Machiavelliho skvost z 16. století

Čtenářský deník

Vytvořeno 29. 12. 2012 2:00

Autor: Michaela Šilháčková

Vladař, tzv. 'kodex tyranie', je nejvýznamnějším dílem renesančního spisovatele, historika a teoretika Niccola Machiavelliho. Bylo věnováno italskému rodu Medicejských, konkrétně Lorenzovi Medicejskému, vládci Florencie. Jedná se o traktát o absolutistické monarchii, jenž se zabývá mechanismy důležitými pro fungování vladařovy moci. Je jedním z nejuznávanějších politických pojednání.

Kniha je rozdělena do kapitol, z nichž se každá zabývá jednotlivými atributy nezbytnými pro udržení moci, území a respektu. Cílem vladaře není zastrašit lid krutostí, i když to dle Machiavelliho není ten nejhorší způsob, nýbrž přesvědčit obyvatelstvo o své lidské dobrotě a nenásilně si získat a následně udržet uznání.

Machiavelli rozděluje vladařství na dvě skupiny – vladařství dědičná a nově získaná. Vysvětluje, proč se vláda nabytá dědičně udržuje daleko snadněji než vláda získaná nově. Opírá se o události z antických a římských dějin, jež současně tvoří hlavní osu celého díla. Autor říká, že by měl tzv. „nový vladař” nastolit nové zákony ihned po nástupu na trůn, jelikož se jako „nová krev” nikdy nesetká s oblibou obyvatel své země. Učiní-li tak okamžitě, poddaní na jeho činy zapomenou. Ještě lepším způsobem je však inovovat nařízení společně s nějakým společníkem a v případě vzpoury svést vinu na něj. Na historických příkladech dále objasňuje, jak důležité je, „aby se nikdo nebál zvelebovati majetek z obavy, že mu bude odňat, nebo si otevřít dílnu ze strachu před daněmi,” přičemž vychází z dobře odůvodnitelných logických úvah.

Nedílnou součástí úspěšného vladařství je pochopitelně armáda. Machiavelli jí věnoval celkem tři kapitoly, ve kterých vyslovil svůj názor na vladařovy vojenské povinnosti i jednotlivé typy vojsk – vojska pomocná, smíšená a vlastní. Vysvětluje, proč ten, kdo si na pomoc zavolá cizí armádu, vždy tratí, ať vyhraje, či nikoliv, a proč se za každé situace vyplatí bojovat pouze s armádou vlastní. Zároveň haní žoldnéřská vojska, která jsou dle jeho přesvědčení nespolehlivá, a přičítá jim bídnou situaci Itálie.

Období renesance se vyznačuje odvrácením zájmu od Boha, a naopak vyzdvihováním vlivu člověka. Tento přístup je demonstrován v kapitole o církevních způsobech vlády, v níž je patrný Machiavelliho negativní názor na křesťanství, vyjma některých jeho forem. Je přesvědčen, že se kvůli němu lid odnaučil ctnosti a statečnosti, a že zničilo původní víru Říma, což přispělo k morálnímu úpadku celé Itálie.

Vladař je jistě nadčasovým dílem. Od doby jeho vydání uplynulo více jak půl tisíciletí, a přesto většina pravidel stále platí.