Ladislav Fuks - Obraz Martina Blaskowitze

Čtenářský deník

Vytvořeno 5. 1. 2011 1:00

Autor: Martin Dolejský

Novela jednoho z nejlépe hodnocených českých autorů, Ladislava Fukse, s názvem Obraz Martina Blaskowitze (1985) poodkrývá čtenářům otázku viny a neviny. Díky tomu, že je celý příběh zahalen do tajemného hávu, je čtenář napnut až do konce.

Už od začátku ovšem víme, že se „něco“ musí stát. Vypravěč příběhu, o kterém autor knihy neprozradil takřka nic (až postupem času se dozvíme jeho jméno a část jeho minulosti), si na svoji chatu pozval Daniela Potockého. Kdo je onen Daniel Potocký? Je to spisovatel sentimentálních románů, který je na úvodních stranách knihy popisován jako člověk prostoduchý a hloupý.

Po počátečním uvítání zavede vypravěč Daniela do podkrovního pokoje své chaty, kde spolu popíjejí víno. Je tu však několik zvláštností. Na malém stolku v podkrovní místnosti je položená pistole. Tu tam připravil a papíry zakryl právě náš vypravěč. Od začátku je čtenáři opakováno, že ji hodlá použít. Nevíme ale proč.

Vypravěč během popíjení vína Danielovi svěřuje svůj příběh. Jedná se o příběh pěti přátel – Prokopa, Jendy, Michala (vypravěče příběhu), Martina a Romualda. Martin a Romuald Blaskowitzovi jsou Němci. To však na přátelství nic nemění. Po vyhlášení druhé světové války se však parta rozpadá. Prokop se odmítá kamarádit s Němci a rodina Blaskowitzů se nakonec stěhuje do Lipska.

Tajemné setkání na chatě směřuje k tomu, že Daniel Potocký má být z něčeho obžalován a později snad i odsouzen (proto ta zbraň). Z hlupáka se ale stává poslušný a vnímavý posluchač. V závěru příběhu, který líčí válečné útrapy a rozdělení přátel, dokonce klade mnoho otázek, které ani sám vypravěč nečeká.

Daniel Potocký dokonce činí jakési pokání a přiznává, že není dobrým autorem a s životem není spokojen. Vypravěč ho navíc obviňuje ze spoluúčasti na kolaboraci, ale Daniel Potocký se hájí. Nakonec promlouvá Martin Blaskowitz (zemřel při bombardování Drážďan v roce 1945) a prosí svého přítele Michala, aby Potockému odpustil. Tak se také stane a následující den Potocký odjíždí do Prahy. Vyslechnul příběh o rozděleném přátelství a útrapách války, učinil zpověď a projevil veliký zájem při vyprávění příběhu. A možná právě o tom kniha je. O odpuštění. Vražda nic nevyřeší, neboť člověk nemá právo soudit druhé.

Novela Ladislava Fukse Obraz Martina Blaskowitze je pozoruhodným dílem, které nás celou dobu udržuje v napětí. Ať už k tomu přispívají časté odbočky ve vyprávění nebo pistole přikrytá popsanými papíry. Toto skvostné dílo rozhodně stojí za přečtení.