Čtení s Robertem Fulghumem

Aktuality

Vytvořeno 29. 10. 2019 1:00

Autor: Tereza Zítková

Americký spisovatel Robert Fulghum má ve veliké oblibě Českou republiku. A Česká republika má ráda tohoto autora. Fulghum se proslavil především svými knihami s drobnými úvahami. Letos na podzim vyrazil po naší zemi na turné, na němž svým čtenářům představuje druhý díl trilogie Opravář osudů. Tato knižní série je jedinečná tím, že vyšla pouze u nás – vypráví totiž o Češích pro Čechy.

Měla jsem tu čest účastnit se scénického čtení s tímto jedinečným autorem, konkrétně v Hradci Králové. Robert Fulghum se po celou dobu svého vystoupení usmíval a bylo znát, že je opravdu šťastný, že je mezi svými čtenáři. V první řadě představil svou knihu a své obecenstvo pozdravil česky: „dobrý den, ahoj a čau“. Pak už plynule přešel do angličtiny, přičemž si svůj monolog nechal překládat. Zmínil, jak je rád v České republice, a obzvlášť v Hradci Králové, kde před dvěma lety oslavil své narozeniny. Poukázal na fakt, že se cítí být pravnukem Járy Cimrmana a že se domnívá, že se v příštím životě narodí jako Čech.

Poté začalo samotné vystoupení. Herci Martina a Petr četli úryvky z obou vydaných dílů trilogie a dané pasáže přehrávali. Bylo to originální a velice působivé. Prozradili tak akorát a z jejich hraní byla cítit neskutečná energie. 

Po ukončení „divadla“ si mikrofon opět převzal Fulghum, který své publikum bavil různými zábavnými historkami, které zažil tady u nás v České republice. Od pravidel v tramvaji přes cestování vlakem až po fakt, že Češi mají opravdu velmi svérázný smysl pro humor, který ale Fulghum neskutečně obdivuje, a i proto má náš národ rád. Mně se do srdce vryla věta, kterou autor zmínil skoro až na závěr svého vystoupení. Bylo na něm vidět, že ji opravdu myslí vážně, a doufám, že i ostatní účastníci této akce se v té chvíli cítili stejně hrdí jako já na to, že jsou Češi. Posuďte sami: „Česká republika je velmi malá země, ale žijí v ní lidé, kteří mají velká srdce.“ Fulghum chtěl poukázat na to, že i když jsme si v historii prošli mnohým, stále zůstáváme hrdým národem, který i v dobách největšího temna neztrácí smysl pro humor a je ochotný pomoct.

Ze scénického čtení s Robertem Fulghumem jsem odcházela s úsměvem na rtech. V srdci mě hřál krásný pocit z příjemně stráveného času, v hlavě se mi honily samé pozitivní myšlenky a v kabelce jsem si odnášela knihu s podpisem autora. Nejvíc si ale budu pamatovat moment, kdy si celý sál pobrukoval melodii, kterou Fulghum vybral. Ten moment byl neskutečně silný.