Krása, jež nebledne a… nevybledne

Audioknihy

Vytvořeno 27. 12. 2014 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Startovní čára pro fantasy literaturu, která díky Pánovi prstenu začala být brána vážně. Přestala být opovrhovaná. Přestala být posuzovaná jako trochu složitější dětská literatura, která má blíže k braku, než k čemukoliv jinému. Pán prstenů byl, je a bude králem fantasy. Stejně jako Elvis bude králem rock'n'rollu. A díky Pánovi prstenů se fantasy stala literaturou nesmírně výdělečnou, protože čtenáři vyhledávanou.

John Ronald Reuel Tolkien stvořil svět. Nikoliv prvoplánový, jehož úkolem by bylo jen na chvíli zabavit znuděnou mysl čtenářů. Tolkien stvořil svět, jenž byl promyšlen, propracován, stvořil kolem něj legendy, jeho historii. Stvořil jeho písně, jeho život. Stvořil i řeč. Stvořil, jako Bůh, něco dokonale fungujícího. V naší republice se Pán prstenů dostal ke slovu oficiálně až v roce 1990. Komunistický tisk se o tomto epochálním díle vyjádřil následovně:

Jde o další útok proti socialistickému zřízení. Říše zla, z níž se valí popel a dým, je průhledně umístěna na východě, obrazem dělnické třídy, která jednotná v potu tváře buduje těžký průmysl, mají být odporní a zlí skřeti. Samozřejmě, že synáček z buržoazní rodiny nemůže vidět na těžké práci nic krásného a povznášejícího. Obyvatelé západu - zemí oplývajících mlékem a strdím - elfové (neboli aristokracie), lidé (buržoazie) a hobiti (statkáři) žijí naopak v blahobytu (aniž je vysvětleno, odkud jej získávají) a jedině, co je trápí, je „hrozba" z východu. „Síly dobra" zde představuje sbírka představitelů těchto reakčních kruhů, jejichž ruce se nikdy nedotkly pořádné práce. Jejich vůdcem je Gandalf, šiřitel zpátečnické ideologie, s jejíž pomocí udržuje obyvatelstvo v nevědomosti a strachu před pokrokem (...). Není pak divu, že Saruman, zastánce utlačovaných a přítel pokroku, je prohlášen za zrádce a jeho sídlo je zničeno bojůvkou fanatických zpátečníků. Když pak šíří socialismus v Kraji, je chycen a bez soudu potrestán hobity, podporovanými a placenými kapitalistickou mocností Gondorem. (...) Ale socialismus se naštěstí nedá zničit hozením jakékoli své relikvie, i té nejposvátnější, do ohně. Drž se, Mordore, obklíčený nepřátelskými reakčními sousedy! (zdroj a pojednání o problému)

Možná se jedná jen o HOAX, možná ne. Přesto je reakce tehdejšího režimu více než zajímavá. Před oficiálním vydáním Pána prstenů se do Československa dostal v samizdatu neoficiální, ale krásný překlad Stanislavy Pošustové, která se kvůli soudružské nelibosti nemohla příliš projevovat. Po revoluci ovšem došlo k zásadnímu obratu a Mladá fronta se do vydávání tohoto skvostu pustila s vervou. A pulty knihkupectví se opotřebovávaly tím, jak byl Pán prstenů prodavačům rván z rukou. Překlad Stanislavy Pošustové byl i v prvním oficiálním vydání. Nyní už bez potřeby se skrývat a text rozesílat po známých přepsaný na stroji.

Fenomén Pána prstenů se oživil filmy Petera Jacksona, který v rámci možností věrně převyprávěl epický děj na filmová plátna. Samozřejmě filmu mnoho chybělo, ale zároveň se dá uznat, že se díla režisér ujal s grácií a úctou k předloze (což se o natáčení Hobita stejným režisérem říci skutečně nedá). S filmy ožily touhy nové generace knihu si přečíst. A byl tu další nápor. Další rvaní knih z rukou knihkupců. Knihy nyní byly vydávány nakladatelstvím Argo. Pán prstenů se stal finanční jistotou. Prodávaly se figurky, počítačové i stolní hry, oblečení, masky, penály, cukrovinky. Obvyklý šrumec peněženek, když se narazí na zlatou žílu. Kupodivu, příběhu samotnému to neublížilo. Dílo nadále čnělo nad světem a lákalo svou… dokonalostí. Marketing byl jen bzučením much. Neznechutil lásku k dílu. K fantazii, která byla neskutečně krásně propracovaná a uvěřitelná.

