Čtu a píši, tedy jsem (?)

Aktuality

Vytvořeno 13. 1. 2012 1:00

Autor: Hana Kraflová

Naše kultura je kulturou psaného slova. Kromě prvních dětských říkanek tak vše, co známe, co chceme se dozvědět, co je dobré či užitečné znát – musíme si přečíst. Od pohádek a pověstí přes učebnice, úřední výnosy, romány i literaturu faktu, až po návod k použití pračky nebo užívání léku. S věkem se mění žánr, ale potřeba umět číst a nutnost porozumět čtenému – ta se nemění, ba je čím dál důležitější. Koneckonců i ony říkanky se uchovaly jen díky tomu, že po staletích ústního opakování je někdo osvícený zapsal. Aby se jim naučili a svým dětem je mohli předat i ti, jimž je v jejich útlém věku rodiče zatajili.

Ale ouha – prý se dnes nečte. A zvláště pak v té nejmladší generaci. A co hůře: přečtenému rozumíme méně než naši předkové. Proč tomu tak je? A vadí to vůbec? Nelze získat informace o světě, o sobě, o naší civilizaci, morální zásady, historická fakta, moudrost předků – vše, co nám dovoluje stát se součástí kultury, do níž jsme se narodili – jinou cestou? - Ale jakou?

Nebudeme-li číst a psát, co se stane? Nastane soumrak naší civilizace? Nebo ne? Proměníme se? Jak? Bude to stále ještě naše kultura ve smyslu kontinuity, historického dědictví? Nebo se něco ztratí? Co?

Nastane soumrak naší civilizace? Nebo ne? A co četbu nahradí? Bude to komiks? Vizuální média?

Nové technologie: elektronické knihy, noviny na internetu... Je to pokračování cesty, nebo slepé rameno? Efemérní móda? Nebo paralelní proud? Změní se naše myšlení, přestaneme-li psát rukou? Proměnil se styl našeho vyjadřování pod vlivem sms zpráv a e-mailů? Jak? A měli bychom se těchto změn bát, nebo se z nich radovat? Čím to nové obohatí naše vyjadřování? Nebo snad ochudí? Nakolik je důležité umět přesně vyslovit, co potřebujeme? Vadí, když to neumíme? - Je řešením povinná školní četba?

Existuje autor, který vás ovlivnil na celý život? Kniha, k níž se vracíte a bez níž si nedokážete své bytí představit? Bez níž by váš duch byl chudší? Která vás zásadně nasměrovala, určila vaši cestu?

Toto jsou otázky, které mne napadají, zamyslím-li se nad tématem „čtu a píši, tedy jsem…“. Prosím, vyberte si a napište. A samozřejmě přijďte s vlastními podněty! Vy všichni: mladší, starší, školáci, studenti, zralí lidé středního věku a různých profesí, senioři, kteří již znáte cenu všeho, co život nabízí, co je v životě důležité. Zkušení budou vzpomínat, nezralí mohou snít… A naopak!

Jsme velmi zvědavi a moc se na vaše díla těšíme.