Audioknihy: Dominik Dán – Žiješ iba dvakrát

Vytvořeno 7. 3. 2019 1:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud sáhnete po knize Dominika Dána, nikdy předem nevíte, zda na konci zažijete pocit satisfakce, že bylo spravedlnosti učiněno zadost, nebo na vás padne deprese z toho, že spravedlnost zůstává pouhým prázdným slovem. Audiokniha Žiješ iba dvakrát patří do té druhé skupiny. Audioknihu vydalo nakladatelství Publixing na základě knihy vydané Slovartem a distribuuje ji Audiolibrix.

Kniha je přímým pokračováním detektivky Cela číslo 17, začíná před branami věznice, kde se setkávají syn s otcem, který byl očištěn od podezření z vraždy své ženy. Bachař Velický však opět pro oddělení vražd něco má. Zmizela jeho kolegyně.

Základní detektivní linie má dvě hlavní témata – domácí násilí a obchod s orgány. O domácím násilí toho už bylo napsáno hodně, v současné době se jedná o velmi sledovaný problém. I když se vnímání domácího násilí v posledních letech hodně změnilo, pořád se jeho oběti často bojí útočníka udat, a to z mnoha důvodů, zejména v zájmu udržení rodiny, nebo ze strachu, co bude dál. V případě zmizelé ženy je situace o to komplikovanější, protože útočník – její manžel – je bývalý policista.

Obchod s lidskými orgány je naopak problematika, o níž se v souvislosti se Slovenskem i Českem málo mluví. Jako kdyby neexistovala. Avšak Dominik Dán své náměty pro své romány čerpá ze skutečných případů, na to musí čtenář pamatovat a nebrat případy z Dánových detektivek jako výplody fantazie.

V  textu najdeme spoustu otázek, na které se těžko hledají odpovědi. Záleží na tom, zda se na ně díváme z pohledu právního, či etického. A dokonce i ten etický úhel pohledu se liší tím, kdo ho aplikuje. Hned na začátku se musí posluchač poprat s velmi expresivním a emotivně náročným líčením umírání Kukyho matky. I když autor žádný názor nevyjadřuje, způsob, jakým do popředí posunuje utrpení nevyléčitelně nemocného i jeho blízkých, naznačuje, že i on by podpořil právo na ukončení života v takových případech.

V pozadí celé knihy je přítomna tajná služba, která sleduje z povzdálí práci detektivů, aby z ní mohla těžit. V době, kdy se příběh odehrává, je už Ivan Canis mrtvý, a tak se s Richardem Krauzem spojí Erik Bergmann. Dominik Dán právě na jeho postavě demonstruje rozdíl mezi různými pracovníky tajných služeb, aby nevznikl dojem, že je všechny hází do jednoho pytle – v kladném či záporném smyslu. Vyšší zájmy, které Bergmann reprezentuje, brání detektivům uzavřít případ podle jejich představ. Ovšem v Dánově knize ani toto není jednoznačné, čtenář sice instinktivně cítí pobouření ze zásahu, který pachateli umožní uniknout, ale rozumový argument, že je potřeba pustit malou rybu, aby bylo možno chytit větší, musí přijmout.

Kniha Žiješ iba dvakrát umožnila autorovi rýpnout si trochu do novinářů. Lze poznat, že příliš neuznává univerzální používání fráze o právu občanů na informace. Dokážu si představit, že pokud má postava bezskrupulózní žurnalistky reálnou předlohu, s jakým zadostiučiněním vymýšlel autor detaily neslavného konce její reportáže.

Audiokniha patří mezi ty, které načetl Marián Geišberg, a opět nelze neobdivovat, s jakým citem to dělal. Nedělají mu problémy ani věty, které v románu pronáší ženy. Přitom nikdy nesklouzne do rejstříku, který by působil rušivě nebo směšně. A jako vždy musím na závěr zdůraznit, o kolik čtenář či posluchač přichází, když slovenské knihy čte nebo poslouchá v českém překladu.