Audioknihy: Ondrej Sokol – Ako som vozil Nórov

Vytvořeno 15. 11. 2023 1:00

Autor: Jiří Lojín

Jsou autoři, kteří píšou sofistikovaně koncipované romány nebo povídky s rafinovanou pointou. Jsou ale také tací, kteří jen chtějí popsat, co zažili, protože jim připadá, že by čtenáři o to neměli být ochuzení. Ale ani oni se neobejdou bez toho, aby byli dobrými vypravěči, což je výhoda i v případě, že se o své zážitky dělí s kamarády v hospodě. K těmto typům autorů bezesporu patří i Ondrej Sokol, který napsal knihu Ako som vozil Nórov. Ta byla natočena jako audiokniha vydavatelstvím Eruditio, která má v podtitulu Vydavateľstvo z petržalskej obývačky.

Ondrej Sokol ve své knize prostě popisuje zážitky ze své práce v Norsku, kde jezdil jako řidič autobusu. Norsko je bohatá země, ale (spíše právě proto) se neobejde bez zahraničních pracovních sil. V době, do níž nás autor zavádí, lovily norské podniky i ve střední Evropě v postkomunistických státech a velkým tahákem byla samozřejmě mzda. Člověk však musel být i tak trochu dobrodruhem (jako autor), protože ne každý má odvahu opustit své rodné město a odstěhovat se na několik let do cizí země.

Zdrojem autorova humoru se stala především různá přirovnání, cílicí zejména na slovenské reálie, což může být pro českého posluchače místy matoucí, i když je o slovenské politické scéně informovaný. Jiná vtipná přirovnání jsou obecná, jako třeba kouká jako krtek na zámkovou dlažbu.

Způsob vyprávění trochu připomíná Evžena Bočka a jeho Aristokratku, oba autoři používají jako základ svou profesi a velmi dobře jí rozumějí. Používají speciální žargon, zejména označení pro své „zákazníky“, Boček provází muflony, Sokol vozí substrát.

Historky, které Sokol čtenáři předkládá, nejsou vždy humorné, někdy jsou jeho zážitky hraniční, jako když jezdil několik dní s Indy v rámci incomingu, jindy vyloženě smutné. Příkladem je, když se pokoušel zachránit život oběti autonehody, které byl svědkem.

Zde se dostáváme k interpretaci audioknihy. I když autor píše o obtížných a neveselých věcech, Juraj Kemka, který audioknihu načetl, dokázal text načíst tak lehce, že i tyto pasáže posluchač přejde bez výrazného špatného pocitu. V jeho podání jsou příjemné i popisné pasáže, které mohou působit nudně a čtenář by je třeba přeskočil.

Slovenského herce Juraje Kemku znají i čeští diváci například z různých televizních seriálů či pořadů jako Partička nebo Kredenc. Pozoruhodným způsobem se dokázal vypořádat s pasážemi, v nichž musí hovořit česky. A těch je poměrně dost, protože řada autorových kolegů v Norsku byli právě Češi a on je v knize nechává hovořit jejich jazykem. Do závěru audioknihy byla vřazena kapitola Brepty, která obsahuje některé nepodařené věty či přeřeky, jež se interpretovi podařily. Zde posluchač zjistí, co se stane, když text nejde herci „do huby“ a jak se pak cítí. Zvlášť hezká je promluva, v níž Juraj Kemka kritizuje velmi podařená souvětí obsahující spoustu čárek, středníky i závorky.

Audioknihu lze vnímat různými způsoby, třeba jako svérázný cestopis, protože autor procestoval kus Norska a ve své knize nešetří podrobnostmi. Samozřejmě se dá audiokniha považovat za zdařilé humoristické dílo, umocněné o výbornou interpretaci známým slovenským hercem. A v neposlední řadě je můžeme vidět jako sondu do hromadné dopravy na Slovensku a v Norsku a jako cestující můžeme vnímat, co si o nás řidiči myslí.

Kniha a audiokniha Ako som vozil Nórov je skvělá oddechovka, ale při jejím poslechu se můžeme i leccos dozvědět, třeba i takové podrobnosti, s nimiž se jako turisté do kontaktu nedostaneme.