Cenu WALD Press AWARD obdržela Radka Denemarková

Aktuality

Vytvořeno 23. 12. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

V neděli 18. 12. 2016 bylo v Rudolfinu uděleno další ocenění WALD Press AWARD. I když nejde o cenu čistě literární, existuje dobrý důvod, proč o něm informujeme na stránkách VašeLiteratura.cz.

O historii ceny a o lidech, kterým náleží, nejlépe vypovídá oficiální text jejího organizátora:

Nakladatelství WALD Press bylo založeno v roce 1995 k poctě Františka Walda (1861 – 1930), profesora teoretické chemie a metalurgie a rektora Českého vysokého učení technického. Stalo se již tradicí, že v předvánočních dnech uděluje cenu WALD Press AWARD těm, kteří dokáží mimořádně obětavě pomáhat potřebným.

Nezáleží tedy na oboru, kterému se člověk věnuje, ale kam směřuje jeho práce. Mezi oceněnými v minulých letech byli ekonom Tomáš Sedláček, publicistka Jana Klusáková, internista a imunolog Jaroslav Svoboda, pedagog Ueli Seiler a mnoho dalších.

Opět můžeme uvést několik slov oficiálního textu, aby lépe vynikl její význam:

Předaná pamětní plaketa nese v záhlaví slova: „Šel jsem po celý život se slabším." Vyslovil je v písemném bilancování svého života profesor František Wald. Se slabšími dovedou jít vždy jen ti nejsilnější a této nejsilnější ze silných, které bude předána cena WALD Press AWARD, patří naše vřelé poděkování.

Radka Denemarková, letošní laureátka, motto plakety naplňuje celým svým dílem, nejen romány. Své názory prezentuje články i přednáškami, velmi často jde o názory, které nejsou přijímány jednoduše a bezbolestně. Výstižně to charakterizoval profesor Ústavu české literatury a komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Petr A. Bílek, který na úvod ceremonie přednesl své laudatio. Z něj vyjímám pasáž, v níž hovořil o charakteru autorčina díla:

Je-li současná česká literatura hlavně útěšná a hebká na dotek, je v ní Radka Denemarková spíše bílou vránou. Její romány jsou složitými sítěmi vztahů, z nichž si nelze vyzobnout jeden rys, jev či tezi, aniž by se síť poškodila. Jako by říkaly: Svět je složitý, a proto nedává smysl mluvit o něm jednoduše. Její dílo na sebe váže přívlastky typu palčivý, deziluzivní, nekompromisní, naléhavý. Její dílo nenabízí snadné čtení, jež poskytne příjemně strávené chvíle a nezanechá žádné stopy. Vytváří naopak jizvy. V jejích prózách se děje násilí, jež je na hony vzdáleno estetizovanému, dobře vypadajícímu boji či zabíjení, s nímž už po pět desetiletí kouzlí filmové bondovky. Radka Denemarková kromě jiného píše také o násilí páchaném na slabých, na těch, kdo se nemohou bránit.

Možná, že byl od spisovatele Petra Placáka – dalšího řečníka, či spíše gratulanta – očekáván projev, v němž by také pohovořil o díle Radky Denemarkové, ale on svůj časový prostor využil jiným způsobem. Přečetl svůj text Továrna na absolutno, zveřejněný v prosincovém čísle časopisu Babylon. Pokud byla atmosféra slavnostní a vážná, dokázal ji Petr Placák rozbít na kousky. Přitom Továrna na absolutno nereprezentuje laskavý humor, o němž mluvil Petr A. Bílek v další části svého projevu. Placákův humor je kousavý, ale hlavně aktuální, a tak sice může představa e-toalet, která továrně pomůže globálně naplánovat vhodnou potravu, působit úsměvně, ale jen pokud si neuvědomíme, jak blízko k nim jsme.

Radka Denemarková ve své řeči potvrdila, že převážně nemluví o sobě, ale o světě, v němž žije. O lidech, kteří potřebují pomoc a nedočkají se jí, a o společnosti, v níž stále přetrvává a vzrůstá násilí vůči slabým, rasizmus a xenofobie. Z jejích slov bylo poznat, jak hluboce jsou v ní zakořeněny myšlenky, o nichž můžeme číst v jejích knihách.

Autorce k udělení ceny gratulujeme.

