Švédská literatura: od Strindberga po Larssona

Vytvořeno 21. 10. 2013 3:00

Autor: Kateřina Houfková

Chladné a lesnaté Švédsko přeje kultuře a na jeho území se zrodila nejedna severská literární hvězda světového formátu, švédskou literaturu proto není radno opomíjet. Pojďme si tedy společně představit hned několik důležitých osobností, které vzešly z této krajiny a jejichž díla se dočkala světového věhlasu.

Začněme u klasiky

Pokud bychom počali pátrat už ve 2. polovině 19. století, objevili bychom jméno, které k této době neodmyslitelně patří. Jméno švédského básníka, prozaika a především uznávaného dramatika Augusta Strindberga. Strindbergovo dílo je dnes považováno za jeden z nejdůležitějších přínosů švédské i světové literatuře, ve své době však nebylo čtenáři ani kritikou doceněno. Strindbergově poezii či próze se nedostalo tolik pozornosti, autor ale vynikl především díky svým dramatům.

Pokud se zadíváme na portrétní fotografii této ikony švédského dramatu, už jen ze Strindbergova přísného a distancovaného pohledu můžeme dedukovat určité prvky jeho komplikované povahy. Ve veřejném i osobním životě byl v mnoha ohledech jen obtížně snesitelná osobnost a sám sebe považoval za oprávněného kritika soudobé švédské společnosti.

Trpěl těžkou psychickou labilitou a v několika nelehkých životních obdobích se o něj dlouhodobě pokoušela paranoia a silné úzkosti. Možná ale právě díky těmto duševním komplikacím mohl ve svých dílech lépe zachytit skutečnou podstatu lidské psychiky, která hraje v jeho díle klíčovou roli. Mnoho jeho knih má ráz hluboce intimní zpovědi a nevyhýbá se tabuizovaným tématům, jako jsou sexuální problémy či nenávist ke své vlastní partnerce.

V roce 2000 u nás vyšel první svazek dvoudílného výboru s názvem Hry I, který soustřeďuje Strindbergovu tvorbu ovlivněnou naturalismem (k nejznámějším zde patří hry Otec a Slečna Julie) a dramata historická (např. Královna Kristina a Erik XIV.). Druhý díl Hry II (2004) se naopak zaměřuje na dramatikovo pozdní, expresionistické období a tedy hry jako například Tanec smrti, Sonáta příšer nebo Pelikán.

Královna novoromantismu

Další jméno, které nelze opomenout v souvislosti se švédskou literaturou, je Selma Lagerlöfová, představitelka vrcholného novoromantismu. Její dílo navazuje na tradice lidového vyprávění plného nejrůznějších záhad a dobrodružství s mystickými a nadpřirozenými prvky. Hranice mezi skutečností a fantazií je zde velmi tenká a navíc doplněna o humanistickou víru v samotného člověka.

V roce 1909 získala Lagerlöfová Nobelovu cenu za literaturu, a jelikož tato žena oplývala národnostní náturou, poslala svoji Nobelovu medaili na začátku druhé světové války vládě, aby jí pomohla shromáždit peníze na boj proti Sovětskému svazu. Vláda však nakonec získala potřebné prostředky jiným způsobem, následkem toho se medaile vrátila ke své právoplatné držitelce.

Českému čtenáři mohou být známé její romány jako Gösta Berling (1891), autorčina prvotina o knězi, který zběhl ze své církevní dráhy, Jeruzalém (1901-1902), jejž napsala na své cestě do Palestiny nebo románová trilogie Löwensköldův prsten (1925), Charlotta Löwensköldová (1925) a Anna Svärdová (1928).

Orwellovská antiutopie v období války

Uznávanou spisovatelkou své doby byla i Karin Boyeová, která prorazila především svým antiutopistickým románem Kallocain, jenž je často srovnáván se slavnějším 1984 George Orwella. Boyeová napsala Kallocian během několika měsíců roku 1940 poté, co navštívila nacistické Německo.

Hlavní postavou románu je Leo Kall, který se podílel na vynalezení Kallocainu neboli drogy pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství. Svět ve vzdálené budoucnosti, ve kterém se příběh odehrává, je ovládán dvěma totalitními mocnostmi - Světový stát a Univerzální stát.

Každý krok je hlídán policejními kamerami a cenzurou, zájmy státu jsou postavené nad zájem jednotlivce, soukromí člověka neexistuje. Jediné soukromí je lidské nitro, ale právě díky objevení této drogy by lidé měli přijít i o to.

Období skutečného útlaku a zdánlivě nezadržitelného postupu nacistických armád, která se odráží v autorčině díle, se neblaze podepsalo i na její psychice, a proto na jaře 1941 Karin Boyeová dobrovolně ukončila svůj život sebevraždou.

Lindgrenová dětem

Další žena-spisovatelka Astrid Lindgrenová je osobnost, kterou mnozí známe už ze školních učebnic. Lindgrenová psala především pro dětské čtenáře a její knihy sklízely a dodnes sklízí světový úspěch, byly již přeloženy do sedmdesáti jazyků ve více než sto zemích. V roce 1958 Lindgrenová získala Cenu Hanse Christiana Andersena, která je považována za nejvyšší možné ocenění autorů dětských knih.

Jméno Lindgrenové je spojováno především s její nejslavnější postavou svérázné dívky Pipi Dlouhé Punčochy, která původně vznikla z příběhů, jež Lindgrenová vyprávěla před spaním své dcerce. Stejnojmenná kniha, která následně vyšla v roce 1945, se rychle stala velmi úspěšnou a udělala z Lindgrenové mezinárodně známou autorku. Mezi její další čtenářsky oblíbené příběhové prózy ze života dětí můžeme řadit například Děti z Bullerbynu (1946), Emila Neplechu (1963-1970, 3 díly) nebo Ronju, dceru loupežníka (1981). Po smrti Lindgrenové v roce 2001 švédská vláda zavedla Cenu Astrid Lindgrenové pro spisovatele dětské literatury.

Boom severských detektivek

Pomalu a nezadržitelně se blížíme do současnosti. Velký literární boom ve švédské literatuře nastal po uvedení veleúspěšné detektivní trilogie Milénium od Stiega Larssona. V roce 2008 se Larsson dokonce stal druhým nejprodávanějším autorem světa. Tohoto velkolepého přijetí jeho díla se však sám autor už nedočkal, jelikož zemřel v roce 2004 a knihy úspěšné detektivní série vydala jeho dlouholetá partnerka Gabrielssonová až po jeho smrti.

To však nic nemění na tom, že po vydání všech tří dílů - Muži, kteří nenávidí ženy (2005), Dívka, která si hrála s ohněm (2006), Dívka, která kopla do vosího hnízda (2007) - se ze spojení „severská detektivka“ stal pojem a mnoho autorů šlo v Larssonově šlépějích, můžeme jmenovat například Larse Keplera (což je pseudonym jedné manželské dvojice, kde křestní jméno Lars má být jakousi poctou právě Larssonovi), Henninga Mankella nebo Äsu Larssonovou, jejichž díla se dočkala vřelého přijetí i u českých čtenářů. Uvidíme časem, zda tento fenomén severské detektivky přetrvá i nadále.