Čtenářský deník: Jan Neruda – Povídky malostranské

Čtenářský deník

Vytvořeno 13. 6. 2009 11:32

Autor: Marta Šimečková

Některé povídky jsou laděny vážně, jiné humorně až satiricky. Převažuje forma povídek či novel, ale je zde využita i forma dopisu, deníku a zápisníku (Figurky). Postavy mluví jazykem lidovým, spisovným i nespisovným. Úvodní povídkou, a zároveň nejrozsáhlejší, je Týden v tichém domě.

Týden v tichém domě (1867)
V úvodní povídce se setkáváme s několika obyvateli jednoho domu na Malé Straně. Dozvídáme se, že paní Bavorová, hokynářka, ráda sází do loterie podle výkladu svých snů ze snáře. Její syn Václav, úřední praktikant, je propuštěn z úřadu kvůli svým zápiskům, v nichž posuzoval své spolupracovníky. Jeho matka vyhrála v loterii terno, a tak může hoch dokončit svá studia. Touží stát se spisovatelem.
V domě žije Pepička, pěkná a pracovitá dívka, která bydlí společně se svou starší nemocnou sestrou Katuškou. Je do ní tajně zamilovaný doktor Loukota, starý mládenec. Poslal jí tajně básně, aby dívce vyjádřil svou lásku a mohl ji požádat o ruku. Bydlí u Lakmusových, jejichž dcera Klára má doktora ráda. Doktor svěří paní Lakmusové, že je zamilovaný, a ona si myslí, že tou vyvolenou je její dcera. Radostně řekne svému nájemníkovi, že ona proti svatbě s Klárkou nic nenamítá, a nepustí doktora ani ke slovu. Ten se dozvídá, že Pepička si bude brát pana Bavora, a tak ke sňatku s Klárkou svolí.
V tomto týdnu se také uskutečnil pohřeb staré slečny Žanýnky, kterou našli obyvatelé domu v jejím bytě mrtvou. Zůstal u ní pouze její věrný pes. Na pohřbu se sjeli její příbuzní, kteří se o ni nikdy dříve nestarali.
Rodina domácího Ebera žije maloměšťáckým životem. Pan Eber je úředník, ale má stále více a více dluhů. Proto musí jeho žena s dcerami šít vojenské prádlo kvůli výdělku. Dcera Matylda, nehezká a rozmarná dívka,  je zamilovaná do nadporučíka Kořínka. S ním začne koketovat její přítelkyně Marie. Nakonec ze sňatku sejde a Matyldina matka se snaží dát dceru dohromady s Václavem, když se dozví, že stará Bavorová vyhrála v loterii.

Pan Ryšánek a pan Schlegl (1875)
V hostinci U Štajniců se už po jedenáct let pravidelně scházeli u jednoho stolu pan Ryšánek a pan Schlegl, ale nepromluvili na sebe ani slovo. Jejich nepřátelství bylo zapříčiněno láskou k jedné ženě, která si vzala pana Schlegla, ale brzy po porodu zemřela.
„Jak zde seděli, sváděli den co den velkou bitvu, krutou, neúprosnou. Válčili zbraněmi svými: mlčením jedem prosáklým, opovržením nejtěžším. A bitva zůstávala věčně nerozhodnuta.“ (S. 150)
Usmířili se až po dlouhé nemoci pana Ryšánka.

Přivedla žebráka na mizinu (1875)
Žebrák Vojtíšek byl znám po celé Malé Straně, kde mu její obyvatelé dávali hojnou almužnu. Když odmítl jednozubou žebračku, „babu milionovou“, rozšířila o něm pomluvu, že je velice bohatý. Lidé si ho přestali všímat a nic mu nedávali. Pan Vojtíšek proto přestal chodit na Malou Stranu, později ho našli zmrzlého.

O měkkém srdci paní Rusky (1875)
Na pohřeb jednoho z nejzámožnějších malostranských obchodníků přijde i jedna vdova, paní Ruska. Ta stále chodí na pohřby plakat a pomlouvat, až jí to policie zakázala.
„As po půl roce vystěhovala se ze svého domu a najala sobě byt zrovna vedle Oujezdské brány. Tady musel každý funus kolem. A když šel jakýkoli, vyšla dobrá paní Ruska vždycky před dům a srdečně plakala.“ (S. 183)

Večerní šplechty (1875)
Na střeše se pravidelně schází skupinka studentů, která si vypráví o různých příhodách ze svého života. Jeden z nich, student práv Jäkl, oznámil přátelům, že se měl ženit s Lízinkou, kterou miluje už osmnáct let. Nedávno se ale dozvěděl, že v tajnosti porodila chlapečka.
Posluchač filozofie Jan Hovora představuje samotného autora.

Doktor Kazisvět (1876)
Lékař Heribert je samotář, který odmítá léčit pacienty. Lidem se vyhýbá, žije samotářským způsobem života. Při pohřbu rady Schepelera náhodou zjistil, že není mrtvý, a zachránil ho. Zkazil tím ale radost dědiců i vdovy, kteří mu dali přezdívku „kazisvět“. Lidé si mysleli, že umí oživovat mrtvé. Doktor je ale stále odmítal a neléčil, přestože mu nabízeli spoustu peněz.