RADKA DENEMARKOVÁ (1968)

Spisovatelka, literární historička, scenáristka, překladatelka, dramaturgyně. Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (germanistika a bohemistika), roku 1997 získala doktorát (dizertační práce z literární teorie: Sémiotická problematika dramatizací. Intersémiotický  překlad na příkladech českých dramatizací 20. století. Problém intertextuality); v roce 2007 pobývala na tvůrčím stipendiu ve Wiesbadenu, v roce 2008 v Berlíně, v roce 2010 v rakouském Grazu, v roce 2011 na ostrově Usedom (hotel Ahlbecker Hof, součást Ceny německých literárních kritiků), roce 2015 v Krems an der Donau. Působila jako vědecká pracovnice Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, též jako lektorka a dramaturgyně v pražském Divadle Na zábradlí, externě vyučovala (2009 – 2014) tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, od roku 2004 spisovatelka na volné noze. Publikovala monografii divadelního a filmového režiséra Evalda Schorma Sám sobě nepřítelem (1998), redigovala sborník Zlatá šedesátá (2000), je autorkou studie Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou (Dopis zmizelému, Torst, 2003), románů A já pořád kdo to tluče (Petrov, 2005), Peníze od Hitlera (Host, 2006), rozsáhlého dokumentárního románu Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (Host, 2008), dvojrománu Kobold. Přebytky něhy. Přebytky lidí (Host, 2011), románu Příspěvek k dějinám radosti (Host, 2014); v roce 2010 uvedlo pražské Švandovo divadlo dramatizaci románu Peníze od Hitlera, v témže roce měla v Divadle Na zábradlí světovou premiéru její divadelní hra Spací vady (knižně Akropolis, 2012); je spoluautorkou scénáře k celovečernímu filmu MY2 (knižně Mladá fronta, 2014); překládá z němčiny studie, divadelní hry (Bertolt Brecht, Elizabeth Hauptmannová, Roland Schimmelpfennig, David Gieselmann, Fritz Kater,Thomas Bernhard, Franz Xaver Kroetz ad.), prózu (Michael Stavarič, Josef Hasslinger, Herta Müller ad.); scenáristicky se podílela na televizních dokumentech o význačných osobnostech;  články, recenze a studie publikuje česky například v Souvislostech, Tvaru, České literatuře, Hospodářských novinách, Lidových novinách, Respektu a německy v Die Weltu (např. soubor esejů Das seelenlose Land, 2010). Nominována byla na Cenu Alfréda Radoka 2003 za dramaturgický počin uvedením Náměstí hrdinůThomase Bernharda, v roce 2007 získal její román Peníze od Hitlera cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu roku, polské vydání bylo nominováno na cenu Angelus (2009), za německé obdržela cenu literárních kritiků Usedomskou literární cenu (Usedomer Literaturpreis 2011, laudatio: Hellmuth Karasek) a Cenu Georga Dehia (Georg-Dehio-Buchpreis 2012: laudatio: Andreas Kossert); románová monografie Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla  byla 2009 oceněna cenou Magnesia Litera za nejlepší publicistickou knihu roku a byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého; za překlad Rozhoupaného dechu (Atemschaukel) nositelky Nobelovy ceny Herty Müllerové získala v roce 2011 cenu Magnesia Litera za překlad roku, dvojromán Kobold byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého, román Příspěvek k dějinám radosti na cenu Česká kniha 2015; její texty byly dosud přeloženy do 17 jazyků; spolupracuje s čínským disidentem a spisovatelem Xi Zhiyuanem a německým filozofem Wolframem Tschiche (politické vzdělávání studentů středních škol v Německu); každý rok vede tvůrčí psaní pro děti z dětských domovů v rámci festivalu OUT OF HOME; byla opakovaně hostem literárních festivalů a knižních veletrhů v Německu (Lipsko, Frankfurt nad Mohanem, Berlín, Hamburk, Stuttgart, Bayreuth), USA (New York), Švýcarsku (Curych, Basilej), Rakousku (Vídeň, Linec, Graz), Nizozemí (Rotterdam), Maďarsku, Kanadě, Rusku, Francii, Belgii, Číně, Kolumbii a mnoha dalších zemích. Má syna Jana (1995) a dceru Ester (2000). Žije v Praze.

V článku byly použity úryvky textu organizátora akce a laudatia Petra A. Bílka
Další informace na stránkách časopisu SANQUIS
Foto: autor článku

Foto 1: Petr A. Bílek pronáší laudatio

Foto 2: Petr Placák a Továrna na absolutno

Foto 3: Jiří Wald předává Radce Denemarkové plaketu

Foto 4: Radka Denemarková