První Svět knihy s JaSem

Aktuality

Vytvořeno 28. 5. 2012 2:00

Autor: Redakce

Je to za námi! Letos jsme poprvé představili nakladatelství JaS návštěvníkům pražského veletrhu. Zatím prostřednictvím tří besed s našimi autory. Atmosféra na veletrhu byla báječná, vzduch díky teplým dnům nedýchatelný, nakladatelů, autorů a knih přehršle. Čili nic, co k největší knižní akci v Čechách patřilo, patří a patřit bude, nechybělo.

V pátek 18. května se čtenáři setkali s Jiřím Holubem a Ivanou Hutařovou. V nabitém Autorském sále nejdřív moderátor pořadu Tomáš Kříkava oba autory vyzpovídal – představili knihy (Jak se zbavit Mstivý Soni a Jedna vražda stačí) očima hlavních hrdinů, prozradili, jací byli malí, Jiří Holub vysvětlil, že jeho kniha není návodem pro děti, jak trápit učitelky, ale holdem pedagogům za jejich těžkou práci. „Ačkoliv je knížka na některých školách připravující mladé pedagogy zakazována, jsem přesvědčen, že by měla být naopak povinná, aby budoucí kantoři věděli, do čeho jdou.“ V ten okamžik mi došlo, že to je hlavní důvod, proč je přijímána „Mstivá Soňa“ s rozpaky. Nejde o to, že by k něčemu naváděla děti. Pedagogové učící pedagogy se obávají, že by časem neměli koho připravovat, že navádí budoucí zájemce o pedagogické studium, aby svůj záměr včas přehodnotili.

Přítomně děti nejvíc zajímalo, jací byli oba autoři, když byli malí. Ivana Hutařová prozradila, že byla velmi hodné dítě. „Jednou si ale tatínek posteskl, že ani to okno nerozbiju. Tak jsem s kamarádkou natřela učiteli židli lepidlem, abych mu udělala radost a představte si, on vůbec nebyl rád!“ Jiří Holub přiznal, že byl normálně zlobivý kluk, který se rád účastnil lumpáren. „K dětem prostě zlobení patří.“

V sobotu 19. května se JaS zúčastnil pořadu Knihkupectví a vinotéky Fantazie v sále Rosteme s knihou, na kterém společně představili knihu Začarovaná třída. Ilustrátor knihy Jaromír F. Palme zahrál písničku, Ivona Březinová přítomným představila obálky všech vydání své knihy – prvního českého z roku 2002, francouzského, slovinského, současného českého (čtvrtého) a nově slovenského, pak Jana Semelková znovu vyvrátila, že by se nakladatelství rozhodlo k novému vydání Začarované třídy proto, že ji na podzim loňského roku zasáhla negativní reklama – byla osočena za knihu podporující rasismus. „S Ivonou Březinovou jsme o Začarované třídě hovořily už dávno, snažila jsem se její vydání prosadit u svého bývalého zaměstnavatele, ale neuspěla jsem. Proto s nadsázkou říkám, že mi musel manžel založit nakladatelství, abych mohla knížku vydat. Což bylo o dost dřív, než byla Začarovaná třída osočena,“ prohlásila s úsměvem. A pak už přišel čas divadelního souboru Puls, který přítomným přečetl (po písničce Jaromíra F. Palme) dvě kapitoly z knihy. Jako poslední dostal slovo opět pan ilustrátor: „Já teď nakreslím poslední ilustraci – hudební. Zazpívám píseň, která je ilustrací jedné z kapitol (páté – poznámka redakce), v níž se to zvířátky jen hemží.“ A spustil svou píseň Zvěřinec v hlavě.

Podvečerní beseda ve Velkém sále s Ivanou Hutařovou a Vesnou Tvrtković měla trochu smůlu. Začala až v 18.00, kdy většina návštěvníků už seděla před obrazovkami a sledovala hokejové utkání Česko:Slovensko. Přišli jen nejvěrnější. Jana Semelková, moderátorka pořadu a redaktorka nakladatelství, představila obě autorky, prozradila, že Ivana Hutařová už dokončila druhý díl série Matylda na stopě a takéc, že napsala dvě detektivní povídky – pro časopis Burda a do soutěže Společnosti Agathy Christie. „Povídky jsou pro mne těžké, omezující rozsah mne svazuje a já mám pocit, že se mi pak dostává do textu jen popis a mizí děj.“ Obavu Ivany Hutařové rozhodně Jana Semelková vyvrátila s tím, že její povídky jsou natolik dobré, že v nich cítí potenciál na další Ivaninu knihu. Vesna Tvrtković povídala o své novele Idioti 21. století, vysvětlila její název a obhajovala svého hrdinu: „On se zdá být zpočátku hodně nesympatický, ale dejte mu šanci.“ Další otázky se týkaly vztahu Vesny k českému jazyku – je česky píšící autorkou, do České republiky přijela v roce 1993 (v jedenácti letech) a v té době neuměla slovo česky. „Česky píšu, protože od jedenácti let je mé okolí české. Když jsem někomu chtěla přečíst své texty, musela jsem užít češtinu. Navíc čeština je velice hravá a baví mne.“