Pamatujete si na ty chvíle, vy, kdož jste Pána prstenů četli, jak vám trnulo z nervy ničícího děje, jak jste nemohli ani před pátou ranní přemluvit svou mysl, aby odešla spát, protože děj vám to nedovolil? Jak jste žili na tu chvilku ve Středozemi s pohledem v úžasu, jako Sam Křepelka, upřeným na vznešenou krásu elfů, jak jste společně s hobity utíkali před nájezdy děsivých černých jezdců, jak jste pohrdali a s odporem hleděli na skřety, na tu rasu stvořenou jen ke zlu? Čtení Pána prstenů bylo tou pravou extází čtení. Vyjádřením veškerého čtení. Samozřejmě, s postupem času slevíte ze svého nadšení. Byla to jen pohádka. Něco na odvedení pozornosti. Ale vraťte se do těch chvil, kdy jste se třásli o osud hlavních postav. V tu chvíli jste příběhem žili, byli jste jím. To je to lidství, ta schopnost dostat se dovnitř a být někým jiným a prožívat jeho osudy.

Po filmech, knihách, reklamních brožurách a figurkách se před nadšence dostává profesionální četba Pána prstenů. Koukněme se na ni.

Nakladatelství audioknih Tympanum k letošnímu roku nechalo načíst a vydalo kompletní a nezkrácenou verzi Pána prstenů. Je to počin více než záslužný a krásný. Protože se dílo v celé své kráse může dostat k dalším lidem, kteří se mohou zcela odevzdat plynutí Tolkienova příběhu. Hlasu se ujal Aleš Procházka. Při prvním zapnutí jsem nadskočil. Severus Snape čte Pána prstenů. Ach, ten dabing zahraničních filmů. Po pěti minutách poslechu mi bylo zcela jasné, že nakladatelství Tympanun neudělalo chybu. Aleš Procházka je perfektním rétorem. Dílo předčítá skutečně procítěně. Přesně tak, aby člověk mohl zavřít oči a nechat se unášet po Středozemi, doplout pak k Šedým přístavům a nechat se odvézt do zapomnění elfské země za mořem, tam, daleko.

Jednotlivé kapitoly byly rozčleněny na další „skladby“. Každá tak byla dlouhá kolem třinácti minut. Přechod mezi „skladbami“ je nepostřehnutelný, takže při poslechu není posluchač rušen. Každý začátek nové kapitoly byl ohraničen úvodní hudbou. Proti té mám mírnou výhradu. Autor hudby zvolil, bůh ví proč, irské či skotské motivy, mírně juchavou hudbu, pod kterou si člověk představí chlapy v sukních, zapíjející svůj smutek říznou whisky. Naštěstí se s postupem času mění i hudba, nabývá temnějšího ladění. Přesto se mi k dílu příliš nehodila. Což je snad jediná nelibost, kterou jsem pocítil.

Obal CD byl okouzlující a dokázal vyjádřit to, co na posluchače při poslechu skutečně čeká.

Při poslechu díla jsem litoval, že mé zaměstnání není řídit kamión někam do Číny, protože jsem neustále musel hledat chvilky, kdy mohu pokračovat v poslechu. Se vší upřímností lze tento počin nakladatelství Tympanum jedině doporučit. Mistrovskému dílu se dostalo další nanejvýš důstojné péče. Za to nakladateli i tvůrcům patří dík.

[1] TOLKIEN, John Ronald Reuel. Pán prstenů. Vyd. 1. Praha. Tympanum, 2014, 59 hodin 11 minut.