Román na šest nádechů

Aktuality

Vytvořeno 14. 9. 2015 2:00

Autor: Jiří Lojín

O chystané akci Román na šest nádechů jsme vás už informovali (zde), okamžik, kdy začne, se přiblížil. Dnes ve 13:00 proběhne slavnostní zahájení a ve 14:00 zasedne první autor ke klávesnici počítače, aby se pustil do první kapitoly. Nápad napsat knihu v přímém přenosu tu není poprvé, Josef Formánek tak napsal svého Létajícího jaguára, Jan Sviták román příznačně nazvaný Jedním dechem. Projekt Román na šest nádechů je však odlišný – jednotliví spisovatelé na sebe budou navazovat, což s sebou nese mnohá rizika. Jak se s nimi účastníci veřejného psaní vyrovnají, uvidíme v příštích hodinách. Slíbili jsme, že budeme proces vznikání knihy sledovat a přiblížíme vám ho. Aktualizace 17.9.2015 14:05

Co nás čeká první den? Podle zveřejněného harmonogramu to bude:

13:00 - 14:00    slavnostní zahájení
14:00 - 20:00    Jiří Walker Procházka
20:00 - 2:00    Přemysl Krejčík
2:00 - 8:00    Jan Sviták

Jiří Walker Procházka píše první kapitolu, v níž představuje základní fakta a postavy. Jejich jména jsou v záhlaví přehledně seřazena a v šesti mužských protagonistech snadno nalezneme shodu s autory:

Jiří Walter, Přemysl Ševčík, Lukáš Vávra, Josef Pecka, David Branský a Honza Sivák. Na první pohled to může naznačovat lehký a trochu ironický tón knihy, není však vyloučeno, že ostatní spisovatelé budou pokračovat v jiném stylu.

14.9.2015 20:45

Je osm hodin večer a Jiří W. Procházka prozatím splnil svůj úkol - Sabina Johanski, předem avizovaná jako oběť, je mrtvá. Nutno podotknout, že si o to vysloveně říkala. První kapitolu knihy si můžete přečíst zde.

Štafetu počítačové klávesnice převzal Přemysl Krejčík. Načal druhou kapitolu a čeká ho dlouhá noc.

15.9.2015 6:30

Přemysl Krejčík dokončil svou kapitolu a čtenář může srovnávat pohled jeho postavy - Přemysla Ševčíka - s tou předchozí. Ševčík je poměrně labilní, trochu hysterický a slabošský, lidi okolo sebe častuje expresivními tituly - prasák Vávra, senilní děda Pecka, možná proto, aby si dodal sebedůvěru, možná ale díky své citlivosti lépe vnímá jejich podstatu. Těsně po napsání kapitoly sdělil Přemysl Krejčík našemu magazínu své dojmy:

Tak mám za sebou prvních šest hodin psaní pod dohledem kamery, s textem sdíleným online v reálném čase a s lidmi kolem sebe. Ze začátku jsem byl ze psaní před Velkým bratrem nervózní víc, než kdykoli předtím, a to před publikem vystupuji od puberty. Leč tohle bylo něco úplně jiného. Avšak po pár minutách člověk přestane vnímat rozdíl mezi tímhle a psaním doma a možná ještě naopak, vše se převrátilo a zpětně se mi zdá, že psaní tímhle způsobem si užívám víc.

Jan Sviták má před sebou ještě chvíli psaní. Na scénu již přivedl vyšetřovatelku Lenku Drotovou a jejího kolegu Roberta Štolbu. Honza Sivák - jeho postava - má násilnické sklony a neváhá udeřit i ženu. Není divu, že si ho vyšetřovatelé vyhlédli jako hlavního podezřelého. I Jan Sviták nám poslal několik svých postřehů, mimo jiné i k tomu, jaký je rozdíl mezi psaním jedním autorem a šesti autory:

Před hodinou jsem ukončil svůj první blok. Rozdíl mezi jedním a šesti dechy je primárně v té zodpovědnosti. Nyní nás píše šest, tudíž se s příběhem musí pracovat citlivěji, ať je uchopitelný i pro ostatní, překonat nutkání k individuálním experimentům a pracovat v prostoru vymezeného rámce. Jednodušší je to v tom, že se píše "pouze" šest hodin a přichází relax. To dává člověku možnost přemýšlet o příběhu, lépe ho zpracovat, plánovat. Při psaní jedním dechem se jde stále vpřed, překážka nejde vidět dopředu, navíc své sehrává únava. Ta je při psaní v šesti nižší, nikoliv však zanedbatelná.

