Hraběnka Rozumbradová - Chytroprdová

Audioknihy

Vytvořeno 20. 6. 2014 3:00

Autor: Hana Moualla

„Uvěřila jsem, že mě miluje, věřila jsem tomu celou dobu, neskutečná naivita. Nedošlo mi, že se z něj stal velkej šéf. A že potřebuje být velkým šéfem i doma…“  Darda – trpce vtipný příběh Helenky Součkové. Recenzuji audioknihu, autorkou knižní předlohy je Irena Dousková. Namluvila Barbora Hrzánová. Vydal Supraphon v roce 2012. Přesně moje gusto. I s tím pitomým Jindřichem Dardou…

Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák zachycují Helenku jako dítě, respektive dívku. Darda je už jiné kafe. Dospělá a karamboly ošlehaná Helenka – v podání temperamentní Báry Hrzánové – mi imponuje. Tahle audiokniha je jako česnečka. Když člověku duní v hlavě nebo trpí sebelítostí. „Mluvíme, mluvíme, hovno si řekneme.“  A s jakou radostí používá výrazy, při kterých se těm labutím krčkům s decentními náušnicemi červenají uši! Jak já se směju. Příběh velkého manažera, který opouští svoji rodinu kvůli velké lásce. Herečka ve středních letech s dětmi a rakovinou…  Mohlo by to být krásné klišé, ale příběh je promyšlený. Drsný, osudový. Takový, který se může stát komukoliv.

Z celé audioknihy si bleskově vybavím jadrnou mluvu, spád, emoce a vtipné obraty (třeba právě „hraběnka Rozumbradová – Chytroprdová“ a mnohé další). Pro mne snadno uchopitelné. Včetně těch „koncentráčnickejch sklonů“. Je to až příliš opravdové, abych mu odpustila to bití a ječení na děcka. Snad příliš kruté, když Helenka mluví před dcerou o sebevraždě. A laskavé – když promlouvá se svým otcem. Právě tyto dialogy zaujmou svojí originalitou. Eufemismus je ale většině lidí vlastní. Jako když to neřeknu nahlas, tak se to nikdy nestalo. Když neuslyším sousedku plakat moc nahlas, tak se vlastně jedná o normální hádku, ne o týrání… Slyšet tuto audioknihu před deseti lety, řeknu si, že Barbora Hrzánová přehrává. Bohužel jsem od té doby vypotřebovala několik balení kapesníků pro Helenky, které plakaly na moje rameno. A nebyly hloupé. Vesměs šlo o veselé a skromné ženy, které řádně vychovávaly svoje děti… Mockrát jsem od té doby cítila zvláštní tíseň na hrudi. Směs lítosti, vzteku a smutku. Nechuť k podobným Jindřichům. Oni vlastně nejsou vidět, jen po nich zůstávají nezhojitelné rány.

Na prokrvení mozku (a jeho funkci) má prý největší vliv chůze. Jindřich si vybral prokrvení jiné části těla. A Helenka trpí, nechápe, pláče, užírá se a sype si popel na hlavu. Jak to, že nevěděla, jak to, že nepoznala, co je to zač?! A vlastně i na konci pětihodinového poslechu jako by Jindřichovi odpouštěla. Dobrá to žena.

V nedávno publikovaném článku se radí zeleným vdovám „zapojit manžela do chodu rodiny“. Ona chytrá osoba v redakci už nenapsala, jak to udělat, když onen manažer je téměř pořád nepřítomen, na telefonu, WhatsApp, či na jednání. Moc a úspěch opájí. A zelenou vdovou může být i žena na volné noze. Diskutující pod článkem však mají jasno, že musí jít nutně o ženy nudné, hloupé a líné. Jenže takových Jindřichů běhají po světě pytle variací. Jeden utírá bílou rukavicí horní skříňky od kuchyně, aby ověřil množství prachu, jiný se zase diví, proč je manželka nějak nesvá, když po týdnu služební cesty zakončené další obchodní večeří odchází v sobotu ráno na další obchodní snídani a jednání…

A Helenky platí za svoji oddanost a snad slabost vysokou cenu. Slevují ze svých zásad a snů. Naštěstí ne všechny a ne vždy. Barbora Hrzánová je tahounem příběhu. Dodává mu šťávu. A prostřednictvím Helenky i naději.

Rozhodně bych chtěla Helenku Součkovou potkat ještě jednou – s holí v ruce a ještě peprnější zásobou moudra. Tuhle audioknihu nedám z ruky. Je pro mne tak nějak osudová. Doporučuji všem Helenkám, které to už samy se sebou vyřešily i bohémským hledačům světla.

DOUSKOVÁ, Irena. Darda. Praha: Supraphon, 2012. Audiokniha.