Murakamiho román jako audiokniha

Audioknihy

Vytvořeno 17. 8. 2013 3:00

Představovat japonského spisovatele Haruki Murakamiho by bylo v dnešní době, kdy patří k nejvýraznějším světovým autorům, naprosto zbytečné. Ani jeho kniha Norské dřevo není úplnou novinkou. Vznikla již v roce 1987 a v češtině vyšla v roce 2002. Podle tohoto vydání v překladu Tomáše Jurkoviče byla letos vytvořena audiokniha.

V Norském dřevu lze vysledovat mnoho autobiografických rysů, léta strávená na univerzitě v Tokiu, studentské nepokoje v šedesátých letech, prodej gramofonových desek v obchůdku s hudebninami a řadu dalších. Ty tvoří hodnověrnou kulisu pro působivý příběh lásky a zrání hlavního hrdiny Tóru Watanabeho. Jeho vzpomínky jsou nazírány z odstupu téměř dvaceti let. I v tom jsou autor a jeho hrdina vrstevníky. Stačí si všimnout data vzniku knihy a srovnat je s věkem Tórua v době, kdy se rozhodl sepsat své vzpomínky. Odstup je pro román velmi důležitý, umožňuje zpětné hodnocení a reflexi. Po dvaceti letech hlavní hrdina vidí, jak byl v té době zahleděn do sebe a málo si všímal okolního světa.

Tóru je typickým hrdinou nechávajícím se pasivně vléct okolnostmi. Nemá v sobě sílu z vleku vystoupit, protože nesnese pomyšlení, že by někomu ublížil. Autor ho naštěstí nestaví do extrémní situace, v níž by působil někomu bolest bezděky - z ohleduplnosti k jinému člověku. Vzdáleně jde o klasické váhání, které dívce bude věnovat svou přízeň. Tóru je však v komplikovanější situaci. Jeho přítelkyně Naoko má vážné psychické problémy a jeho nově vznikající vztah s Midori by pro ni mohl znamenat katastrofu. Pokud by byl Tóru tak bezohledný a málo empatický, vůbec by mu nezáleželo na tom, jestli Naoko ublíží či ne, zvláště, když jejich vztah nemá žádnou perspektivu.

Murakami se trochu vymyká z kontextu současné japonské literatury, přestože není zdaleka jediný. V jeho knihách úplně absentují motivy tradiční japonské kultury, snad jen jídlo je typicky japonské. Oblečení, hudba i literatura jsou západní. Murakami tak dlouhodobě vnímá současnou japonskou společnost, a stejně jako jeho současní kolegové vidí extrémní tlak, který je na lidi vyvíjen. Důsledkem tohoto tlaku je velký počet sebevražd a jiné problémy pro tento román irelevantní.

Pro Haruki Murakamiho je velmi důležitá hudba. V každé své knize o nějaké pojednává, některé dokonce podle skladeb či písní pojmenovává. To je případ i Norského dřeva, pojmenovaného podle jedné z písniček The Beatles. Čtenář knihy zůstává poněkud ochuzen, román by měl být podbarven hudbou, měla by znít v pozadí slov, rytmus slov se nese v rytmu písně a nálada je nostalgické písni podřízena. V tom je poslech audioknihy zcela jedinečný, protože přechody mezi jednotlivými kapitolami jsou tvořeny právě kytarovými improvizacemi na téma Norwegian wood. Audiokniha je jakýmsi přechodem mezi pouhým čtením a dramatizací. Většinu textu čte Filip Čapka, Naoko Klára Issová a Midori Jana Stryková. Takové rozdělení rolí přináší lepší posluchačský zážitek, má však také některá úskalí. Pokud se autor adaptace – mimochodem není uvedený, snad by to mohl být Martin Pilař, který figuruje pod titulkem „vydal“ – rozhodl rozdělit mužské a ženské role, správným krokem bylo svěření partů Midori a Naoko různým herečkám. Jejich charakter je naprosto rozdílný, přestože obě mají podobnou zkušenost, obě se setkávají se smrtí v příliš raném věku. Z Naoko vyzařuje smutek a bezradnost, jen občas probleskává úsměv. Midori naopak dává na odiv svou živočišnost, tou maskuje všechny hromadící se negativní zkušenosti.

Je škoda, že nebyla obsazena role Reiko. Tato postava sice patří k vedlejším, ale zvláště v závěru má hodně textu. Filip Čapka se sice snaží polohou hlasu odlišit Tórua a Reiko, ale zvláště v milostné scéně to působí hodně nepatřičně. Bylo by lépe, když už byl mladý herec odsouzen k takové obtížně dvouroli, kdyby se nesnažil oba protagonisty odlišovat a přistupoval by k textu jako ke čtení knihy. Výhradu podobného ražení mám k postavě Tóruova přítele Nagasawy. Ve snaze o vyjádření jeho cynismu dal Filip Čapka této postavě ležérní dikci podobnou Horáčkovi či Pažoutovi z večerníčku o Machovi a Šebestové.

Přes tyto drobné výhrady je nutno uznat, že adaptace Murakamiho knihy je udělána svědomitě, úpravy jsou nepatrné, jen některé dějové linky se ztrácejí. Přesto poslech audioknihy trvá přes deset hodin a jsou to dobře strávené hodiny. Přestože jsem Norské dřevo četl, audioknihu jsem si poslechl s chutí a shledal jsem, že je to dobrý způsob, jak si román připomenout, přivolat zpět emoce, které ve mně vyvolal a prožít si další.

Audioknihu Norské dřevo vydal Martin Pilař a je k dostání ve vydavatelství Radioservis