Druhý den

Nejprve si zopakujme, kdo dnes píše:

8:00 - 14:00 Lukáš Vavrečka
14:00 - 20:00 Josef Pecinovský
20:00 - 2:00 David Zábranský
2:00 - 8:00 Přemysl Krejčík

Dnes se kruh uzavře, své k příběhu řekne všech šest autorů.

I Lukáš Vavrečka předhodil svého hrdinu vyšetřovatelům, ten se však, ale dokud mají v podezření Siváka, nemusí ničeho bát. Vávra, milovník a svůdce žen, se snaží zaimponovat dokonce i Lence Drotové. Vztahy mezi postavami románu nejsou ideální, vzájemně si nemohou přijít na jméno. Číst můžete zde.

Josef Pecka je stárnoucí scénárista a počínajícím Alzheimerem a jinými neduhy pokročilého věku. Autor Josef Pecinovský ve své kapitole rozvíjí vedlejší téma problémů se synem. Zpestřením je prokládání textu scénářem a policejním protokolem.

Ve dvě hodiny ráno dokončil svou část David Zábranský, jehož hrdinou je režisér Branský. Autor příběh pevně zakotvil v přítomnosti připomínkou uprchlické krize, ale i uvedením přesného data 16.září, čímž vlastně realitu o pár hodin předběhl. V textu najdeme mnoho otazníků a čtenář může doufat, že časem na povrch vyplují i odpovědi.

16.9.2015 8:00  Jsme v polovině

Kruh se uzavřel, všech šest postav se představilo. Kdybychom připustili, že všichni mluví pravdu, museli bychom se poohlédnou po úplně jiném pachateli. V polovině příběhu tedy stojíme před stejnou záhadou, jako na jeho začátku.

Přemysl Krejčík do románu vstupuje již podruhé. Za chvíli se podíváme, s čím. Nejprve však jeho bezprostřední dojem po skončení práce:

Je středa, těsně před osmou ráno a já mám dokončenou svou druhou (a poslední) kapitolu. Pondělní budík zazvonil v 8:50 a od té doby jsem naspal dohromady necelé tři hodiny. V sobě kávy (a kofeinu vůbec) víc, než za celý poslední rok a za sebou noční krizi, kdy se zdálo, že nedopíšu ani čtvrtou stránku. Od jedné do pěti ráno jsem zoufale SMSkoval naší korektorce Tereze Exnerové a doufal, že nespí a přečte můj text a řekne mi, jestli vůbec dává smysl, protože jsem ho přes únavu nebyl schopný přečíst vkuse. V pět ráno jsem si všiml, že ty zprávy posílám na úplně jiné číslo...

Podobným dojmem působí i jeho text. Ševčík je po výslechu na policii ve velmi špatném psychickém stavu a kombinace prášků a alkoholu zkresluje vnímání. Lze říct, že se autorova únava do textu vepsala v kladném smyslu.

16.9.2015 8:50

Aktuálně ještě jeden autorský komentář, tentokrát od Josefa Pecinovského, kterého ještě čeká noční psaní:

Prožil jsem v úterý zajímavé odpoledne v přítomnosti šesti nevinných, jedné korektorky a televizní kamery, která člověku dokázala zalézt až pod nehty. Řekli mi potom, že je vidět a slyšet všechno. Ale práce mi šla od ruky, i když jsem svého sklerotického hrdinu začal po třech hodinách tak nenávidět, že bych ho nejradši taky zabil. Není to problém, už jsme takto odpravil několik desítek lidí a jen několik málo jsem potom zase oživil, ale zkazil bych tím společný projekt, a to bych nerad. Tak jsem Pecku dotáhl až do konce, kdy se mimo jiné přiznal k vraždě a zase to odvolal. Odpoledne se píše hezky, byl tam čilý provoz, a lidé se zastavovali před výkladní skříní a žasli, co se to za ní děje. Musím pochválit knihkupectví Neoluxor, vytvořilo nám pro psaní luxusní podmínky. Dnes v noci to bude horší, nastupuji ve 2 ráno. Naposledy jsem byl na noční v roce 1975... Pojedu na kofeinu.
K tomu jedna drobná poznámka. Josef Pecka je fiktivní postava a pokud někdo zaznamená nějakou podobnost s žijícími osobami, pak se jedná o náhodu, ke které dochází nanejvýš šestkrát za deset let.

16.9.2015 9:10 Co nás dnes čeká?

