhá použít sílu při budování silného státu. Dokonce se neštítí ani vraždy. V tomto díle se však nedočkáme úplné historické přesnosti. Jégé svého hrdinu posílá v čele poselstva do Byzance, kde se Svatopluk seznamuje s vyspělou civilizací a získává impuls pro obnovu své říše. To se v skutečnosti nestalo.

V Ceste životom si Jégé bere na pranýř mnoho neduhů tehdejší společnosti. Přes dvojtvárnost, sobeckost, nemorálnost až po obžerství a kartářství. Kritizuje taky maďarizační útlak ze strany  úředníků.

V románu Alina Orságová nás autor zavede do Bratislavy  třicátých let dvacátého století. Hlavní postavou je Alina, čestná studentka věřící v lásku a manželství. Musí přežít ve světě studentů uvolněných mravů, kde není výjimkou ani incest. Seznamuje se s Milanem Vetrovským, který však na ni zanevře po tom, co ji vidí vycházet ze sanatoria, kde se provádějí potraty. Nedá jí čas, aby mu vysvětlila, že byla jenom navštívit přítelkyni.
Nakonec se však Milan dozví pravdu. Alina, hrdá a uražená, že si o ní myslel, že by zabila vlastní dítě, nejdřív jeho omluvy odmítá, ale nakonec se usmiřují.
Kritika toto dílo nepřijala nadšeně. Z jeho díla bylo cítit, že píše o věcech, situacích a lidech, kterým až tak úplně nerozumí.

Mezi jeho nejvydařenější novely řadíme Jaríkovský kostol. Jde o historickou novelu, ve které však nepopisuje žádnou konkrétní velkou událost dějin.
V Jaríkovicích se obyvatelé rozhodují, zda jít do války s Poláky, nebo raději postavit kostel. Obraz svatého Silvestra je přesvědčil o tom, že postaví kostel. Jelikož neměli dost peněz, šetřili, kde se dalo. Postavili ho ze dřeva, obrazy a zvony šli ukradnout do Polska, sochu svatého Jána si vypůjčili v Kútech.
Poslední výprava však dopadla špatně. Šestnáct Jaríkovčanů zahynulo při krádeži v Polsku.

Přehled díla tohoto autora:

–    Pomsta, povídka (vyšlo v Národných novinách) (1897)
–    Výhody spoločenského života, novela (1889)
–    Wieniawského legenda (1922)
–    Adam Šangala, román (1923)
–    Krpčeky sv. Floriána, drama (1925)
–    Mia, drama (1925)
–    Kuruci, novela (1925)
–    Magister rytier Donč, novela (1926)
–    Horymír, novela (1926)
–    Svätopluk, román (1928)
–    Cesta životom, autobiografické dílo (1930)
–    Itália, sbírka novel (1931)
–    Kozinský mlyn (1931)
–    Alina Orságová, román (1932)
–    Medzi nimi, sbírka novel (1934)
–    S duchom času, román (1937)

Ladislav Nádaši Jégé byl pracovitým a svědomitým lékařem, který se celý život staral o zdraví lidí. Nejen o to fyzické, ale i duševní. O svoje pocity, myšlenky a zkušenosti se chtěl podělit s ostatními, což se mu prostřednictvím jeho knih podařilo a stále se daří i mnoho let po jeho smrti.


Některá z děl tohoto autora jsou volně dostupná ke stažení na internetových stránkách, odkud je převzata i fotografie autora: zlatyfond.sme.sk/autor/79/Ladislav-Nadasi-Jege