Audioknihy: Dominik Dán – Venuša zo zátoky

Vytvořeno 14. 5. 2020 1:00

Autor: Jiří Lojín

Když se řekne Venuše, představí si člověk krásnou ženu. Existují však i jiné významy. Detektivové z kanceláře 141 měli na mysli Venuši Milóskou, když tak pojmenovali neznámou dívku, jejíž zohavené tělo bez hlavy a rukou vylovili v zátoce. Tak vznikl název dalšího z detektivních románů Dominika Dána – Venuša zo zátoky. Podle této předlohy vyrobilo nakladatelství Publixing stejnojmennou audioknihu.

Čtenáři Dominika Dána jsou zvyklí, že jeho detektivky jsou většinou velmi komplexní a v jedné knize se řeší více případů, které se někdy vzájemně prolínají, jindy jsou zcela nezávislé. Venuša zo zátoky je dějem doslova nabitá a smrtí začínají hned úvodní odstavce první kapitoly. Kukymu uhyne andulka. Autor i tento neveselý prvek dokáže použít jako materiál pro vtipné dialogy v kanceláři, následně i na pitevně. Ostatně vyvážit a rozjasnit pochmurnou atmosféru pitevny je potřeba, protože Dominik Dán nechce čtenáře či posluchače znechutit, ale seznámit ho s detaily, které jsou později použity při vyšetřování.

Pátrání po totožnosti mladé ženy je bezvýsledné, nikomu nechybí. Kdyby kniha obsahovala pouze tento případ, točil by se děj stále dokola na jednom místě. Autor tak do něj vkládá další, tentokrát naleznou hlavu, ale ta nepatří k tělu. Paralelně k tomu se rozvíjí příběh sedmnáctiletých dvojčat, hochů, kteří prázdniny musí trávit učením se na reparát, a jejich kamarádky, stižené podobným osudem. Tento souběžný děj leccos naznačuje, ale skutečnost je odlišná od toho, kam vede čtenářova fantazie povzbuzená autorovými náznaky. Dánovy detektivky jsou takové – děj není tak přímočarý, aby čtenář snadno uhodl pachatele a všechny okolnosti zločinu, ale nepoužívá nefér metody, jako jsou nečekaná překvapení nebo náhlé nepravděpodobné zvraty.

Děj se chvíli dotýká sídlištních part, pohybujících se na hraně zákona a často i za ní. Je v něm obchodování s drogami, pornografie i prostituce. Dvojčata, vedená přísným otcem, jsou nezkušená a stanou se snadným terčem prohnanějších vrstevníků, kteří v nich vidí snadný zdroj peněz. Střetávají se dva odlišné světy, bezstarostní synové bohatých rodičů a děti ulice, které se živí, jak se dá.

Dánův pohled ale postrádá jakoukoliv idyličnost, lidé, které jsem trochu poeticky nazval dětmi ulice, jsou dílem zločinci, kteří okolo sebe sdružují adepty na zločince. To ukazuje prolnutí do dalšího případu z knihy Venuša zo zátoky – velký obchod s drogami, do něhož se podaří policii proniknout. Z toho, jakým způsobem spojuje autor jednotlivé prvky vyprávění, tuší čtenář od samotného začátku, že při zásahu proti dealerům dojde ke katastrofě.

Ani to však není posledním tématem, které autor ve svém románu použil. Vytahuje ještě těžší kalibr, a to jsou snuff filmy, tedy porno, při němž umírají lidé. Souvislosti, které se vyjeví na konci knihy, jsou natolik kuriózní, že i sami detektivové musí prohlásit, že nemají rádi případy, které nemají hlavu ani patu. A přitom vše začalo tím, že se našlo tělo bez hlavy.

Je zajímavé srovnávat knihy Dominika Dána. Jde o vývoj, který už trvá patnáct let, z tohoto hlediska je potřeba ocenit vysokou úroveň jeho prvních pokusů. Tam, kde se často autoři teprve hledají, měl Dán už hotový koncept, s nímž v podstatě vydržel celou tu dlouhou dobu a nemusel jej příliš korigovat. Někdy čtenář narazí na slepé linie, které nikam nepokračují, přitom mají určitý potenciál, ale to je možné tolerovat. Lze pozorovat i postupné odcizování od českých reálií, méně používá česká slova nebo celé věty, například přísloví. Také je v novějších knihách poznat, že divoká léta prvních privatizací a mafiánských způsobů bojů o politickou moc skončila. Samozřejmě, že se na politické scéně nezačalo hrát fér, ale pravděpodobně se nejedná o dobré téma, které by se dalo v detektivce zpracovat tak, jako kdysi únos prezidentova syna a prorůstání bývalých struktur StB do politiky.

Název: Venuša zo zátoky
Autor: Dominik Dán
Interpret: Martin Mňahončák
Délka: 12:10 h
Jazyk: Slovensky
Vydavatel: Publixing
Rok vydání: 2020
Série: Deník dobrého detektiva #27