Jaroslav Vrchlický (17. 2. 1853 – 9. 9. 1912): Výročí a nová kniha

Aktuality

Vytvořeno 22. 2. 2013 2:00

Autor: Redakce

Když Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Frída) zemřel, psaly o něm noviny jako o králi české poezie, gigantické hoře v našem písemnictví a miláčkovi všech Múz. Desetitisíce lidí stály v hustých špalírech od Muzea až na Vyšehrad, kudy se ubíral zlatý pohřební vůz. Obyčejní lidé, delegace z měst a různých spolků, všichni stáli podél cesty. A přece se s Jaroslavem Vrchlickým nerozloučili všichni jeho čtenáři – do smutečního průvody totiž nesměly děti.

A přitom právě pro děti Vrchlický, který byl pověstný svým vysokým pracovním tempem, napsal spoustu básniček a taky mimo jiné poprvé z francouzštiny přeložil Dumasovy Tři mušketýry (i když zrovna tahle knížka byla v jeho době spíš pro dospělé). Dnes ho však trochu zastínil jeho současník Josef Václav Sládek. Přitom psal o věcech, které určitě baví i současné děti – třeba o potápěči, o loupeživých rytířích nebo o morčeti, které se stalo součásti divadelní taškařice. Všechny tyto básničky teď můžete objevit v novém výboru Začarovaný tatrmánek.Bylo by ale nespravedlivé Vrchlického zařadit jen jako básníka pro děti. Jeho dílo je totiž impozantní, obsahuje přes 200 svazků – třeba 80 básnických sbírek a 50 divadelních her. Kromě toho také překládal z francouzštiny, španělštiny, italštiny, angličtiny, ale i z maďarštiny a norštiny.

Je možné, že tak mnoho pracoval i proto, že jeho osobní život nebyl příliš šťastný. Jeho osudovou ženou byla spisovatelka Sofie Podlipská, sestra Karoliny Světlé, která však byla o téměř dvacet let starší než Vrchlický. Spisovatelka nechtěla riskovat společenský skandál, proto Vrchlického oženila se svojí dcerou Ludmilou. Ludmila se po několika letech manželství, které Vrchlický považoval za vrcholně šťastné, zamilovala do pražského herce Jakuba Seiferta a měla s ním dvě ze svých tří dětí. Vrchlický, který se to dozvěděl od své sestry, ji nevyhnal, děti považoval nadále za vlastní, ale nikdy to Ludmile neodpustil.

Z jeho básniček dětem ale není trpkost cítit:
Samé zlato celá mez,
ve rozkvětlé pampelišky
obalil bys celou ves,
kostel, faru, chudé chyžky!
Pampelišek celý les! 

JAROSLAV VRCHLICKÝ: ZAČAROVANÝ TATRMÁNEK
Jaroslav Vrchlický, autor více než osmdesáti básnických sbírek, se tentokrát představuje jako básník, který osloví i dětské čtenáře. Rozsáhlý a ojedinělý výbor, který sestavil editor Petr Šrámek, přináší verše, které jsou dětem buď přímo určené, nebo jsou jim alespoň tematicky blízké. Vrchlického básně ilustracemi vypravil Tomáš Klepoch.

Výbor poezie Jaroslava Vrchlického pro děti není novinkou. První vyšel už v roce 1911 ještě za básníkova života (Vrchlický mládeži), další připravil k padesátému výročí úmrtí Vrchlického básník Jaroslav Seifert (Duha na zemi). Rozsah Vrchlického díla je však takový, že Začarovaný tatrmánek, který obsahuje 71 básní se s oběma předchozími výbory shoduje jen v deseti případech.

„Je Jaroslav Vrchlický sto let po své smrti živým básníkem? Pokud váháte s odpovědí, zeptejte se svých rodičů, babiček a dědečků, ale i svých kamarádek a kamarádů – udělejte mezi nimi malou anketu. A samozřejmě začněte tím, že si znovu přečtete Začarovaného tatrmánka. Na každé dvoustraně mají básně společné téma a nějakým motivem (najdete ho?) přecházejí na další dvoustranu, takže od počátku do konce vytvářejí nenápadný příběh. A pak si podobně podrobně prohlédněte – a to aniž byste co četly – obrázky Tomáše Klepocha. Nechte se okouzlit jeho viděním, třeba tím, jak se kužel světla z potápěčovy baterky po otočení stránky změní v zářící chvost komety nebo jak se pavučiny promění v nitě vsazené do šicího stroje. Odpověď na otázku, zda je 100 let od Vrchlického úmrtí a blížících se 160 let od jeho narození dlouhá nebo krátká doba, nehledejte v žádném lidském ani historickém kalendáři, protože se jimi básnický čas měřit nedá. Musely byste nahlédnout do kalendáře básnického, teď hledat odpověď ve Vrchlického díle.“
(z doslovu editora Petra Šrámka)