Metafyzika rostlinného původu

Vytvořeno 4. 12. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

 Alan Moore je bezesporu génius. Potvrdil to již mnohokrát a u série zasvěcené postavě Bažináče tomu není jinak.

Konkrétně v Bažináči je použita zvláštní forma vyprávění. Trhavá, fragmentovitá, ale také prostoupena čímsi hlubokým, co souvisí se samotnými principy a základy bytí. De facto jde o goticky laděný horor podobného ražení, jaké známe z Lovecraftových vesměs povídkových textů.

Svět se chystá zahubit zlo, jehož podstata zůstává být neznámá. Jež je však natolik mocné, že i Peklo se rozdělí na ty, kteří se mu společně s hrstkou paranormálních bytostí vedených Johnem Constantinem, jemuž po boku stojí Bažináč, postaví a ty, kteří se naopak ze zbabělosti a prospěchářství připojí na jeho stranu.

Základní meritum je tedy zjevné, jde o to porazit toto velké Zlo a zachránit tak před ním jsoucno. Je jen přirozené, že dalšími klasickými motivy v Bažináči jsou láska, smrt, bezdůvodné násilí, projevy různých úchylek, ale potkáme se zde se superhrdiny, zombiemi, upíry, vlkodlaky, též nemalou roli hrají halucinogenní drogy, ale to, co je skutečně hlavní, je nejen silný a magicky podmanivý příběh, ale především uplatněný způsob jeho narativní linky. A to všechno je u Moora dokonalé.

Věty mají svoji harmonii, melodii, rytmus, vždyť u něj už jenom pouhá jednotlivá slova vytvářejí atmosféru. Ačkoli se jedná o horor, tak se asi bát nebudete, každopádně vám uhrane síla a intenzita použité fantasie a od ní odvinuté fabulace.

A i přesto, že tedy nejspíš nepodlehnete děsu, tak vás příběhy točící se kolem Bažináče nenechají ani v nejmenším chladnými.

Je zajímavé, že tento comics nemusí pro někoho na první pohled vypadat atraktivně. A k objevení jeho originality a kouzla bezesporu nestačí ani jeho pouhé prolistování. Nicméně už několik málo stran vás vtáhne do strhujícího děje. Ten je sestavován a spřádán jako nějaká halucinogenní mozaika. Ze světa živých se dostaneme do zásvětí, až na samotnou hranici universa. Jsou zde četné odkazy vztahující se k popkultuře, ale kupříkladu i k takové Bibli, kdy každopádně stojí za zmínku zde víc jak roztomile, byť v duchu nemalé morbidity, ztvárnění Ábela s Kainem. Ale není to bez úmyslu, neb právě tyto bratry můžeme považovat za jeden ze stěžejních archetypů a to nejen, co se týká literatury, ale především mezilidských vztahů.

Koho zajímá mystika a rozmanitost formy vyprávění, ten si na Bažináčovi bezesporu pochutná. Jde o mimořádnou a vydatnou „stravu“, jež příjemně pošimrá čtenářovu inteligenci a ještě navíc ho skvěle pobaví. Sice nebude prskat smíchy, ale to ani od hororu nelze očekávat.

Ukázka z knihy:

„Kapky.
Každá je odlišná, osobitá, každá má vlastní přednosti, v každé se trochu odráží svět…
…a mohou se slít a ztratit vlastní individualitu, stát se louží, jezerem, oceánem, splynout s ostatními kapkami…
Tečeme spolu…
Celý život se k sobě tiskneme navzájem, snažíme se překonat povrchové napětí naší kůže, sloučit se do jedné lesknoucí se kapky.
Skoro jako bychom věděli.“
„Lásko, slunce vychází a naše jedinečné tvary budou brzy ty tam. Vyzkoušejme si ten okamžik, kdy se naše duše konečně prolnou.
Ať to proběhne ještě jednou, naposledy.“
(Moore, A. BAŽINÁČ: Hejno vran. Přel. V. Janiš. BB art: 2012, s. 20.)

Knihu Bažináč: Hejno vran vydalo nakladatelství BB art