Zuzana Roithová ví, jak je důležité vidět srdcem

Aktuality

Vytvořeno 20. 11. 2012 1:00

Autor: Redakce

Zuzana Roithová vydává knižní rozhovor s názvem Vidět srdcem. Známá lékařka, senátorka, ministryně zdravotnictví a poslankyně Evropského parlamentu odpovídá na otázky Zdeňka Jančaříka, šéfredaktora nakladatelství Portál, a mapuje tak hlavní křižovatky svého života. Na pozadí barvitého vyprávění vyvstávají silné kontury její osobnosti: nezdolná vůle a pracovitost, rozhodnost a důslednost při jednání s lidmi, ale zároveň moudrost a laskavost.

Zuzana Roithová vypráví o svém dětství a velkém vlivu babičky, u níž vyrůstala. Popisuje svůj problematický vztah s matkou a touhu po otci, kterého téměř nepoznala. Emigrace obou rodičů v r. 1968 ovlivnila její osud po osobní i profesní stránce. Svoji matku a mladší sestru mohla potkat až po dvaceti letech. To babička jí byla skutečnou oporou, vštípila jí zásadní životní rady a hodnoty a pomohla jí najít správnou cestu.

Studium medicíny byla pro Zuzanu Roithovou zpočátku volbou z rozumu, ale brzy si ji lékařství zcela získalo: „Medicína je královská disciplína a dokáže pohltit celého člověka,“ vyznává se lékařka. Její „kádrový profil“ ji nakonec přivedl i k tehdy začínajícímu oboru radiologie. Přes okresní nemocnici a motolskou fakultní se dostala do FN Královské Vinohrady, která se jí stala profesním domovem a kde se dočkala událostí r. 1989.

Sama se jich aktivně účastnila, organizovala stávku zaměstnanců, jednala za zdravotníky na ministerstvu, iniciovala další vývoj událostí včetně vzniku Lékařské komory. V červenci 1990 pak byla zvolena ředitelkou nemocnice, kde setrvala až do r. 1998. Z jejího líčení dodnes zaznívá nadšení, s nímž nemocnice za jejího vedení získala novou, moderní a funkční podobu. Z. Roithová se svým týmem také aktivně přispívala k novým ministerským projektům, ať už to byl systém pojištění, financování resortu, péče o pacienty ad.

Knižní rozhovor mapuje rovněž seznámení s manželem, jejich nelehké profesní začátky, společnou lásku ke sportu i narození syna. Poutavá je pasáž o duchovní cestě Zuzany Roithové a hledání smyslu existence.

Poslední třetina knihy je věnována působení Zuzany Roithové v politice – od jejího jmenování ministryní zdravotnictví v r. 1998 přes post senátorky, poslankyně Evropského parlamentu, vstup do KDU-ČSL až po kandidaturu na prezidentku ČR. Jako vždy, i v knize se naprosto otevřeně vyjadřuje k politickým událostem, popisuje svůj nejkritičtější rok 1998, útoky na svoji osobu, poměry ve vládě i na ministerstvu. Její důslednost a otevřenost však vedly k tomu, že svůj kredit profesní i morální si dokázala uhájit i v této době.

Závěrečná část rozhovoru se týká působení Z. Roithové v Evropském parlamentu. Její zkušenosti jí pomáhají při řešení problémů, které už nejsou jen národního a zdravotnického charakteru. Je povzbuzující nechat se vtáhnout do vyprávění člověka, jenž Evropskou unii pouze nekritizuje, ale práce v mnohonárodnostní instituci ho těší a obohacuje. A role politika obecně? Z. Roithová vysvětluje svůj pohled: „Každý politik má nejen možnost, ale přímo povinnost se vzepřít takovému rozhodování, které je špatné. Křesťan, nevyjímaje politika, se nesmí také bát plout proti proudu, když je to třeba. Nestačí totiž být jen hlasatelem pravdy, musíme být jejím nositelem. To, co je třeba vidět srdcem, se nedá vnutit zákonem. Co je správné v zásadních věcech, nám má po každé ukázat kompas v nás – svědomí. Svědomí v našem srdci, které člověka tak zásadně odlišuje od ostatních živých tvorů na této planetě.“