8:00 - 14:00    Jan Sviták
14:00 - 20:00    kolektiv autorů
20:00 - 2:00    Lukáš Vavrečka
2:00 - 8:00     Josef Pecinovský

David Zábranský pro náš magazín napsal:

Že jsem dokázal napsat víc než deset normostran, to mne ale nepřekvapilo.
Překvapila mě potřeba moci se soustředit, a to i v případě takto řekněme "lehčího" textu. Pokud u mě někdo seděl, a co bylo ještě horší, pokud někdo přímo četl, co jsem psal, přepadl mne až jakýsi dětský ostych (možná přímo stud) a nedokázal jsem psát. Tedy aby bylo jasno, písmena sice na obrazovce přibývala, ale skládala se do slov a vět, které byly o třídu horší než jaké by byly v případě, kdybych měl klid. A ideálně špunty v uších.

16.9.2015 14:30

V právě dopsané kapitole Jana Svitáka se jeho hrdina vyprofiloval do krásné postavy hnusného mafiána, ovládajícího nejen svých pět spolupracovníků, ale celou řadu dalších lidí, včetně vysoce postaveného policisty. Doposud jsme se nedočkali popisu policejního pátrání, vše se odehrává v úzkém kruhu podezřelých. Jeden z nich už z něj vypadl, lépe řečeno, vypadl z okna.

16.9.2015 20:00

O devátou kapitolu se podělili Jiří W. Procházka s Lukášem Vavrečkou a Janem Svitákem. Ani v ní nedojde k náznaku rozuzlení, jen k přiostření vztahů mezi zbylou pěticí potenciálních pachatelů. Do konce zbývají pouze tři části, jeden z autorů se už konečně bude muset pokusit o průlom v celém případu.

17.9.2015 6:45

Jaká byla noční práce Josefa Pecinovského? Podle výsledné kapitoly se zdá, že se mu psalo velmi dobře, možná, že po této zkušenosti změní své pracovní návyky a k prázdnému papíru bude sedat vždy už jen v noci. Autorova poznámka:

Tak jsem po 40 letech znovu nastoupil na noční, a i tentokrát jsem pracoval jsem mezi papírem. Kdysi jsem v noci papír vyráběl, teď jsem  měl tu čest s hotovým produktem a zkultivovaným tím nejlepším možným způsobem. Připadal jsem si jak v noci v muzeu, když jsem chodil mezi ztemnělými regály a představoval jsem si ty stovky osudů a tisíce postav, ukrytých v tom nesmírném množství knih. A psalo se mi až překvapivě dobře, a protože jsem popisoval události v drogovém doupěti, tak jsem se musel přizpůsobit a zásoboval jsem svůj zchátralý organismus hojně kofeinem. A když vypukl v knihkupectví Neoluxor ranní provoz, předal jsem štafetový kolík finišmanovi.

Poslední den, myslím, že ho někteří autoři už toužebně vyhlíží. Program je jednoduchý:

8:00 - 14:00    Jiří Walker Procházka
14:00 - 15:00    slavnostní zakončení

Zatím ale nic nekončí. Honza Sivák se bezpochyby stal velmi výraznou postavou, a tak jsem se na něj zeptal Jana Svitáka, jeho literárního otce:

Váš hrdina Sivák je typ bezohledného mafiána s nevybíravými metodami. Jak se Vám píše taková postava? Píše se lépe než postava kladná?

Baví mě psát charakterově  výrazné postavy, což lotr Sivák bezpochyby je. Lze s ním pracovat přímočaře, bez příkras a hledání komplikovaných důvodu pro jeho skutky. Tudíž pro psaní naprostý ideál. Naprostý klaďas by se psal stejně dobře. 

Své poslední psaní v tomto projektu absolvoval i Lukáš Vavrečka, měl tedy možnost zhodnotit, jak jej prožíval. Zvláště závěr, kdy se podílel na deváté kapitole a vzápětí psal desátou, musel být náročný:

Po své dvou a půlté várce musím přiznat, ze jsem s tím knižním prostředím nějak už srostl. Zvlášť noci jdou tu kouzelné. Odpoledne bylo pro mne poněkud vypjaté, jelikož jsem byl hozen do situace, kdy jsem mel dopsat již rozehranou situaci, ale dlouho jsem nemohl polapit její záměr. Večer byl pak o to lepši, že jsem měl svou postavu opuštěnu ostatními a mohl ji nechat přemisťovat se městem z místa na místo, jak jsem potřeboval... na druhé straně jsem si už během těch pár dní navykl, ze mam po dopsání kapitoly, se kterou jsem spokojený, očekávat smršť kritiky.

Konec. Prozatím...