Hastrman (1876)
Pan Rybář, který bydlel u své příbuzné v Praze, nosil stále zelený kabátek s dlouhými šosy. Vždy, když někteří cizinci obdivovali krásu Prahy, začne jim říkat: „Ďjó, moře! – Proč nebydlíme u moře!“  Proto dostal přezdívku „hastrman“.
Lidé si myslí, že je velice bohatý, neboť má doma sbírku domnělých drahokamů. Když ale po návštěvě u odborníka pozná, že se jedná o bezcenné polodrahokamy, je zoufalý, že ztratí přízeň svých blízkých. Je ale ujištěn, že ho mají rádi i bez bohatství a že největším bohatstvím je pro ně on sám.

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku (1876)
Pan Vorel si zřídil na Malé Straně krupařský krám. Koupil si novou pěnovku, aby vypadal jako soused. Lidé ale u něj nenakupují, protože je cizí a mouka je prý cítit kouřem. Tak se jeho jedinou těšitelkou stává pěnovka. Když zbankrotoval, oběsil se ve svém obchůdku. Našli u něj krásně nakouřenou pěnovku, kterou obdivoval i policejní komisař.

U Tří lilií (1876)
Venku řádí silná bouře. Básník sedí v hospůdce a dívá se zamilovaně na krásnookou dívku, která stále tančí. Najednou pro ni přijde sestra, dívka odchází domů. Za čtvrt hodiny se vrací, přistoupí k básníkovi a ten se dovídá, že jí právě zemřela matka. Smrt dívkou nijak nepohnula.

Svatováclavská mše (1876)
Devítiletý ministrant se nechal zavřít na noc do svatováclavského chrámu, aby se přesvědčil, zda bude o půlnoci sloužit sv. Václav mši. Své matce namluvil, že přespí u své staroměstské tety. Představuje si, že v průvodu půjdou andělé, čeští králové a rytíři v čele s Václavem nesoucím kalich. Ministrant ale zaspí a probudí se při ranních rorátech. V lavici sedí jeho plačící matka s tetou, u které měl údajně strávit noc.

Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne Rakousko nebylo rozbořeno (1877)
Čtyři chlapci si založili tajný „pistolový spolek“ a domluvili se, že zničí Rakousko. Vypracovali si plán dobytí Prahy, kterou získají pomocí praků a jedné bambitky. Všechny své peníze dali hokynáři Pohorákovi na střelný prach. Pohorák ale peníze od dětí propil a byl nakonec zatčen policistou, když nechtěl odejít z trhu. Tak zachránil Rakousko.

Psáno o letošních dušičkách (1876)
Tlustá slečna Máry zůstala starou pannou. Kdysi jí ze žertu vyznali lásku dva malostranští flamendři, kupec Cibulka a rytec Rechner. Když Máry odmítla pana Rechnera, odepsal jí pan Cibulka, že on s ní nemůže žít ve štěstí, když je jeho nejlepší přítel zoufalý. Tak oba ustoupili ze sňatku ze vzájemné ohleduplnosti. Slečna Máry si myslela, že ji milovali, a tak jim po jejich smrti dává každý rok na Dušičky věnec na hrob. Poté zajde na návštěvu ke své přítelkyni, vdově Nocarové, se kterou srovnává svůj smutný a osamělý život.

Figurky - Idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta (1877)
Třicetiletý advokátní koncipient Krumlovský se rozhodne složit advokátní zkoušku a přestěhuje se na tichou Malou Stranu, aby zde mohl v klidu studovat. Ale lidé v domě – figurky – ho stále rozptylují. Bydlí u záletné konduktérky, jejíž milenec – nadporučík – vyzve Krumlovského na souboj kvůli pomluvám. Krumlovský díky rychlému překvapivému útoku, který ho naučil jeho přítel, vyhraje.
V domě bydlí malíř Augusta, který se rád opije a potom bije svou manželku, syna Pepíka i psa. Jeho manželka šišlá vždy, když mají peníze. Krumlovský se rozhodne Pepíka mravně vychovat, ale nedaří se mu to.
Dalším sousedem je Provazník, který rád píše anonymní dopisy. Tento podivín je rád ironický a každému se posmívá. Z domu nikdy nevychází, aby se nemusel setkávat s cizími lidmi.
Pan domácí je hypochondr, který ztrácí paměť a stále někomu šlape na nohy. Má dceru Otýlii, která o něj pečuje. Krumlovského začne navštěvovat jeho přítel doktor Jensen, který pracuje v ústavu pro duševně choré. Krumlovský si myslí, že Jensen má zájem o Otýlii, a tak se do ní zamiluje i on. Když ale zjistí, že jeho přítel sem přichází pouze pozorovat Provazníka, který býval jeho pacientem, cit k Otylce vychladne.
Krumlovský se odstěhuje do dřívějšího bytu.


Citace z: Neruda, J. Povídky malostranské. Praha: Československý spisovate, 1978.

Povídky malostranské

	Autor	Jan Neruda
	Nakladatelství	Omega
	Místo vydání	Praha
	Rok vydání	2014
	Vydání	-
	Počet stran	224
	ISBN/EAN	978-80-7390-177-6
	Ediční řada	-

Do nakladatelství

Porovnat ceny